Byznys – Konkurenceschopnost Česka na žebříčku 148 atraktivních zemí, jak jej sestavuje Světové ekonomické fórum, klesla na 46. místo (viz grafy). Na 39. příčce, kde se Česká republika předtím nacházela, ji nahradil Ázerbájdžán. Je to důvod k panice, nebo můžeme být stále v klidu, když např. Itálie zaujímá pozici 49 a Slovensko má pořadové číslo 78?
Zkusme nabídnout odpověď ve třech komentářích:
1) Klasifikace takového druhu má svá úskalí a takové žebříčky „popularity“ je třeba vnímat s určitým nadhledem (tedy žádná panika ani žádná euforie).
Jedná se totiž z velké míry o měkká data, tj. o výsledky průzkumu mezi ekonomy a investory. Asi nemusíme provádět hluboké srovnání, abychom viděli, že výsledek takového hodnocení zdaleka nemusí souhlasit s ukazateli, kterými obvykle hodnotíme ekonomickou sílu a úspěšnost hospodářství dané země, jako je HDP nebo HDP na obyvatele, či kvalitu života, životní úroveň v dané zemi.
2) Hodnocení může být dobrým zrcadlem zejména pro negativní rysy fungování ekonomiky a života v dané zemi. Může to pak zvýšit tlak na změny k lepšímu, což je velmi cenné.
V případě Česka je to bohužel např. nelichotivé a horší hodnocení v oblasti daňové. A nejde ani tolik o výši daňových sazeb jako o komplikovanost a časté změny daňového systému. Podobně špatně dopadlo známkování korupčního prostředí a důvěry ve veřejný sektor.
3) Racionální dopady na domácí půdě. Z žebříčku atraktivnosti zemí čerpá totiž částečně také loňská podzimní Analýza konkurenceschopnosti ČR z pera ministerstva průmyslu a obchodu (www.mpo.cz ). A je sympatické, že zhoršená klasifikace Česka pomáhá argumentaci a doporučením ministerstva: „… pro posun ČR do vyšších pater hodnotových řetězců, s vyšší přidanou hodnotou, což klade vysoké nároky na rozvoj inovací, zapojení vědy a výzkumu do praxe, vzdělávání a financování.“ Možná že za takový „oficiální“ závěr propad Česka na žebříčku atraktivity mezi zeměmi světa nakonec stojí, byť cesta od teorie do praxe může být ještě dlouhá.
PETR HLINOMAZ
