Země bez zákona

Režie: John Hillcoat

Obsazení: Tom Hardy, Shia LaBeouf, Jessica Chastain, Jason Clarke, Gary Oldman ad.

Co říká distributor: Bratři Bondurantovi jsou tvrdí hoši. Nejstarší z nich, Howard, přežil 1. světovou válku, ale to, co v ní prožil, v něm zanechalo hluboké následky. Prostřední Forrest málem zemřel, když se spolu s rodiči nakazil španělskou chřipkou. Nejmladší jako by se svou vnímavostí a citlivostí do drsného prostředí ani nehodil. Zatímco většina obyvatel městečka živoří, podnikavým bratrům se daří, vybudovali si totiž prosperující byznys s načerno pálenou whisky. Nekalému podnikání ve Franklin County ale začínají krušné časy, když do města přijede zkorumpovaný zástupce šerifa a na scénu přichází i největší gangster v okolí. Situace se začíná vyostřovat a bratři se rozhodnou hájit, co si tvrdě vybudovali…

Verdikt: Nejít

Země bez zákona je film, který se jeví být chlapácký, nekompromisní a vůči gangsterskému žánru podobně ozvláštňující, jako bylo vůči westernu ozvláštňující australské Proposition od stejného týmu scenáristy, kameramana i režiséra.

Jenže tento film je žánrově spíš vyprazdňující, velmi kompromisní a chlapácký jen v tom velmi negativním slova smyslu série machistických póz, kdy všichni jsou tak děsně drsní, uštěpační a zl-zl-zlí, že ani víc drsní, uštěpační a zl-zl-zlí být nemohou.

Aby se děj vůbec nějak rozhýbal, musí do něj vejít dvě ženy, které relativně neuvědoměle přimějí muže (Forresta) či kluka (Jacka) k činům, jež mají nějaké následky = řetězí násilí. Ironie je v tom, že jde o náhodná rozhodnutí v daný okamžik (ochráním ji, zbiju je; sbalím ji, něco jí ukážu… už vím), ale naopak budované konflikty se přejdou jednou větou a nemají žádné důsledky. Jeden bratr slíbí druhému, že někde bude, pak tam není, druhý to odnese - a naštve se? Ne. Zasípe: „Měls tam být.“ A ten provinile přikývne. Cože?!

Doporučit se TO dá jen těm, kdo mají po delší době zase chuť vidět na plátně americké třicáté roky, tvrdé chlapy a nějaké to násilí.

-

Ve stínu

Režie: David Ondříček

Obsazení: Ivan Trojan, Sebastian Koch, Soňa Norisová, Jiří Štěpnička, Marek Taclík ad.

Co říká distributor: V bývalém Československu 50. let se odehrává napínavý kriminální příběh, který ve svém důsledku zasáhne do osobních osudů aktérů i jejich blízkých. Kapitán Hakl vyšetřuje krádež v klenotnictví. Z běžné vloupačky se ale vlivem zákulisních intrik tajné policie začíná stávat politická kauza. Z nařízení Státní bezpečnosti přebírá Haklovo vyšetřování major Zenke, policejní specialista z NDR, pod jehož vedením se vyšetřování ubírá jiným směrem, než Haklovi napovídá instinkt zkušeného kriminalisty. Na vlastní pěst pokračuje ve vyšetřování. Může jediný spravedlivý obstát v boji s dobře propojenou sítí komunistické policie? Protivník je silný a Hakl se brzy přesvědčuje, že věřit nelze nikomu a ničemu. Každý má svůj stín minulosti, své slabé místo, které dokáže z obětí udělat viníky a z viníků hrdiny.

Verdikt: Jít

Námět má v sobě potenciál na skvělý žánrový film o hrdinovi bojujícím proti systému, se kterým nejde vyhrát. Každá investovaná koruna či euro do výpravy sedmdesátimilionového filmu je znát, herci hrají jako o život (nebo alespoň jako o České lvy), hudba Jana P. Muchova dokresluje atmosféru téměř každé scény jako v hollywoodském melodramatu.

I tak ale film sráží dvě věci: nelogičnosti scénáře a pak neochota jít víc na dřeň: ukázat surovost estébácké mašinérie, kterou nabídla třeba Pouta (a to padesátá léta byla ještě o dost jinde).

Snad ani jednou (s výjimkou brutální krátké scény v závěru, která právě proto působí jako pěst na oko) nám tvůrci nenechají dát zakusit opravdovou bolest některé z postav, i kdyby mělo jít jen třeba o vedlejší postavy neprávem obviněných členů židovské diaspory, jejichž zatýkání nebo výjevy z následného procesu inscenuje Ondříček mechanicky, skoro bez zájmu.

O citových stavech se ve filmu spíše mluví, než že by se předváděly.