Můj vysvlečenej deník
Režie: Martin Dolenský
Obsazení: Veronika Kubařová, Berenika Kohoutová, Marika Šoposká, Šárka Vaculíková, Igor Bareš ad.
Co říká distributor: Johana má tři kamarádky a dva kamarády. Kasandru, která není promiskuitní, jen s „tím“ nemá žádnej problém, Káču, kterou doma terorizuje otec, Andy, která miluje Vektora a ještě mu to neřekla, Vektora, kterej miluje Andy a ještě jí to neřekl, a chytrýho kluka, co moc kouří trávu a říká se mu Hagrid. Taky má tátu, co býval novinář a rocker a teď píše do bulváru, a macechu Sábu, kterou nemůže vystát. Počty kamarádů a rodičů se ale změní. Johana se totiž nečekaně zamiluje, začne pátrat po muži ze starých dopisů, který znal její mámu, když byla naživu, a který by mohl být jejím biologickým otcem, a její deník, kde je úplně všechno, chtějí vydat jako knížku. A ani ty depky už nejsou, co bejvaly.
Verdikt: Nejít
Kromě zcela přijatelné řemeslné stránky (řeč je o kameře, střihu a podobných aspektech) skýtá příležitost ke chvále už jen trumf jménem Veronika Kubařová. Jen a pouze ona film zachraňuje a drží nad propastí. V jejím podání se přirozené sympatično - podpořené vzhledem - protíná s umem, jenž často dokáže překlenout i velmi zrádné chvíle, v nichž se její Johana chová jako, eufemisticky řečeno, ne právě fajn holka. Jinak na každý pozitivní okamžik filmu připadají přinejmenším dva, při nichž má divák reflexivní sklony přikrčit se pod sedačku, aby unikl výtrysku trapna. Opravdu je něco špatně, má-li i pacifista co pět minut sklony ignorovat fyzickou nemožnost příslušného činu a prolézt skrze plátno, aby mohl dát postavě na něm ránu pěstí. V rámci "romantických komedií" je Můj vysvlečenej deník tím nejantiromantičtějším filmem, na který si člověk vzpomene, včetně Schindlerova seznamu - podraz střídá podraz, nedorozumění nedorozumění, zákeřnost zákeřnost, smrt (i nepočatého) vztahu... inu, pokračujte sami. Film lze doporučit jen těm, kteří cítí potřebu hodinu a půl sledovat, jak jsou na sebe lidé oškliví a jak se - byť často jen z mladické nerozvážnosti - zraňují.
-
Piráti
Režie: Peter Lord, Jeff Newitt
Obsazení: David Tennant, Martin Freeman, Salma Hayek, Jeremy Piven, Brendan Gleeson ad.
Co říká distributor: Film ukazuje události, které se přihodí bandě bodrých smolařských pirátů, když křižuje sedm moří v dobrodružství hodném barona Prášila. Pirát kapitán vytáhne se svou posádkou do bitvy proti svému soupeři Černému Bellamymu, aby získal kýženou cenu „Pirát roku“. Jejich cesta vede z Karibiku až do viktoriánského Londýna, kde se setkají s všemocným nepřítelem, který je odhodlán vymazat piráty z povrchu zemského jednou provždy.
Verdikt: Jít
Animovaný příběh pirátů očividně nedrží moc pohromadě, ale jeho síla spočívá v gazích. Pracují s řadou plánů akce, překvapují absurdními (nástup piráta z velrybích útrob, loď malomocných, Bobovy textové projevy, pirátské převleky) či nečekaně cynickými žertíky ("Jsi stále tak smrtící, Šavle?" -> pích, kuch -> mrtvola), zapojují populární písně ("London Calling") a ohýbají historické či encyklopedické souvislosti (vědecké vtípky, odkazy na evoluční teorii, Austenová se Sloním mužem). Pravda, mnohé z těchto vtípků jsou samoúčelné, převažují ovšem gagy z ranku nečekaných, k popukání srandovních či dokonce postupně rozvíjených a vylepšovaných (paviánské ledviny, vzducholoď, evoluční teorie, přepadávání lodí) - a to způsobem, kterým nikdo jiný mimo Aardmany své animované filmy nedělá, občas skoro v duchu hry s nesmyslem u Monty Pythonů.
-
Havran
Režie: James McTeigue
Obsazení: John Cusack, Luke Evans, Alice Eve, Brendan Gleeson, Oliver Jackson-Cohen ad.
Co říká distributor: Detektiv Emmet Fields je povolán k případu brutální vraždy dvou žen. Při pátrání zjistí, že zločin se až moc podobá smyšlené vraždě, která byla do detailu popsaná v povídce spisovatele Edgara Allana Poea. Předvolá tedy tohoto sociálního vyvržence k výslechu, ale zatímco je Poe ve vazbě, dochází k další strašlivé smrti - opět inspirované jedním z jeho příběhů. Fields tedy vyzve Poea, aby mu pomohl zastavit krvavé šílenství.
Verdikt: Nejít
Havran funguje pouze jako dost primitivní kombinace detektivky, milostného dramatu a "danbrownovského" thrilleru (tj. uměle pospojovaného vyprávění vedeného od hádanky k hádance), která se od Poeova díla odvozuje dost prvoplánově a mohla by se inspirovat kýmkoli jiným. Celý příběh je vystavěný na zcela absurdních předpokladech: Například jak mohl vrah během krátké doby připravit v řadě za sebou sérii logisticky komplikovaných vražd, které nutně vyžadovaly přípravu v utajení, ale oběti jsou objeveny takřka okamžitě? Hrdinové střelhbitě provádějí neuvěřitelně intuitivní interpretace vrahových vodítek a nikdy se nespletou, ačkoli by tyto mohly v důsledku stejně dobře znamenat něco úplně jiného. Nefunguje ani milostný příběh Poea a jeho milé. Ženská postava je tak jednoduchoučká a omezená na bazální potřeby (chci ho; chci přežít), že ji nelze brát vážně a strachovat se o ni… Havran zkrátka nenabízí nic moc, ale zároveň není ani tak blbý, aby se mu aspoň dalo smát.
