Mama

Režie: Andres Muschietti

Obsazení: Jessica Chastain, Nikolaj Coster-Waldau, Javier Botet, Megan Charpentie ad.

Co říká distributor: Pět let Lucas vytrvale hledal malé neteře Lilly a Annabel, které po násilné matčině smrti zmizely i s otcem neznámo kam. Jeho pátrání, hraničící s posedlostí, narušuje i vztah s přítelkyní Annabel, ale Lucas se nakonec dočká satisfakce. Obě dívky se najatým pátračům podaří najít v opuštěné chatě stojící uprostřed hlubokých lesů. Dívky jsou zubožené, sociálně velmi zaostalé, ale naživu, což si nikdo neumí vysvětlit. Protože jejich návrat do civilizace proběhne nečekaně rychle, může Lucas zažádat o svěření do své péče a spolu s Annabel se jim snaží nahradit harmonickou rodinu. Postupně si ale oba začínají klást otázku, zda si s dívkami nepřivedli domů i někoho dalšího. Někoho, kdo Lilly a Victorii pomáhal celou tu dobu přežít a teď se jich nechce vzdát...

Verdikt: Nejít

Obecně platí, že kdo dnes chce kvalitní hororový zážitek, rozhodně nemůže čekat, až se mu distributor uráčí něco pustit v kině. Protože tam běží jen ty nejstereotypnější horory plné žánrových klišé.

A přesně takový je horor Mama v režii debutujícího Andrese Muschiettiho. Bubáci ve skříni, bubáci pod postelí. Blesky fotoaparátů, blikající žárovky, noční můry. Vše je tak ohrané, až se zdá, jako by z těch klišé mělo něco vyplývat - že přece nemohou být využívána s přesvědčením, že to ještě někoho zajímá. Nezajímá.

Všechny postavy v Mamě jsou prostě odbyté. Jejich charakteristiku lze popsat stylem „drsná rocková holka se zlatým srdcem“ a „chlápek se smyslem pro povinnost“. A zůstanou při tom až do konce. Nevýrazný projev a několik podivných dějových skoků, kdy se někdo s někým náhodou potká na náhodném místě, zásadně brání přirozenému vývoji.

Horor by měl mít význam přenosný do reálného života. I nadpřirozená hrůza musí symbolizovat něco, čeho se lidé bojí doopravdy. To tady vážně nefunguje.

-

Pátrání po Sugar Manovi

Režie: Malik Bendjelloul

Co říká distributor: Neuvěřitelný, ale pravdivý příběh Rodrigueze: největší rockové hvězdy 70. let, která nebyla. Dva producenti objevili Rodrigueze na konci 60. let v kouřové mlze zapadlého detroitského baru. Byli ohromeni a přesvědčeni, že mu písně plné silných melodií a prorockých textů zajistí pověst největšího hudebníka své generace. Dvě alba, která nahrál, však naprosto propadla, zpěvák se vytratil ze scény a zbyly jen historky o sebevraždě na pódiu. Pirátská kopie jedné z nahrávek se mezitím náhodou dostala do Jižní Afriky, kterou apartheid odřízl od zbytku světa. V následujících dvou desetiletích se Rodriguez v JAR stal fenoménem, jehož sláva předčila Rolling Stones. Film sleduje snahu dvou Rodriguezových fanoušků, kteří touží zjistit, co se opravdu stalo s jejich hrdinou.

Verdikt: Jít

Velký úspěch filmu Pátrání po Sugar Manovi švédského režiséra Malika Bendjelloula se dá přičíst faktu, že se odvíjí jako napínavá detektivka. Letošní jednoznačný oscarový vítěz v kategorii nejlepších dokumentů odkrývá karty postupně a těžko uvěřitelný příběh odehrávající se od sedmdesátých let do současnosti vypráví víceméně chronologicky, a divákům tak svá nesčetná tajemství odhaluje velmi zvolna.

Dokument má střízlivý styl: mluvící hlavy doplňují atmosférické záběry lokací nebo režisérovy vlastní animace.

O Rodriguezovi mluví všichni od spolupracovníka z práce po jeho vlastní dcery jako o idealistovi, který i přes neúspěch v hudební kariéře žil dál své sny o spravedlivé společnosti a pokoušel se například jako nezávislý kandidát angažovat v místní politice.

Půlku úspěchu ale tvoří zcela jistě právě samotné Rodriguezovy písně, které celý příběh podkreslují. Divákovi nakonec není jasné, jak je možné, že tenhle člověk není dávno v panteonu nejznámějších amerických písničkářů hned vedle Boba Dylana a Bruce Springsteena. Čtyřicet let na těch písních nezanechalo stopy. Obsahují skvělé melodické nápady a chytlavé nápěvy interpretované naléhavým vokálem a deziluzivní texty citlivého pozorovatele světa kolem sebe.