Jak porodit a nezbláznit se
Režie: Kirk Jones
Obsazení: Anna Kendrick, Elizabeth Banks, Cameron Diaz, Brooklyn Decker, Jennifer Lopez, Dennis Quaid, Joe Manganiello, Rodrigo Santoro ad.
Co říká distributor: Život pěti párů v radostném očekávání. Televizní hvězda Jules a její partner Evan přichází na to, že život ve světle reflektorů není absolutně nic proti těhotenství. S přemoudřelou spisovatelkou Wendy začnou mlátit hormony. Její manžel Gary se snaží, aby ho nepřeválcoval vlastní otec alfa samec, který čeká dvojčata se ženou Skyler. Rosie a Marco se musí poprat s otázkou: Co dělat, když první těhotenství přijde dřív než první rande? Fotografka Holy se chystá dítě adoptovat, její muž Alex se snaží svou paniku zklidnit ve skupince zasloužilých otců, kde platí základní pravidlo: „Žádné odsuzování!“ Každému se přece někdy stane, že mu spadne dítě do záchodu nebo sní cigaretu, popřípadě vyzvedne z jeslí cizí dítě.
Verdikt: Nejít
Snímek je volně natočený podle oblíbené americké příručky Co čekat v radostném očekávání, která informuje i o méně známých potížích při těhotenství a nesnaží se oněch devět měsíců idealizovat. Snímek se ale omezuje na těhule, které si proti své vůli ucvrknou do kalhotek nebo usnou, když nemají.
Film je průměrný a nevtipný. A není ani dojemný, ani alespoň úsměvný. Hlavním negativem je stopáž - 110 minut dohadování párů o blížícím se porodu, kdy se zasmějete sotva třikrát, se neskutečně táhne. Komedie se údajně snaží o realistický pohled, mnohé však vyjadřuje velmi eufemisticky: pár je chudý, protože nemá na dvoupatrový dům, partneři jsou ženám oporou za všech okolností a veškeré hádky jsou nakonec překlenuty nebo vyšumí do ztracena.
Kontroverzní témata jako fertilizace in vitro nebo těhotenství v poměrně pokročilém věku, kojení dlouhé roky či obřízka jsou jen povrchně zmíněna. Potrat nebo homosexuální vztahy jsou tentokrát sprostým slovem.
Tak snad ani nevadí, pokud prozradíme, že ve finále se žádný pár nerozejde, ženy porodí krásné a zdravé děti, případně si jedno adoptují z Afriky a otcové trpělivě přihlížejí u porodu. Kýč jak bič.
-
Bajkonur
Režie: Veit Helmer
Obsazení: Alexander Asochakov, Marie de Villepin ad.
Co říká distributor: „Cokoliv spadne z nebe, to si můžete nechat.“ Tak zní nepsaný zákon kazašských stepí. Zákon náruživě dodržovaný obyvateli malé vesnice, kteří sbírají vesmírné trosky, které spadnou dolů z blízké vesmírné stanice Bajkonur. Posledními dvěma mladými členy vesnice jsou radiový operátor Iskander, známý jako Gagarin, a rázná Nazira. A zatímco Nazira jej miluje, Iskander je zblázněný do krásné Francouzky Julie Mahé, jejíž cestu ke hvězdám sledují televizní kamery. Když Julie doslova „spadne z nebe“ v malé vesmírné kapsuli, je to Iskander, kdo ji najde v bezvědomí. Tím, že si Julia nedokáže na nic vzpomenout, je Iskander ochoten předstírat, že jsou zasnoubeni, a obrátit starý zákon stepí ve svůj prospěch. Ale i ta nejromantičtější lež nemůže trvat navždy. A „Gagarin“ brzy nebude vědět, kam skutečně patří, a mnohem víc, ke komu.
Verdikt: Nejít
Sledovat Bajkonur je jako dívat se na pohádku, již někdo zbavil veškerých příčinných vazeb, a jediné poučení, které si lze z filmu vzít, zní, že je dobré se mýt, protože když je holka špindíra, tak se nikdy nevdá.
Film je prakticky humoru prostý a ani snímání či obrazová stránka nenabízí vůbec nic pozoruhodného. Veškerá vizuální potěcha pochází čistě z výběru exotických lokací, mezi nimiž se protagonisté pohybují spíše s divadelní logikou, v níž prostor, čas a návaznost neznamenají mnoho.
Odhlédneme-li od formálního i vypravěčského diletantismu, zarazí především pokřivený náhled na mezilidské vztahy. Postavy jsou neživotné, o nějakém jiskření si můžete nechat zdát. Navzdory chlapečkovsky milému, naivnímu kukuči nelze Gagrinovi věřit ani nos mezi očima. A turistka z vesmíru, která je napřed v kómatu, poté trpí amnézií, ale přitom máte pocit, že ji předstírá, a pak se během divokého stepního sexu probere a prchá, aby svůj život zasvětila hvězdám - marně přemýšlím, pod jakým vlivem byl scénář napsán. Pravděpodobně za to může nějaká radiace z kosmu.
-
Něžnost
Režie: David Foenkinos, Stéphane Foenkinos
Obsazení: Audrey Tautou, François Damiens, Pio Marmaï, Ariane Ascaride ad.
Co říká distributor: Nathalie je mladá, krásná a má skvělé manželství. Ale v okamžiku, kdy její manžel zemře při nehodě, se její svět zhroutí. Několik dalších let se soustředí pouze na práci, své emoce nechává stranou. Pak nenadále, aniž by věděla proč, políbí toho nejnepravděpodobnějšího muže – svého kolegu Markuse. Tento zvláštní pár se pak pouští na vlastní emocionální pouť; cestu, která vyvolává nejrůznější otázky a nepřátelství v práci. Můžeme opravdu ovlivnit způsob, jakým objevíme novou chuť do života?
Verdikt: Nechodit
Krajan režisérského dua a jeden z nejvlivnějších spisovatelů dneška Michel Houellebecq popisuje ve svých knihách, jak věk, moc a vzhled determinují naše šance na trhu sexuálních vztahů. Většina lidí podle něj prožije své životy nicotně a nešťastně, bez toho, aby naplnili své nereálné touhy podporované reklamou a popkulturou. Něžnost je přesně tím filmem, který by nenáviděl.
Už od úvodní titulkové sekvence, v níž kamera voyeursky sleduje zezadu ladnou chůzi „Amelie“ – Audrey Tautou -, která si občas nonšalantně vědoucím pohybem prstů shrne utíkající pramínek vlasů za ucho, je jasné, že na piedestalu filmu nebude stát postava Nathalie, ale sama Tautou a její fyziognomie. Tvůrci si fetišisticky ulítávají na detailních záběrech na její pohlednou tvář a hluboké hnědé oči.
Nathalie je ve fikčním světě filmu bratrů Foenkinosových středobodem vesmíru, kolem kterého se všechno točí. Všechny postavy se v příběhu vztahují k její osobě a vesměs jsou paf z její krásy.
Její budoucí nový partner Markus má počínající plešku, je decentně při těle a nosí přes košili přetáhnutý béžový pulovr. Je s ním ale zábava a mistryni světa Nathalii to začne k tomu nevkusně se oblékajícímu loserovi táhnout čím dál víc. Autoři ovšem nezamýšlejí popisem zvolna se rozvíjejícího vztahu, kterému Nathaliino okolí hází klacky pod nohy, zesměšňovat snobské uvažování hlavní hrdinky a jejích přátel, rozehráli „jen“ odlehčenou verzi pohádky „jak chudák ke štěstí přišel".
„Je to, jako kdyby Lichtenštejnsko chodilo se Spojenými státy," definuje Markus v jedné chvíli svůj vztah s Nathalií a tvůrci - jak se zdá - se s tímto hodnocením ztotožňují. Hm.
