Hotel Transylvánie (animovaný)

Režie: Genndy Tartakovsky

Obsazení/dabing: Adam Sandler, Kevin James, Selena Gomez, Fran Drescher ad.

Co říká distributor: Málokdo o Drákulovi ví, že není jen princem temnoty, ale také vlastníkem stylového Hotelu Transylvánie - luxusního pětihvězdičkového resortu, kde se mohou všechna monstra světa dostat daleko od všech a být jen sama sebou v bezpečném prostředí bez lidí. Ale pro Drákulu existuje ještě daleko důležitější důvod, proč držet obyčejné smrtelníky dál od Hotelu Transylvánie: aby ochránil Mavis, svoji milovanou náctiletou dceru. Jako většina teenagerů i Mavis chce opustit hnízdo a prozkoumávat velký svět za hranicemi hotelu. Jenže to je myšlenka, která Drákulu skutečně děsí! A navíc se blíží termín, kdy se budou ve velkém stylu slavit narozeniny jeho milované Mavis a v hotelu se nečekaně objeví člověk...

Verdikt: Nejít

U animovaných filmů je vždycky dobré si rozmyslet, pro koho jsou vlastně určené. V Hotelu Transylvánie si děti užijí záplavy legračních příšerek, které se rozpadají na kusy, šklebí, všelijak legračně padají a narážejí do věcí nebo prdí, teenageři odhalí narážky na Stmívání či různé klasické horory a pro rodiče je tu ústřední postava hraběte Drákuly, který se vyrovnává s dospíváním své dcery.

Jenže v případě tohoto filmu platí, že kdo se chce zavděčit všem, ten se nakonec nemusí zalíbit nikomu. Většina humoru je totiž buď příliš dětinská, nebo příliš afektovaná.

Navíc je sice hezké, že autoři vychází z hororového žánru, jenže si z něj půjčují jen vzezření monster, ale ne jejich typické chování. Příšery ve filmu nejenže nikoho neohrožují, ale přímo a otevřeně odmítají strašit. Monstra jsou zkrátka bezzubá a tvůrci se až příliš snaží zdůraznit, že jsou to přes všechny své nadpřirozené dispozice k zabíjení lidí v podstatě mírumilovná stvoření, která se chtějí kamarádit.

Samozřejmě že tenhle přístup má vychovávat děti k toleranci, problém ale je, že s takhle extrémně sluníčkovou pozicí se člověk moc nepobaví.

-

Hasta la vista!

Režie: Geoffrey Enthoven

Obsazení: Robrecht Vanden Thoren, Gilles De Schrijver, Tom Audenaert, Johan Heldenbergh ad.

Co říká distributor: Philip, Lars a Jozeph jsou tři mladíci po dvacítce, kteří milují víno a ženy. Jenže jsou stále panicové. Pod záminkou ochutnávání vína se vydají na cestu do Španělska s vidinou prvních sexuálních zážitků. Nic je nemůže zastavit - dokonce ani jejich handicap: jeden je slepý, druhý na vozíku a třetí zcela ochrnutý. Hasta la vista! vypráví příběh o lásce, síle přátelství a chtíči. Příběh o humoru jako jediném prostředku, který pomáhá vyrovnat se s nelehkou situací, o silné touze jako největším hybateli lidské snahy bořit hranice. Člověk ovládaný touhou dokáže věci, o kterých netušil, že je může zvládnout. Přitom její naplnění bývá až druhotné. V této road movie je cesta důležitější než její cíl. Film vznikl na motivy skutečného příběhu Asty Philpota a jeho přátel.

Verdikt: Jít

Snímek Hasta la vista! sklidil už několik diváckých cen a není divu, že táhne: V záplavě většinou depresivních festivalových filmů bývá každý náznak humoru a optimismu osvěživou změnou. Nabízí téma, které je trochu exotické a ve většinové společnosti tak trochu tabuizované, ale zároveň ho podává způsobem, aby ho mohli skousnout i ti nejprudérnější diváci.

Enthovenův film má výborně napsané dialogy, gagy, které nikdy nesklouznou k lacinosti, a v několika scénách ukazuje život handicapovaných bez onoho implicitního soucitu, kterému se většina filmů pracujících s tímto tématem nevyhne.

Ano, Hasta la vista! ukazuje, že postižení nejsou jen chudinky, ke kterým se musíme chovat s největšími ohledy, ale že se umějí chovat i krutě, nezodpovědně a nespravedlivě. Nikde ovšem nejde ve své sžíravosti tak daleko jako třeba i z našich kin dobře známý Kurz negativního myšlení a pokaždé se vrátí k selankovitě bezproblémovému vyprávění kopírujícímu ty nejohranější žánrové peripetie.

Což je také důvod, proč Hasta la vista! kultivovaně pobaví, ale na to, aby zůstal v paměti, se příliš drží vyšlapaných cestiček. Je to dobrý film, který ale na rozdíl od svých hrdinů nemá koule na to, aby skutečně zariskoval.