Kulturní katovna – Jako každý čtvrtek předkládáme minirecenze na filmy v tuzemských kinech.

Okresní přebor: Poslední zápas Pepika Hnátka

Co říká distributor: Film vychází z populárního televizního seriálu Okresní přebor. Jak sám název naznačuje, ve filmu se objeví legendami opředená postava trenéra s licencí - Josefa Hnátka. Protože v samotném seriálu se tento muž vyskytoval pouze jako popel rozprášený na houslickém hřišti, rozhodli se tvůrci, že ho divákům představí i ve své živoucí podobě. Příběh celovečerního filmu je tak situován do doby jeho života a rozehrává dilema muže, pro něhož je fotbal celý jeho život. Dokonce víc než život. Titulní roli houslické persóny ztvární Miroslav Krobot.

Verdikt: Rozhodně jít

Nejlepší česká komedie za posledních deset let. Zábavný film, jehož největší slabinou je, že se může líbit i strašným trotlům, kteří se tu buď přímo poznávají ve svých obrazech na plátně (např. Ondřej Vetchý coby Jirka Luňák se tu chová ještě mnohem patologičtěji než v televizním seriálu), nebo díky tomu, že jsou filmoví hrdinové opravdu hodně směšní a ubozí, si tito fotbaloví fanatici mohou připadat o trochu lepší.

V roce 2010 zapůsobil seriál Okresní přebor na obrazovkách Novy jako zjevení. Velkorysý rozpočet, natáčení v plenéru, mnoho herců v záběru a ejhle, dokonce vtipné (i výjimečně sprosté) dialogy a plnokrevné postavy, které si lze zapamatovat a v jistém smyslu i zamilovat; přestože jsou to většinou dost idioti.

Teď přichází film.

Hunger Games

Co říká distributor: V troskách bývalé Severní Ameriky se rozkládá země Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou. Poslušnost si udržuje kláním Hunger Games – zvrácenou televizní reality show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život. Šestnáctiletá Katniss chce zachránit svou sestru, která byla vylosována, a nabídne svou účast dobrovolně. Do hry o přežití se přidávají i lidskost a láska…

Verdikt: nejít

Pokud máme brát Hunger Games seriózně, a nikoli jen jako další alternativu Twilight fenoménu, snímek bohužel na všech těchto významových úrovních selhává. Z celého filmu si odneseme jen to, že je tu zlý vládce Kapitolu, bohaté Kraje toužící po vítězství, chudé průmyslové Kraje a systém, který se snaží pomocí Her předcházet jejich revoluci. Takřka dvě a půl hodiny trvající dílo nám hlouběji do skutečného pozadí systému nahlédnout nedá.

Společenská satira stojí spíše v pozadí a důležité je traumatické "dobrodružství", které prožívá hrdinka a dalších třiadvacet mladých v krvavém prostředí, kde se musí navzájem vyvraždit a přitom čelit přírodním podmínkám i náhlým rozmarům organizátorů, kteří pravidla za pochodu ozvláštňují. Ani tady ovšem nelze říct, že by Hunger Games nabízely promyšlený svět a vyprávění.

Kluk na kole

Co říká distributor: Dvanáctiletého Cyrila umístil jeho otec „dočasně“, než vyřeší své problémy, do dětského domova. Ve skutečnosti ale slabošský a nevyzrálý Guy nemá dost odvahy, aby jednou pro vždy řekl svému synovi „nechci tě, nestačím na to“. I když se Cyril nevzdává představy na návrat k otci, netrvá dlouho a otevře se před ním nová šance na život mimo brány dětského domova. Sympatická Samantha, která má vlastní kadeřnictví, si jej začne brát na víkendy. Tím ale teprve začíná série zkoušek jejich křehké důvěry, ze které se teprve může vytvořit opravdové pouto.

Verdikt: Rozhodně jít

Kluk na kole od belgických bratří Dardennů zosobňuje nejzazší bod současného filmového realismu. Používá v hlavní roli dětského neherce, naprostou většinu děje nejsou scény podbarvené žádnou hudbou, točí se za přirozeného světla, většina dialogů je obyčejná a nikdo na plátně se nepokouší o silnou expresi. U Dardennů můžeme vidět vlivy neorealismu (vyloženě svádí vzpomenout si na Zloděje kol), Roberta Bressona (zvláště Peníze) či Francoise Truffauta (Nikdo mě nemá rád).

Dardennové na nás provádějí experiment s citovou výchovou - neříkají, co je správné, ale nutí nás aktivně zpracovávat až nepříjemně objektivně poskládané informace. Těžko vyčítat českým filmovým tvůrcům, že toto neumějí, on to totiž neumí skoro nikdo na světě; Dardennové jsou nejlepší sociálně-realističtí filmaři současnosti. Učit se od nich humanistickému vidění můžeme všichni.