Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic

Režie: Tommy Wirkola

Obsazení: Gemma Arterton, Jeremy Renner, Famke Janssen, Peter Stormare ad.

Co říká distributor: Ocitáme se v typickém středověkém městečku, které sužují obvyklé dobové problémy, včetně únosů místních dětí, jež prý mají na svědomí čarodějnice obývající okolní hluboké lesy. Zdejší ochránce zákona sice tvrdí, že na to stačí sám, ale očividně si lže do kapsy. Starosta proto pozve na záchrannou misi dvě celebrity, legendární lovce čarodějnic Jeníčka a Mařenku. Sourozenci se pustí po stopách únosců s vervou sobě vlastní a jejich práce brzy začne přinášet výsledky. Bohužel jiné, než jaké by si přáli. Zjistí totiž, že proti nim stojí síly mnohokrát mocnější než všechno, čemu museli doposud čelit. Navzdory Jeníčkově cukrovce (jako malý se jednou přejedl perníkem, chudák!) a Mařenčinu kostlivci ve skříni, o němž se nesluší mluvit, se pustí do boje proti mocné přesile.

Verdikt: Jít

Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Někdy dokonce i dřív. Jeníček a Mařenka coby maličká nevinná pacholátka upálili hnusnou čarodějnici žijící v perníkové chaloupce. Od té doby táhnou světem a dokazují, že Űbung macht Meister.

Kromě promptního odsekávání hlav satanových pelešnic občas přihodí i dobrou radu. Třeba „Neloupejte ten zkurv... perníček.“

Prvních pět minut nového snímku norského režiséra Tommyho Wirkoly rozhodně umí zaujmout. Zajímavé pojetí hrdinů známé pohádky coby profesionálů, příjemné herecké obsazení i pestrá mluva plná slovíček začínajících na „f". Člověk se nediví, že se o filmu mluví jako o jednom z potenciálních guilty pleasure roku.

Sympatická je tu i krvavost – krev tu lítá v tak jásavých barvách, že to vypadá, jako by po sobě všichni zúčastnění stříkali malinovku. Potenciálně brutální rozporcování lidského těla je rychle sestříháno, případně skryto ve tmě, a detaily doslova proletí kolem. Kamera se nikdy nezastaví, aby si věrna duchu goru podobné scény vychutnala, zastavila se u nich a pořádně v nich divákovi vymáchala jeho perverzně zvědavý čumák.

Ovšem nejásejme tolik: Jako celek se nakonec jedná jen o krvavější pohádku, v níž se s jakoukoliv podvratností či popřením tabu jen letmo flirtuje, byť by nás tvůrci rádi přesvědčili o opaku. Škoda, přeškoda. Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic zůstávají snímkem, u něhož tvůrci nedokázali k základní výborné premise přidat žádnou nadstavbu.

-

30 minut po půlnoci

Režie: Kathryn Bigelow

Obsazení: Jessica Chastain, Mark Strong, Joel Edgerton, Chris Pratt, Scott Adkins ad.

Co říká distributor: Dva roky po událostech 11. září se agentka CIA Maya přesune z bezpečí washingtonských kanceláří do epicentra honu na Usámu, na americkou ambasádu v Pákistánu. Byť relativní zelenáč, brzy pochopí pravidla hry, do kterých patří i mučení lidí, kteří by mohli poskytnout vodítko k dopadení nejhledanějšího teroristy. Navzdory permanentnímu nebezpečí krok za krokem rozplétá složitou síť vztahů v teroristických buňkách, až narazí na jméno, které by ji mohlo přivést až k samotné ikoně teroristů. Tenhle Abu Ahmed je však stejně nepolapitelný jako Usáma, situace se navíc povážlivě mění, Američané v Pákistánu jsou v čím dál větším nebezpečí, samotná CIA se dostává pod intenzivní palbu politiků a veřejného mínění kvůli nestandardním vyšetřovacím metodám svých lidí a Usáma, je-li vůbec naživu, už vlastně nikoho nezajímá. Snad kromě Mayi, která je odhodlána dovést svůj osobní boj až do konce.

Verdikt: Jít

Napínavá filmová rekonstrukce honu na bin Ládina s názvem Třicet minut po půlnoci je po mnoha stránkách fascinující dokudrama, zároveň ale režisérka Kathryn Bigelowová se scenáristou Markem Boalem narážejí na limity svého reportérského, nestranně pozorovatelského přístupu.

Klíčovým tématem se staly scény ukazující mučení a ponižování vězňů v tajných věznicích CIA. A tady máme my, diváci, zamotanou hlavu: schvaluje film nehumánní metody vyslýchání podezřelých ze strany CIA, nebo je naopak kritizuje?

Snímek je prezentuje bez hodnotícího znaménka a význam si do scén s mučením může vnést každý sám libovolně podle svého světonázoru. V tom je film hodně důležitý: i za mnoho let bude chladným a ideologicky nezatíženým svědectvím, jak Amerika hledala v nulté dekádě morální hranice pro své zahraniční intervence.

Třicet minut po půlnoci je provokativní a inteligentní filmová zábava, jejíž největší vnitřní rozpory vyplývají z toho, že film svou spekulativní verzi událostí prezentuje alespoň formálními výrazovými prostředky jako oficiální výklad historie. Důsledná absence ideologického hodnocení dění na plátně je stejnou měrou alibistická jako průlomová a odvážná.