Zahraničí – Kdo v neděli přes den sledoval zprávy, které chodily z Řecka, četl neustále totéž. Kdo čekal na fotky, které z řeckých voleb posílaly světové agentury, viděl pořád tu samou tvář.
Tvář muže, kterého Evropa dávno před volbami – ať už právem, nebo ne – překřtila na "hrobníka eura". Jako by v Řecku šlo jen o to, čím vyhrožuje radikální SYRIZA a její lídr Alexis Tsipras.
Koalice radikální levice se nakonec nejsilnější stranou země nestala (za prvními konzervativci zaostala o 2,8 % hlasů). Přesto lze právě stranu SYRIZA považovat za skutečného vítěze opakovaných řeckých voleb. Přesněji řečeno: muže (pro Evropu tak trochu démona), který tuto stranu od roku 2008 vede.
Ještě ve volbách v roce 2009, v nichž socialistický PASOK získal - po včerejšku - jen těžko uvěřitelných 43,9 % a Nová demokracie 33,5 % hlasů, se Tsiprasova radikální levice krčila mezi bezvýznamnými straničkami s podporou 4,6 %.
Pak přišly volby v květnu 2012 a Tsiprasův první velký triumf (17 %). A teď dokonce 26,9 %.
Ještě před šesti týdny ho přitom za hranicemi Řecka nikdo neznal. Najednou je z něj světová celebrita, na niž včera ve volební místnosti čekaly televizní štáby a davy novinářů z celého světa. Jen proto, aby zachytily, jak do volební urny vítězoslavně vhodí svůj hlas.
Osmatřicetiletý Tsipras je nejmladším lídrem významné politické strany v Řecku, zemi, kde se tradičně sází spíš na zkušenosti a ty správné vazby na politický establishment. Přátelé o něm s nadsázkou říkají, že se politikem už narodil.
Kapitalismu spílal už coby mladý komunista na Národní technické univerzitě v Aténách. Později přesídlil do aténské komunální politiky. V roce 2006 se jako zcela neznámý politický amatér, ještě k tomu v čele zbrusu nového uskupení, dokázal ve volbách v řecké metropoli probojovat na 3. místo.
"Objížděl tehdy domy v Aténách, snažil se navazovat přímé kontakty s potenciálními voliči," vzpomíná na něj Elpida Ziouva, tehdejší magistrátní úřednice. "Lidem to připomínalo staré časy, kdy se politikům říkalo křestním jménem a kdy jim odpovídali i na hodně přímé otázky," řekla BBC.
Na rozdíl od lidí z PASOK nebo Nové demokracie Tsipras nejezdil po městě v tmavých limuzínách, ale na motorce (což ostatně činí doteď). A neměl na sobě oblek s kravatou, ale obyčejné tričko.
Zdatný řečník navíc mluví lidem z duše. Hlavně těm zklamaným – nezaměstnaným, chudým, mladým bez práce a budoucnosti. Nebojí se mocných politických ikon (řeckých ani evropských), rád provokuje.
Když ho před pár lety pozvali k prezidentovi na oslavu konce řecké vojenské junty v roce 1974 (pro mladého politika to bylo mimochodem něco jako narozeninový večírek, Tsipras se totiž narodil pouhé čtyři dny po pádu diktatury), přišel bez kravaty, v doprovodu mladé ženy tmavé pleti, imigrantky z Afriky. Pro konzervativní Řeky to byl šok.
"Alexis se stal symbolem nové generace, která se zkouší prodrat na politickou scénu okupovanou staršími," řekl BBC jeho studentský spolubojovník Matthew Tsimitakis.
Kritici Tsiprase ale upozorňují: Šéf strany SYRIZA není jen "cool". Hájí každou formu protestu proti škrtům, i tu násilnou. Lidem lže, když tvrdí, že Řecko může platit eurem a přitom nemusí šetřit a propouštět. S vysvětlením, jak jde obojí dohromady, už si ale hlavu neláme.
Navíc se čím dál víc profiluje jako zapřisáhlý odpůrce Německa, čímž postupně radikalizuje i dosud smířlivé řadové Řeky.
Pokud by se stal zázrak a Řekové tento týden v Gdaňsku na fotbalovém Euru vyškolili Němce, byl by Tsipras, nadšený fanoušek aténského Panathinaikosu, jistojistě prvním, kdo by 22. červen vyhlásil za nový řecký národní svátek. Za Den vítězství nad novodobými německými okupanty.
