Rozhovor - Cílem současného vedení státního podniku Lesy ČR je ve státních lesích zhasnout, „aby vzniklá tma umožnila realizovat další krádeže a podvody.“

V dalším dílu rozhovoru, který se do detailu zaobírá situací v tuzemském dřevozpracovatelském průmyslu, to tvrdí někdejší zaměstnanec Lesů ČR Zdeněk Valný. Někdejší zaměstnanec Lesů ČR, dnes prezident Asociace českých a moravských dřevozpracovatelů a jeden z nejhlasitějších kritiků hospodaření státního podniku.

Deník Insider požádal o interview také generálního ředitele Lesů ČR Svatopluka Sýkoru. Do dnešního dne ale nedostal odpověď.

Valný dostal - podle svých slov - vyhazov z podniku vzápětí poté, co nařídil audit podezřelých těžeb dříví v už dávno vytěžených holinách. Skutečný vliv na podnik Lesy ČR podle něj míří mimo jiné i „za východní hranice bývalého Československa.“ Podrobnosti ale sdělit nechce.

Insider: Od porevoluční transformace českého lesnictví došlo už k druhému krachu největšího smluvního partnera státního podniku Lesy ČR. Prvním byla společnost CE WOOD, tím druhým je právě teď holding Less. Mají tyto dva případy podle vás něco společného?

Na to jsem vám už zčásti odpověděl. Podle mě všechny ty cesty a cestičky z této kauzy vedou především do Zlína, eventuelně do Kroměříže a Velkých Karlovic. Máme takové indicie, že i za východní hranice bývalého Československa. To ale nebudu dál komentovat. A samozřejmě tam odtud se vrací do Prahy.

Jan Mičánek ale přece není ani ze Zlína, ani z Kroměříže, ani z Velkých Karlovic, ani z Ruska nebo Ukrajiny.

Nikdo z bílých koní, kteří se objevili v čele firem, nebyl veřejně napřímo svázán se skutečnými aktéry, kteří celé ty procesy řídili z pozadí.

Mluvil jste na toto téma s policií?

To, co bylo diskutováno s policií, nebudu nijak komentovat.

Hodně z toho, co se kolem Lesů ČR stalo, jste předpověděl. Ať už jde o zpožďování tendrů, nereálné soutěžní nabídky těžařů vyplývající z Dřevěné knihy, nebo právě zmíněný krach Lessu. Přesto na vaše upozornění Lesy ČR, dozorčí rada, politici, ale i jiná oborová sdružení často reagovala buď popíráním, nebo mlčením. Čím to podle vás je?

Anebo tvrdou mediální kritikou a vyhrožováním právníky a žalobami... Je to jenom důkaz toho, nakolik silná struktura se za celým tím děním skrývá. A jaký je její reálný vliv a kam až sahá.

Kam až sahá?

Nepochybně až do nejvyšších pater politiky.

Je to podle vás spojeno i s financováním politických stran?

Z médií vyčtete spoustu informací, které tomu nasvědčují.

Například zakázky pro Ivo Rittiga?

To je jedna, řekl bych, spíš z těch drobnějších záležitostí.

Nebo správa financí Lesů ČR ze strany Key Investment, PPF nebo J&T?

Například. A samozřejmě k tomu patří poslední zveřejněné informace ohledně zakázek na IT a 340 milionů, které skončily na švýcarských účtech. Část z nich se pak vrátila do republiky k lidem svázaným například s ČSSD. Nepřehlížel bych ani velmi zajímavou skutečnost, že po jedné z firem, přes kterou ty peníze šly, pátrala policie v Londýně v těch samých místech, kde pátrala po 135 milionech z kauzy ProMoPro. Nabízí se tu otázka, jestli aktéři - a je jedno, jestli jsou na straně vedení Lesů ČR, nebo na straně společností Dynn nebo Time Import - nevědí o kauze ProMoPro víc, než by se na první pohled mohlo zdát.

Lesy ČR představují v Evropě raritu. Prodávají totiž dříví dřevozpracovatelům metodou při pni neboli přes překupníky, označovanou jako metoda P, zatímco státní lesy v Bavorsku nebo v Rakousku, ale i Polsku jim prodávají dříví přes vlastní obchodní oddělení, tedy metodou z odvozního místa neboli „na OM“. Vy jste zastáncem té „bavorské metody“ OM. Není to ale jen akademický spor, není nakonec jedno, jak se dříví z lesa dostane na trh?

Samozřejmě že principiálně vzato, kdyby byly v České republice ty nejpoctivější firmy na světě, tak by metoda P s vysokou pravděpodobností fungovala se stejným ekonomickým efektem jako metoda OM. Ale protože tomu tak není a z mého pohledu ani nikdy nebude, tak je potřeba používat metodu, která je pro vlastníka lesa, tedy pro stát, nejtransparentnější a která disponuje nejvyšším možným stupněm kontroly nad tokem dřeva od pařezu až ke dřevozpracovateli, tedy ke kupci. Když to pro čtenáře zjednoduším: kontrolovat prodej milionů kmenů rozházených po statisících hektarů lesů, což je metoda P, tedy u pařezu, není už na první pohled v silách 1800 revírníků. Lesy ČR přesto tvrdí, že mají takový prodej pod kontrolou. Kontrolovat dříví při prodeji z hromady u lesní cesty, kde je soustředěno na tak zvané odvozní místo, je i pro laika jednoznačně transparentnější a snazší. To věděli už staří lesníci za Marie Terezie. Je to po staletí nejosvědčenější způsob, jak si udržet nad prodejem nejvyšší možný stupeň kontroly a jak mít pod kontrolou dění v lese. Nezapomeňte také, že stát přes prodej dřeva při pni nechává snižovat daňový základ u Lesů ČR.

Co tím myslíte?

Tím, že Lesy ČR přenášejí tíhu prodeje z odvozního místa k pařezu, také uměle snižují daňový základ. Tím pádem odvádí státu nižší daň z přidané hodnoty. Jestliže stál v 90. letech kubík dříví na odvozním místě 1800 korun a Lesy ČR jej prodávaly při pni za 400 korun, pak uznáte, že odvést daň z 1800 korun a ze 400 korun je rozdíl. Hlavní problém je ale v tom, že pokud těžební firma zneužívá nedostatečné kontroly ze strany Lesů ČR a část dříví nepřizná, stane se toto součástí šedé ekonomiky, na níž stát přišel odhadem o stovky milionů korun jen na DPH. Je překvapivé, že ani takoví experti na ekonomiku, jako je pan Kalousek, jehož lidé Jiří Oliva a Pavol Lukša ovládají kompetentní parlamentní výbory, nikdy na tuto záležitost nepoukázali. A to se přitom od počátku 90. let motal kolem ministerstva zemědělství.

Vy jste metodu OM prosazoval i za vašeho působení v Lesích ČR. Nehájíte ji teď proto, že jste manažerem dřevozpracovatelské firmy DDL? Metoda OM je přece pro dřevozpracovatele výhodná tím, že vyřazuje mezičlánek soukromého prostředníka mezi státními Lesy ČR a dřevozpracovateli. Nebo ne?

Určitě to tak není, byť ty dvě věci spolu samozřejmě úzce souvisí. I mezi dřevozpracovateli jsou různé názorové skupiny. Ta naše je toho názoru, že standardní, v Evropě užívaný systém obchodování dřeva z lesa by měl provádět vlastník, respektive producent. Obchod by se měl odehrávat bez mezičlánku přímo mezi vlastníkem a odběratelem, to znamená dřevozpracovatelem. Je otázka, jestli to má být formou rámcových kupních smluv, individuálních obchodních jednání, nebo aukcí sortimentů, tedy nikoliv porostů na stojato, jak to teď realizují Lesy ČR. K tomuto názoru jsem já osobně definitivně dospěl někdy v roce 2002, kdy jsem odcházel do Bavorska na studijně-pracovní pobyt a mimo jiné i na praxi k bavorským státním lesům. Střízlivět z ideálů o prodeji dřeva při pni jsem však začal hned po studiích, jako adjunkt na lesní správě Buchlovice. Dělal jsem tam onehdy kontrolní příjem dřeva, ale míra kontroly, jakou jsme měli za úkol realizovat, byla absolutně směšná. Na první pohled mi bylo jasné, že tímto způsobem se jen vytváří jakási kouřová clona, která má za úkol dokladovat, že ke kontrolám dochází a že je všechno v pořádku. Realita ale byla úplně jiná. Neměli jsme jinou možnost než akceptovat prakticky nekontrolovatelné podklady pro fakturaci dřeva, které nám nadiktovala těžební firma. Pro člověka, který se zajímá o ekonomiku lesní správy, to byl stav beznaděje.

Tehdy začala vaše kritika Lesů ČR?

Ano. V mediích chyběly opoziční názory proti prodeji státního dřeva při pni, snažil jsem se své názory neschovávat pod anonymitu diskutérů na různých webových stránkách a začal jsem psát do novin a pod svůj názor se podepisovat. Vzpomínám si na řadu kauz, kdy Lesy ČR vyhrožovaly právníky mně i médiím, která mě citovala. Jedna z prvních byla v únoru 2008, kdy jsem Lidovým novinám poskytl konzultaci ke článku Strašidelné hospodaření českých lesů, který poukazoval na mizerné zisky Lesů ČR, které srovnal se zisky Bavorských lesů a soukromých a obecních lesů u nás. Několik týdnů nato právní kancelář Toman & Devátý zažalovala vydavatelství MAFRA pro údajnou neobjektivitu a zaujatost autora. Ten soud samozřejmě dopadl v neprospěch Lesů ČR. Jde jen o jeden z příkladů, kdy Lesy ČR podávaly a nadále podávají žaloby na média ryze účelově, s cílem zastrašit a potřít jakoukoliv kritiku jejich hospodaření. To je mimo jiné špatná zpráva pro daňového poplatníka, protože ve finále šlo o neefektivně vynaložené veřejné prostředky za externí právníky, protože žádná z těchto žalob, pokud vím, nedopadla pro Lesy ČR úspěšně. (Žalobou hrozily Lesy ČR prostřednictvím své právní kanceláře několikrát také sesterské redakci Aktuálně.cz, pozn. red.)

Předseda dozorčí rady Lesů ČR Miroslav Zámečník vás označil za lobbistu. Jste tedy lobbista, nebo ne?

Podle mě jsou lobbisté lidé, kteří chodí na jednání k ministru zemědělství, mohou se účastnit tvorby koncepcí, jako byla Dřevěná kniha, účastní se kulatých stolů a mají přímý osobní vliv na ministra, premiéra a management Lesů ČR. Já osobně jsem nikdy takovou příležitost nedostal. Jediné jednání, které jsem na půdě ministerstva za naši asociaci měl možnost vést, bylo jednání s ministrem Petrem Bendlem vloni v říjnu. A tam jsem nejel kvůli tomu, abychom řešili přípravu Dřevěné knihy, protože na to už bylo hodinu po dvanácté. Ale proto, abych předem poukázal na konkrétní dopady podle této knihy vypsaných tendrů, varoval ministra před důsledky a vyzval ho, aby zabránil stavu, který dnes nastal. Jestli je toto možné označit za lobbismus, tak prosím.

Bylo by ale zavedení metody OM do Lesů ČR ještě vůbec možné? Management Svatopluka Sýkory totiž prodává několik let po sobě ve velkém lesnický majetek, který je k tomu potřeba. Nebo není?

Podle mého názoru jde zase o jeden z cílených synchronních kroků. Jedním kýženým efektem je, že rozprodej majetku vylepšil hospodářské výsledky Lesů ČR. Druhým efektem je, že se snížily náklady v oblasti investic na údržbu těch objektů, což má zase dopad do hospodářských výsledků. A třetím je, že se tu cíleně likviduje technické zázemí Lesů ČR, tedy i potenciál někdy v budoucnu obchodovat dříví ve vlastní režii. Má to samozřejmě obrovské dopady do oblasti kontroly majetku, protože vyhnat hajného z lesa, to může jedině diletant, který neví, jak to v lesnické praxi funguje. Anebo se nebojím říct zločinec, který chce v lese zkrátka zhasnout. Tak, aby vznikla tma, která umožní realizovat další krádeže a podvody. Když revírník o půl čtvrté opustí revír, nelze se pak divit, že potom odjíždí z lesa nákladní auta s neevidovaným dřívím, jak jsme měli v několika případech možnost sledovat v médiích.

Mezi kritiky Lesů ČR působíte jako ten nejvytrvalejší, někdo by možná řekl až umanutý. Není v tom u vás něco osobního?

Z mého pohledu jde o lacinou nálepku „umanutého kritika“.  Proti mé osobě takto útočí moji kritici, hlavně z řad Lesů ČR a těžebních firem. Asi jim schází racionální protiargumenty k názorům naší asociace.

Sám jste ale přece v Lesích ČR pracoval, a pokud se nepletu, dostal jste vyhazov.

Ano. Výpovědi jsem dostal celkem dvě, obě roku 2007. Předtím jsem odešel dvakrát sám, z vlastního rozhodnutí. A vždy mě vzali zpět. V poslední fázi jsem byl k 1. lednu 2007 přeřazen z generálního ředitelství na lesní závod Židlochovice. V prosinci předchozího roku se objevil rozhovor s panem Mičánkem v Hospodářských novinách, kde byly lživé informace, na což jsem v lednu reagoval krátkým článkem, kde jsem poukázal na to, že nemluví pravdu. Následně mi bylo zrušeno místo a udělena výpověď. Ta proběhla tak, že si mě zavolal ředitel lesního závodu, položil rušičku odposlechů na stůl přede mě, a ptal se mě, jestli vím, co to je pravda. Nezapomněl se ani pochválit, že absolvoval několik let VUML, a tudíž rozumí pravdě lépe než já. Bylo mi ho líto. Místo u Lesů ČR mi pak zachránilo to, že nedlouho nato došlo k výměně vedení Lesů ČR a po Františku Koníčkovi nastoupil Jiří Holický, kterého jsem znal jako krajského ředitele v Karlových Varech. Ten výpověď stáhl a nabídl mi funkci lesního správce. Skončil jsem tak jako šéf lesní správy v Litvínově. Současně jsem však dostal nabídku na účast ve výběrovém řízení společnosti DDL. To jsem absolvoval i přes nástup do Litvínova. Jak se později ukázalo, bylo to dobré rozhodnutí.

V jakém smyslu?

Po nástupu do Litvínova jsem totiž zjistil, jaký nesmírný nepořádek na tamní lesní správě panuje. V květnu jsem vydal příkaz k auditu holin, protože jsem na různých místech lesní správy našel řadu neevidovaných holin, na kterých se dokonce vykazovaly a proplácely výchovné těžební zásahy, i když tam žádný les nebyl. To se neminulo účinkem a v pondělí následujícího týdne jsem byl odvolán. Příkaz k auditu pak stornovali. Zabývala se tím dokonce hospodářská kriminálka z Ústí nad Labem, která tam šetřila jiné krádeže, případ byl ale odložen. Jen dodám, že v Litvínově tehdy bydlel pan Daniel Volák, dnešní náměstek ministra spravedlnosti, tehdejší člen dozorčí rady Lesů ČR, a jeho manželka dělala na státním zastupitelství. Pan Gandalovič, tehdejší ministr zemědělství, měl velmi silné kontakty na řadu vlivných členů tamní severočeské ODS. Dozvěděl jsem se, že určitou roli sehrál v mém odvolání i tehdejší náměstek hejtmana Ústeckého kraje Radek Vonka, který je za ODS členem dozorčí rady Lesů ČR. Ve věci mé likvidace jsem ho dokonce osobně navštívil a žádal ho o vysvětlení. Po mém příchodu do jeho kanceláře sice zčervenal, ale od všeho se distancoval. Pro úplnost dodávám, že asi 80 procent zakázek na Lesní správě Litvínov realizovala firma KHL z holdingu Less Jana Mičánka a později fúzovala s firmou Less & Forest. Jednání s ní nebyla jednoduchá, měla velký vliv na uvažování krajského ředitele Lesů ČR v Teplicích, který mému odchodu z Lesů ČR významně pomohl.

Firma podobného názvu KHL-EKO je teď docela záhadou. Například Andrej Babiš, kterému Jan Mičánek dluží 311 milionů, se diví, proč není součástí insolvenčního řízení, když ještě nedávno figurovala ve výročních zprávách Lessu. Zatímco Less & Forest do státních lesů nesmí vkročit, KHL-EKO tam těží dál.

KHL byla sesterská firma KHL-EKO. KHL fúzovala s Forestem, KHL-EKO fungovala dál. Pokud vím, realizovala nějaké zakázky v oblasti rekultivací na Litvínovsku. To je ale téma na jiný rozhovor.

...

Pozn. red.: První díl rozhovoru se Zdeňkem Valným vyšel v Insideru s datem 5. 11. 2012