Dokument - Sedm mladých badatelů dokončilo publikaci o letech normalizace na jedné z největších fakult Univerzity Karlovy. Má název "Náměstí Krasnoarmějců 2. Učitelé a studenti FF UK v období normalizace" a je volným pokračováním předchozího díla Prověřená fakulta, které na základě stovky publikovaných dokumentů popisuje, jak na filozofické fakultě působila v minulém režimu KSČ.

"Náměstí Krasnoarmějců" má širší záběr. Autoři, polistopadoví absolventi této školy, odhalují zákulisí života na fakultě v době normalizace: prověrky po pražském jaru, permanentní psaní posudků na pedagogy i studenty, jejich politické i osobní zájmy, činnost fakultní KSČ, SSM, nebo působení Státní bezpečnosti.

V knize se objevují desítky méně i více známých osobností, které během dvacetileté normalizace musely řešit i zásadní morální otázky ve svém profesním i osobním životě.

"Věříme, že naši čtenáři nebudou přítomnost konkrétních jmen často žijících a aktivně působících lidí zneužívat k osobním či mediálním útokům. Že jejich roli v naší knize pochopí tak, jak ji vnímáme my - totiž jako šanci poukázat na konkrétních rozhodnutích a konkrétních osudech na možná dilemata, do nichž se dostávali učitelé, humanitní vědci a studenti v posledním dvacetiletí státního socialismu v Československu," uvádí se v úvodu knihy.

Deník Insider v následujících třech dnech přinese ukázky z této zatím nevydané knihy. Dnes to bude o tom, jaký vliv měla ve škole učitelka Eva Fojtíková, manželka předsedy ideologického oddělení ÚV KSČ. Zítra přineseme ukázku, jak se psala hodnocení na pedagogy i studenty, a v pátek o vztahu StB s vedením fakulty.

.......

„Světla Čmejrková, absolventka FF UK, usilovala na fakultě a zároveň ČSAV v polovině sedmdesátých let o přijetí do vědecké aspirantury. Pravděpodobně z toho důvodu zažádala v místě svého pracoviště, v nakladatelství Svoboda, o přijetí za kandidátku strany, jelikož chtěl-li se mladý vědec stát aspirantem a perspektivně učitelem na FF UK, bylo velmi žádoucí, aby byl členem či alespoň kandidátem na členství ve straně.

Celá věci ale nebyla tak jednoduchá; k přijetí za kandidátku strany na pracovišti bylo třeba mimo jiné souhlasu stranické organizace z vysoké školy, kterou daná pracovnice absolvovala, tedy opět z filozofické fakulty.

Významnou osobností katedry rusistiky, jejíž stranická skupina v námi sledovaném případě tento posudek vypracovávala, byla matka posuzované Světla Mathauserová – bývalá členka strany, vyškrtnutá po roce 1968.

Nejvlivnější osobou dotyčné stranické skupiny byla prověřená a spolehlivá Eva Fojtíková, žena předsedy ideologického oddělení ÚV KSČ, která po roce 1968 pochopitelně patřila ke „zdravému jádru“ na fakultě.

Není proto náhoda, že kritika „rodinného prostředí“. S. Čmejrkové (jejíž otec, manžel S. Mathauserové, byl z KSČ po roce 1968 dokonce vyloučen), tvořila stěžejní část negativního posudku. Odmítavým posudkem, a tak přinejmenším dočasným zmařením nadějí na stranickou kandidaturu i vědeckou aspiranturu, ovše, celá věc neskončila.

Světla Mathauserová se nehodlala smířit s tím, že by snad i kvůli ní stranická organizace pokazila dceři kariéru, a tak nabídla vlivné Evě Fojtíkové jakýsi výměnný obchod: „... že nabídla výměnou za kladný posudek na svou dceru stažení své monografie ze staroruské literatury z univerzitních akt.“

Tato pozoruhodná vyjednávací strategie Světly Mathauserové s mnohokrát mocnější a politicky zajištěnou Evou Fojtíkovou v tomto konkrétním případě nevedla k úspěchu. Fojtíková si na jednání Mathauserové stěžovala stranické organizaci, přičemž dotyčnou obvinila z nehoráznosti a politické neuvědomělosti.

Negativní posudek byl zaslán do nakladatelství a případ Mathauserová musela dořešit disciplinární komise.

Na celé záležitosti, která je jen jedním ze stovek případů vyjednávání o vyznění stranického či jiného hodnocení, je pozoruhodných hned několik momentů. V první řadě odhaluje význam osobních vztahů a konkurenčního boje na katedrách;  tento souboj o prestiž se evidentně odrážel v příslušných hodnoceních a přenášel se tak do roviny politické.

Skutečnost, že se Světla Mathauserová, která se – stejně jako její posuzovaná dcera – o obsahu posudku vůbec neměla dozvědět, snažila ovlivnit jeho znění intervencí u Evy Fojtíkové, jež pod posudkem ani nebyla podepsána, pak odhaluje neformální informační praktiky i neformální autoritu „spolehlivých“ straníků.

Ačkoli (s podstatou posudku nesouvisející) výměnný obchod v tomto případě nevyšel, i samotný pokus o něj poukazuje na praxi, která zřejmě nebyla ojedinělá.“

......

O Evě Fojtíkové, manželce předního komunistického ideologa se kniha zmiňuje ještě několikrát. Popisuje například právě její pohled na události roku 1968 a její radost ze vstupu „spřátelených armád“ 21. srpna 1968.

„To, co pro mnohé znamenalo především vytoužené uvolňování a závan svobody, bylo v jejích očích naopak příznakem krize a postupného rozkladu hodnot, které utvářely její svět,“ píše se v knize.

Badatelé dále zaznamenali, že Fojtíková ve svém dodatku k životopisu napsala, že první známky krize zaznamenala už v roce 1959.

„ Když jsem později (tuším 1964–66) pracovala v dílčím stranickém výboru, nepřineslo mi to radost jako stranická práce před lety, ale pocit naprosté marnosti a zbytečnosti. Sílící úpadkové jevy v kultuře a postupné vzdávání socialistických pozic ve společenském životě oslabovalo sebedůvěru a budilo dojem, že se u nás děje něco velmi nekalého, co musí skončit v budoucnosti velkým krachem naší politiky,“ zachycuje publikace její postoje.