Nekrolog - Během dvaceti let své existence se mohla Česká republika spolehnout na dva pilíře: spolehlivý státní rozpočet a bezpečný systém sociálního pojištění.

Zásluhu na tom měli dva lidé. Na rozpočet dohlížel dlouholetý náměstek ministrů financí Eduard Janota, důchody a nemocenskou kontroloval rovněž dlouholetý vrchní ředitel na ministerstvu práce Jiří Král.

Ani jeden se nedožil dvacetiletého výročí státu, o který se zasloužili. Janota zemřel na srdeční zástavu loni v květnu, Král zvolil dobrovolný odchod ze života minulý týden.

Šéf rozpočtu se dožil devětapadesáti, správce důchodů žil o tři roky déle.

Důchody a nemocenskou reformoval prakticky každý z ministrů práce a sociálních věcí. Každý přitom vycházel z podkladů, které připravil vrchní ředitel Král. Ředitel také piloval detaily, aby nápady politiků či samozvaných expertů neohrozily stabilitu penzí a nemocenské.

Příkladem je penzijní reforma současné vlády.

Od jejího nástupu se hovořilo o „velké“ a „malé“ reformě. Velkou vymyslela komise bankovního experta Bezděka, který chtěl zavést soukromý pilíř důchodového spoření. Jeho plány se od té doby významně změnily a dodnes nebyly uskutečněny. Pro případ, že ji vláda pod vedením ministra financí Kalouska uskuteční, plánují opoziční politici její likvidaci, protože oslabuje státní penzijní systém o dvacet miliard korun ročně.

Malou reformu připravil pro ministra práce Jaromíra Drábka ředitel Král. Úpravou několika parametrů ukázal cestu, jak překonat démonizovaný vliv stárnutí populace. Malá reforma byla schválena loni a nastavila parametry tak, aby státní penzijní systém udržel rovnováhu pro příštích osmdesát let. Efekty této reformy budou nabíhat postupně, nakonec ale ročně uspoří částku ve výši čtyř procent HDP, v dnešních číslech 150 miliard ročně.

Výsledky Královy práce mohou být značnou částí občanů považovány za seznam nepříjemností. Prodlužování věku odchodu do penze, prodlužování povinně odpracované doby před důchodem, prodloužení rozhodující doby pro výpočet důchodu, trvalé krácení důchodové sazby pro předčasné důchodce, přísnější hodnocení invalidních důchodců, snížení nemocenské, karenční doba pro první dny nemoci, kdy není nárok na pojistné, platby nemocenské za první dva týdny od zaměstnavatelů namísto od státu.

Ředitel Král tím zabezpečil stabilitu systému přes další výstřelky politických i ekonomických dobrodruhů či nadšenců. Na rozdíl od většiny východoevropských a středomořských zemí nemuselo Česko během krize sahat seniorům na důchody a až do letošního roku je valorizovalo rychleji než o inflaci. Systém vydržel, když Topolánkova vláda zavedla neodůvodněné slevy na sociálním pojistném pro podniky i živnostníky, a přežil i to, že se předčasné starobní důchody staly útočištěm před nezaměstnaností. Zásluhou toho jsou dnes Češi národem nejméně ohroženým chudobou v celé Evropě.

Systém sociálního pojištění postupně dostával spravedlivější podobu a omezil možnosti svého zneužívání. Snese srovnání se systémy v západní Evropě. Svědčí o tom, že podíl nemocných na pracovní síle i průměrný věk při odchodu do penze dnes odpovídá evropskému průměru.

Stejně jako náměstek Janota patří ředitel Král do kategorie lidí, za které není náhrada.