Příběhy tohoto roku: Mezi lidmi, kterým alkoholová mafie obrátila život naruby, patří Milan Skupien k těm nejzoufalejším.

Rekonstrukce - U jeho domku v podhorské vesnici Komorní Lhotka vám dojde, že osobní tragédii může věstit i auto zapadané třiceticentimetrovou vrstvou sněhu.

Milana Skupiena (na snímku) však jedovatý alkohol podvodníků připravil nejen o zrak, ale také o dceru.

"Nic nevidím, nemůžu pracovat a nemám peníze,“ říká muž, o něhož se od osudných dní, kdy si letošní aféra s metylalkoholem začala vybírat oběti, stará syn a jeho žena. „Bez nich bych si jen těžko poradil.“

Větší zoufalství než doživotní slepota však Milanu Skupienovi působí to, že ztratil i dceru, s níž láhev s ukrytým jedem otevřel. Pouhá zmínka o tom stačí, aby se jeho oči zalily slzami. „Dceru mi už nikdo nevrátí. Není den, kdy bych na ni nemyslel,“ říká.

Rozhovor tím končí, pan Skupien se už víc o tragické události bavit nechce.

Kdo ztratil zrak, nemluví

Podobná reakce není na cestě za oběťmi zřejmě nejtragičtější české kauzy tohoto roku ojedinělá. Většina z nich žije ve svém neštěstí uzavřena před světem, odkázána na pomoc charitativních organizací a příbuzných.

Série těžkých otrav zabila za několik měsíců 38 lidí, a ačkoli už byli někteří pachatelé zatčeni, nadále visí ve vzduchu nebezpečí, že toto číslo nebude konečné.

V Petřvaldu se ptáme, kde bychom našli Vladimíra Lipinu. Oslepl, když vypil dvě sklenky jedovatého rumu. Teď má útočiště u své dcery, která se o něj se svým přítelem stará.

Město má jen něco přes sedm tisíc obyvatel, ale dopátrat se domu pana Lipiny je nadlidský úkol. Z reakce dotazovaných je vidět, že takové informace sdělovat nechtějí. „Nezlobte se, ale nemyslím si, že by si to pan Lipina nebo jeho rodina přáli,“ slyšíme od úřednice zdejšího obecního úřadu.

V petřvaldském kulturáku je to o něco vstřícnější. Servírka zvedá telefon a volá dceři pana Lipiny. Odpověď je však stejně zamítavá. „Je mi líto. Martinka ani její tatínek se s vámi setkat nechtějí.“

Může to trvat rok

O oběti metanolové aféry se stará nezisková organizace Tyfloservis. Pomáhá obecně lidem s různou mírou zrakového postižení a nyní i těm, které do celoživotní tmy přivedla sklenka otráveného alkoholu.

Zkušenost z Petřvaldu tamní pracovníky nepřekvapuje. Lucie Skříšovská vykládá o tom, že pro lidi, z nichž metanol udělal invalidy, je nejtěžší vyrovnat se se ztrátou samostatnosti. „Délka návratu do života je individuální. Někomu to může trvat půl roku, někomu rok,“ dodává.

Tyfloservis radí nevidomým i s hledáním zaměstnání, ale v případě obětí metanolu zatím od ztráty zraku uběhla jen krátká doba. „V tuto chvíli mají problém postarat se sami o sebe. Takže hledání zaměstnání je sekundární problém, který vyplyne později,“ odhaduje Lucie  Skříšovská.

(Ne)štěstí řidiče kamionu

Tomáš Sova z Budišova nad Budišovkou měl v tragédii hromadné alkoholové otravy nakonec štěstí.

Prožil sice měsíc v mlze, dva měsíce balancoval mezi životem a smrtí, ale přežil a po měsíci se mu zrak vrátil. „Viděl jsem všechno v mlze a své nejbližší jsem vnímal pouze jako černé skvrny na mléčném pozadí. Lékaři mi příliš šancí nedávali. Podle nich je poškození zraku u podobných případů téměř vždy trvalé a šance na zlepšení nízká,“ svěřil se otec dvou malých synů, co ho stálo několik panáků vodky, které vypil na nevinné oslavě a v nichž plavala smrtelná dávka metanolu.

Tomáš Sova však vidí a žije, své trable může vyřešit sám. I když během jednoho měsíce bez zraku a práce přišel o veškeré úspory. „Začali jsme žít na dluh, který teď chci co nejrychleji splatit,“ říká. Už skoro dva měsíce pracuje jako profesionální řidič. „Zdraví je vrtkavé. Musím mít dost peněz, kdyby se zase něco stalo,“ formuluje svou letošní životní zkušenost.

Pana Sovu teď proto doma těžko zastihnete. Dveře rodinné vily v Budišově otevírá jeho maminka Vladimíra Skopalová. „Nedávno začal pracovat v Olomouci a domů se vrací pouze na víkendy," sděluje.

Hovořit s panem Sovou lze jen na dálku. „Zrak se mi zlepšil natolik, že mi doktorka dovolila i řídit. Nevidím sice tak dobře jako předtím, ale brýle také nepotřebuji,“ popisuje svůj zdravotní stav do telefonu. Vyplatilo se mu, že si celé léto pilně dodělával řidičský průkaz na kamion, a teď jezdí pro olomouckou logistickou firmu.

Odškodnění v řádu desítek milionů

Přímé oběti alkoholových podvodů i pozůstalí po těch, kteří zemřeli, mají před sebou ještě možnost finanční satisfakce.

Žalobce Roman Kafka má celý velký případ na starosti a upozorňuje, že do společné obžaloby se budou přijímat případy, které se udály nebo se stanou do konce letošního roku. Další se pak už budou řešit samostatně.

„Museli jsme stanovit termín, po kterém bude společné řízení uzavřeno. Není možné, aby trestní řízení běželo ještě mnoho let a rozšiřovalo se o další poškozené, kteří se ještě mohou objevovat,“ řekl Kafka.

Podle mluvčí Zlínské policie Jany Macalíkové se o finanční náhradu zatím nepřihlásili žádní poškození. „Očekáváme, že první žádosti o odškodnění se začnou objevovat na začátku příštího roku. Od ledna totiž budou probíhat výslechy poškozených, kde budou o možnosti odškodnění poučeni.“

Kafka upřesnil, že pozůstalí mají ze zákona nárok na jednorázové odškodnění. Manželce, manželovi, každému dítěti a každému rodiči by měl viník vyplatit po 240 tisících korunách. Sourozenci zesnulých mají nárok na odškodnění ve výši 175 tisíc korun.

Žalobce Kafka by chtěl žalobu na hlavní aktéry metanolové kauzy podat co nejdřív, do poloviny ledna příštího roku. Mělo by se jednat o 30-40 lidí, převážně o hlavní organizátory černých obchodů.

Sandra Štefaniková