Za kulisy událostí – Jeden ze tří nynějších či bývalých vojenských zpravodajců, kteří jsou obviněni kvůli sledování Radky Nečasové a dvou zaměstnanců Úřadu vlády, dnes opět promluvil u výslechu, ale jedna otázka v celé informační lavině posledních dní zůstává nadále nezodpovězena.
Kdo byli ti, kdo na pokyn bývalé ředitelky sekce kabinetu Jany Nagyové sledovali vládního řidiče Jiřího Pertla a šéfku Hrzánského paláce Alenu Hegrovou?
Ani bývalý šéf Vojenského zpravodajství Milan Kovanda a ani dnes vyslýchaný Jan Pohůnek, kteří úkol zadávali, na tuto otázku neodpověděli. A neví to ani policie, která případ už čtyři měsíce vyšetřuje. Státní zástupce Pavel Komár říká, že jde o nepodstatný detail – důležité prý je, že agentura (na Pertla a Hegrovou byla tedy najata agentura) byla placena prostředky armádního zpravodajství.
Podle policie si Jana Nagyová sledování vládních zaměstnanců objednala z obavy, aby se neprozradil její milostný poměr s expremiérem Petrem Nečasem. Oslovila tehdejšího šéfa zpravodajství Milana Kovandu, který věc obratem předal svému podřízenému Janu Pohůnkovi. Insider zjistil, že se pak Pohůnek obrátil na svého známého – bývalého důstojníka rozvědky, který však už v armádě nepracoval. A s agenturou, která Pertla a Hegrovou sledovala, jednal pouze on. Výsledky sledování pak předával zpět Pohůnkovi.
Jenže jméno – která agentura to byla – žalobci neznají.
"Generál Kovanda vypověděl, že netuší, jak se ta agentura jmenovala. Na jejím využití se domluvil s plukovníkem Pohůnkem, avšak ani ten to prý neví, protože úkol zadal přes zprostředkovatele," řekl k tomu Kovandův obhájce Jiří Matzner.
Olomoucký státní zástupce Pavel Komár to potvrzuje. "Ano, je pravda, že nám to obvinění neuvedli," řekl Insideru.
Kovanda i Pohůnek odrážejí obvinění v tomto bodě tím, že úkol byl zadán v rámci testování schopností a znalostí bezpečnostních agentur, proto mohly být využity prostředky zpravodajství. Toto tvrzení podle zjištění Insideru podepřela také výpověď Kovandova předchůdce na postu šéfa rozvědky Ondreje Páleníka. Ten žalobcům při svém výslechu sdělil, že za svého působení v čele rozvědky se sám stal terčem jedné ze soukromých agentur, kterou byl sledován. Testování soukromníků tak podle obviněných má své opodstatnění.
S argumenty Kovandy a Pohůnka však nesouhlasí bezpečnostní expert Andor Šándor. "Pokud bych přijal tuto tezi, že se jedná o běžnou praxi, znamená to, že se na Vojenském zpravodajství běžně obcházel zákon," řekl Insideru. "Za situace, kdy je ke sledování potřeba souhlas ministra obrany, není možné tento požadavek obejít pověřením agentury. To je, jako kdyby si policie nenechala odposlouchávání povolit soudcem, ale obrátila by se na soukromé detektivy," dodává.
A podobně situaci vnímají také žalobci. "Popravdě to, o jakou agenturu se jednalo, pro nás není tak důležité, protože byla využita civilní služba za prostředky Vojenského zpravodajství, což je pro nás v důsledku velice podobné," rozvedl svoji již citovanou odpověď návladní Pavel Komár.
Karel Hrubeš
