Bastardi 3

Režie: Tomáš Magnusek

Obsazení: Tomáš Magnusek, Rudolf Hrušínský ml., Ilona Svobodová, Jan Tříska, Tomáš Töpfer ad.

Co říká distributor: Učitel Tomáš Majer, který v roce 2010 nastoupil do jedné bývalé zvláštní školy, zmizel. Do školy přišel několik měsíců poté, co byla zavražděna jeho sestra Jana, rovněž učitelka. Ve školním roce záhadně zemřeli kluci, již Janu Majerovou zavraždili. Tomáš Majer tak svoji sestru s největší pravděpodobností chladnokrevně pomstil. Je to v pořádku? Dopadne ho policie? Bude soud? Co na to rodiče dětí? Rodiče Tomáše Majera? Společnost? Co se bude dít, když se podobné školy zruší? Film, který před dvěma lety šokoval veřejnost, vrcholí. Drama, které bez přetvářky ukazuje tvrdou realitu dnešní doby, ukazuje, kam až může vše dojít, budeme-li jen nečinně přihlížet…

Verdikt: Nejít. Ani omylem.

Přes všechno kolosální tvůrčí neumětelství je trilogie Tomáše Magnuska Bastardi, jejíž poslední díl právě vstoupil do kin, v něčem fascinující dílo.

Míra nevkusu, s níž tenhle filmový naturščik vytahuje na světlo a obhajuje xenofobní instinkty současné české společnosti, bere dech. Kdyby to nebylo všechno tak amatérsky natočené a vyprávěné, mohli by se Bastardi stát pro náckovské a pravicově populistické kruhy vzývaným a nebezpečným vzorem. Takhle míří Magnuskova „obžaloba“ společnosti rovnou do análů kinematografických obskurností.

Po řemeslné stránce je trojka Bastardů podobný průšvih jako předcházející díly. Magnusek nezvládá kočírovat herce, a tak se jejich výkony pohybují od karikaturního přehrávání po pokusy o civilní herectví. Když se pokouší natočit jedinou akčnější scénu, kterou je zatýkání hlavního hrdiny policií, vychází z toho nepovedené cvičení studenta střihové skladby v prvním ročníku na FAMU.

Nepodařilo se mu kvalitně sejmout zvuk, a tak není často moc rozumět dialogům, které ještě utápí v takřka všudypřítomné hudbě, jež irituje svou prvoplánovou vlezlostí.

Co říct k ději? Za mnohé by se nemuseli stydět ani nacističtí propagandisté. Tak třeba ilustrace „hrůzné vize“, že ministerstvo školství zrušilo praktické školy a jejich žáky rozmístilo do běžných tříd. Upravené blonďaté holčičky zpívají ve třídě s paní učitelkou u klavíru píseň Černé oči jděte spát a harmonické hlásky zmlknou a strach se objeví v jejich roztomilých očích, když se ve dveřích náhle objeví dva sígři tmavší pleti: jejich noví spolužáci.

Magnusek se možná cítí jako ten znavený bílý jezdec z písně Orlíku, který jede smutnou Evropou a „v čistý zemi chtěl by žít a dnů už mu moc nezbývá". Možná by mu někdo měl vysvětlit, že na podobné mesiáše ve slušné společnosti není nikdo zvědavý.

-

Divoši

Režie: Oliver Stone

Obsazení: Aaron Taylor-Johnson, Taylor Kitsch, Blake Lively, John Travolta, Benicio Del Toro ad.

Co říká distributor: Vypravěčka Ophelia žije ve spokojeném postmoderním uspořádání se dvěma chlapci, kteří ji milují, a ona miluje je. Chon si jako bývalý elitní voják a žoldák vypěstoval ke světu poněkud cynický přístup, naopak nadaný botanik Ben by ho chtěl neustále zachraňovat. Společně prodávají nejlepší trávu v celé Kalifornii. Je to celkem bezpečné podnikání, zvlášť když mají pod palcem agenta z protidrogového. Jen pár kilometrů na jih od téhle idyly ale operují mexické kartely a jednomu z nich se Benův a Chonův „podnik“ zalíbí natolik, že se s ním rozhodne spolupracovat, přičemž šéfka kartelu nepovažuje „Ne“ za odpověď. Na získávání správných odpovědí má svého zlého muže a taky schopnost vyhmátnout slabé místo svých oponentů. V Benově a Chonově případě je to jejich Ophelia. Jenže když výjimečným hochům sáhnete na jedinou „věc“, která má v jejich životě smysl, můžete počítat s tím, že se dočkáte výjimečné odplaty.

Verdikt: Nejít

Divoši působí jako dort pejska s kočičkou, jehož jednotlivé ingredience vypadají lákavě a jsou podané v atraktivním obalu, ale v celku z něj bolí břicho.

Béčkový příběh slouží Oliveru Stoneovi jen k tomu, aby naprázdno uchvacoval svou stylistickou ekvilibristikou. Film je až tak zbaven jakékoli tíže a názoru, až to vypadá, že jeho jediným smyslem je ukázat zdvižený prostředníček divákům.

K tomu si připočtěte ústřední hrdiny, se kterými se nelze ztotožnit. Ophelia se projevuje jako typická pipka léčící si v posthipísácké švédské trojce frustrace z výchovy labilní zbohatlickou matkou. Oba pánové mají v podstatě komiksové charakteristiky a Stone je v průběhu děje prezentuje jako dva nerozlišitelné manekýny surfařsko-huličského typu. Takže v situaci, kdy mocný kartel Ophelii unese a začne naši dvojici vydírat, aby ji přiměl ke spolupráci, už je skoro nenávidíte.

Kontroverzní, nadvakrát vyprávěný konec je už pak jen logickým završením filmu, v němž tvůrci vrší schválnost na schválnost.

„To, že vyprávím tenhle příběh, neznamená, že budu na jeho konci naživu,“ říká na začátku filmu Ophelia. Bohužel je to ten typ příběhu, u něhož to bude mnoha divákům už úplně jedno.