Glosa - Ministr financí Andrej Babiš i ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek v poslední době vedou úvahy, co by stát měl, či mohl koupit. Jeden by kupoval OKD, druhý rafinerii v Kralupech. První je pro své úvahy „grilován“ v médiích, druhý snad spíše chválen, neboť třeba jeho návrh vzít společnosti ČEZ vyšší dividendy se všeobecně líbil. Přitom je to trochu nespravedlivé, protože efekt jejich slov může být v reálu právě opačný. A nejen to činí obě kauzy paradoxní.
Paradox ministra Mládka v OKD
Ministr Mládek reagoval na zmínku NWR, že by mohla zvažovat prodej OKD. Připustil sice jen hypotetickou možnost, že by stát za určitých podmínek přemýšlel o pomoci OKD. Úvaha, myšlená jako projev zájmu o zaměstnanost v regionu, byla však podrobena nemalé kritice, i když nějaký státní nákup OKD není vůbec na pořadu dne.
Přitom měla následovat pochvala. A to za to, že čím více se možnost pomoci OKD diskutuje, a jeví se tak na veřejnosti reálnější, tím více to pomáhá NWR a jejím akcionářům i udržení chodu samotného OKD. Pod silnějším a přesvědčivějším dojmem ze vznikajícího „dealu“ mezi NWR a státem by totiž věřitelé mohli povolit a přikývnout na snížení dluhů NWR. To by ponechalo akcionářům, včetně menšinových, šanci na nějaké zmenšení dosahu utrpěné ztráty a na pokračování chodu OKD bez přerušení. Jakákoliv jiná varianta řešení to de facto asi vylučuje.
Paradox ministra Babiše v Kralupech
Uvedený paradox lze v tomto případě nejlépe označit jako konflikt zájmů. Myšlenka na odkoupení kralupské rafinerie do rukou státu totiž pochází z úst člověka s nemalým majetkem v chemickém sektoru. Pikantní pak je, že právě Babišův Agrofert a Babiš sám aktivně vystupovali v procesu privatizace Unipetrolu v roce 2004 a 2005. Stačí, aby Babiš vytáhl ze šuplíku seznam aktiv, která chtěl od PKN Orlen tehdy odkoupit poté, co Poláci získají Unipetrol, jako určitý benefit za pomoc v privatizaci Unipetrolu. A Kralupy na něm byly také, byť jako Kaučuk a.s., a ne jako rafinerie. K žádným prodejům nakonec nedošlo.
Aféra ovlivňování privatizace Unipetrolu měla svá hlavní jména v podobě polského lobbisty Jacka Spyry, podnikatele Roberta Piksy, šéfa kabinetu premiéra Zdeňka Doležela i bývalého premiéra Stanislava Grosse. Agrofert však také nestál zcela bokem.
Ponechme pak bez komentáře, že izolovaně pojatý prodej rafinerie v Kralupech může postrádat ekonomický smysl. Může být ale teoreticky balonkem, který razí cestu mnohem větší transakci. To jsou však jen spekulace.
Petr Hlinomaz
