Glosa – Ještě před několika týdny byly hlasy z ČEZ o možném vstupu do jeho slovenské obdoby, firmy Slovenské elektrárne (SE), zdrženlivé. Nyní se hovoří již o probíhajících jednáních s většinovým vlastníkem SE, italským energetickým koncernem Enel. Italové chtějí svůj téměř dvoutřetinový podíl prodat, aby snížili své vlastní zadlužení. Hovoří se ale i o tom, že k prodeji slovenských aktiv je přivedla prodražující se a prodlužující se dostavba třetího a čtvrtého bloku Jaderné elektrárny Mochovce. Nestrká tedy ČEZ sám hlavu do oprátky, když se snaží o vstup do SE?
V čem je problém?
Za prvé v cenách elektřiny, za druhé v neustálém navyšování rozpočtu dostavované elektrárny a v odkladech jejího uvedení do provozu.
Přetrvávající nízké ceny elektřiny znamenají, že po spuštění nových bloků by jejich provoz nebyl ekonomický.
Plánovaný rozpočet na dostavbu Mochovců se zvyšuje rok od roku, (viz graf nahoře). Očekává se, že v tomto roce bude opět navýšen a nelze vyloučit, že se přiblíží pěti miliardám eur. Stejně tak se v kuloárech diskutuje o dalším odkladu uvedení do chodu, a to o dva roky, na léta 2016 až 2017.
Na druhou stranu nic není černobílé. Například odklad spuštění může dávat určitou šanci, že ceny elektřiny budou již o něco výše. Nebo vezměme v úvahu, že náklady na dostavbu dalších bloků v JE Temelín mohou být minimálně dvakrát vyšší než náklady, které spolknou Mochovce. Z tohoto pohledu není zájem ČEZ nelogický, byť nemá v tomto okamžiku, se současnými cenami elektřiny, ekonomické odůvodnění.
Co může ČEZ ve skutečnosti chtít?
Nikde zatím není přesně (veřejně) řečeno, jak bude nakonec celá transakce vypadat. Varianty úvah, které se objevily, jsou nejrůznější. Podle ČEZ nemusí být součástí transakce například jaderná zařízení A1 a V1 v Jaderné elektrárně Bohunice a vodní elektrárna Gabčíkovo. Další spekulace zmiňuje možnost zvýšení vlastnického podílu slovenského státu.
Pokud tedy vezmeme v úvahu možnost, že některá aktiva SE zůstanou stranou, rizika spojená s dostavbou JE Mochovce a omezování výroby elektřiny ve slovenských tepelných elektrárnách, pak skutečným zájmem ČEZ by mohly být vodní elektrárny, zejména Vážská kaskáda. To by asi nebylo špatné řešení, záviselo by to hodně na kupní ceně.
Slovensku by se nová jaderná elektrárna hodila
Slovensku chybí elektřina, kterou vyráběl blok B2 jaderné elektrárny v Bohunicích. Byl s konečnou platností odstaven na konci roku 2008 a od té doby je Slovensko nemálo závislé na dovozu elektřiny, a to především z České republiky.
Vyřazení bloku B2 se dotklo výroby elektřiny v SE, jak je patrné ve druhém grafu (samostatně publikovaném v tomto vydání).
Jak je vidět, mnoho otázek je ještě otevřeno. Prozatím lze alespoň souhlasit se slovy šéfa divize strategie ČEZ Pavla Cyraniho, že ČEZ a Slovenské elektrárne jsou si geograficky, politicky a kulturně blízko, což by činilo spojení jednodušším.
Petr Hlinomaz
