Analýza – Policejní zásah na Úřadu vlády z 13. června znamená převrat. Premiér Petr Nečas emotivním projevem odmítá rezignaci po zatčení vedoucí své kanceláře Jany Nagyové a novým předsedou vlády může být už v září Bohuslav Sobotka.

Změna je přesto v něčem jiném a sami politici si to jen těžko uvědomují.

„Rozhodneme se, až dostaneme další zprávy z policie,“ řekl ve čtvrtek představitel TOP 09 Petr Gazdík. Premiér dnes kritizoval policii za to, že obviněním vysokých státních představitelů poškozuje dobré jméno České republiky, a spolu s klubem ODS ji důrazně žádal, ať „vysvětlí svůj postup“. Právě tyto běžné fráze, které ostatní politici opakují v různých variacích, ilustrují politický převrat, ke kterému právě došlo.

Převratný okamžik

Od revoluce v roce 1989 byli vždy hybateli věcí politici. Plnili sice zadání veřejnosti a v horším případě zájmových skupin, přesto se významné politické záměry realizovaly, až když sami řekli. „Voliči o nás rozhodnou ve volbách,“ odmítali přitom odpovědnost za jednotlivé chyby.

Ve čtvrtek třináctého však policisté prohledali sídlo centrální moci a zatkli jeho ředitelku. Politici neměli dost informací a nevěděli, co dělat. Začali pouze reagovat na vystoupení představitelů justice.

Výpady premiéra proti policii, které by jindy byly odsuzovány jako arogance moci a nepřípustné vměšování do její práce, dnes nemají žádný zvláštní ohlas. Nepřikládá se jim velká důležitost, protože sám premiér je ohrožen trestním stíháním a za pár dnů třeba bude on sám skládat účty policejnímu vyšetřovateli.

Příklad ve Slovinsku

Nezáleží příliš na tom, jak dopadnou případy sledování Nečasovy manželky a podplacených poslanců, jestli premiér a vláda přežijí jen týden nebo ještě celý rok. Nejde o to, jestli novou vládu sestaví Sobotka. Politici musí od této chvíle vážit své kroky mnohem důkladněji než dosud. Zásahem na Úřadu vlády se dozvěděli, že za to, co dělají, anebo třeba jen nedělají, mohou nést odpovědnost, i když mají libovolně vysoké funkce.

Obdobná situace nastala počátkem roku ve Slovinsku, kde média mluví o „druhé revoluci“. Roli olomouckého vrchního zastupitelství, které řídilo zásah z 13. června, sehrála ve Slovinsku speciální Komise pro prevenci korupce, která obvinila premiéra a šéfa opozice z praní špinavých peněz, protože nedokázali vysvětlit příjmy v řádu milionů, resp. desetimilionů korun. Politici odmítli odstoupit z funkcí, tím však vyvolali masové protesty, které ukončili až svou rezignací.

Odpovědnost za každou chybu

V Česku události zatím tak daleko nedospěly, míří ale stejným směrem, konkrétně k vyspělejší formě demokracie, kde politici průběžně sledují názor veřejnosti a připouštějí, že nesou odpovědnost za své jednotlivé činy.

Německý prezident Christian Wulff rezignoval, když policie začala prověřovat půjčku, kterou mu dal známý podnikatel s úrokem o procento pod tržní hladinou. Zdejší premiér zatím odmítá odpovědnost za to, že vedoucí jeho kanceláře byla zatčena jako podezřelá ze dvou trestných činů, přitom jedním z nich bylo podplácení. Také ministr financí Miroslav Kalousek ho podpořil s vysvětlením, že Nečas o údajných nezákonných aktivitách své nejbližší spolupracovnice nemusel nic vědět. Ať policie prokáže, že neříká pravdu.

Samotná Kalouskova obrana ovšem jenom potvrzuje, že nová pravidla platí a že politici začali připouštět svou odpovědnost za jednotlivé činy.

Petr Holub