Byznys – Teoreticky by České dráhy neměly na přepravě cestujících nikdy prodělat. Od státu a krajů by měly dostat za ztrátové vlaky úhrady, které umožní přiměřený zisk. A na nedotovaných spojích by měly vydělat, protože právě kvůli tomu je přece provozují. Jenže realita je jiná. České dráhy dosahují zisku jen na mezinárodní dopravě. Nový šéf Daniel Kurucz proto vymýšlí, čím skupina ztrátu z přepravy cestujících vyrovná.
„Systém Českých drah je vytvořen tak, že budeme vytvářet ztrátu,“ popisuje Kurucz. A důvodů je podle něj hned několik. Objednatelé dopravy, tedy kraje a stát, neplatí vše, co mají. A v komerční dopravě (například na lince mezi Prahou a Ostravou) táhnou firmu do ztrát vysoké odpisy jednotek Pendolino. Ztrátová jsou i nádraží, kdy příjem z nájmu nestačí na údržbu a opravy.
„Ministerstvo dopravy nám na inflační doložce dluží 412 milionů korun. A co máme dělat? Máme se soudit se svým akcionářem?“ pokládá řečnickou otázku Kurucz. Podobné je to s kraji, které dostávají méně peněz z rozpočtu, a nemají tak na to, aby Českým drahám platily vše, k čemu se zavázaly. Navíc desetileté smlouvy platné do roku 2019 nepočítaly s tím, že vzroste například cena za použití kolejí, a ne všechny kraje navýšení nákladů akceptovaly.
Hledá se cesta ven
Vzhledem k tomu, že skupina má kvůli nákupu nových vlaků napůjčováno přes třicet miliard korun, je to pro ni velký problém. A aby si zachovala důvěru bank a držitelů dluhopisů, musí skupina jako celek ztrátu z osobní dopravy vyrovnat. Zdražení podle Kurucze nepřichází v úvahu, protože by pouze ubylo cestujících. Ale ani více cestujících či nižší náklady problém v osobní dopravě drah nevyřeší, protože čím nižší bude ztráta, tím méně budou stát a kraje platit na úhradách.
„Variantou je, že ČD budou mít šanci podnikat v dalších oborech. Nejen v tom, kde podnikají nyní. A tyto prostředky použijí na snížení celkové ztráty,“ popisuje Kurucz svůj plán s tím, že více peněz by mohly přinést také dceřiné firmy drah, tedy například ČD Cargo nebo ČD Telematika. Konkrétnější ale být nechce.
„Jsou i jiné druhy doprav, jeden náš konkurent taky nemá jen železniční dopravu. Je to jedna z možností, kdyby nám to zákon dovolil,“ naznačuje pouze. Zda by šlo například o autobusovou dopravu, jako má konkurenční skupina Student Agency, však nepotvrdil s tím, že se o všem teprve jedná. Možností ke zvýšení tržeb je ale více. Například Deutsche Bahn mají příjmy i z prodeje letenek, vstupenek na koncerty, dovolených, ubytování nebo ze zprostředkování půjčení auta či taxislužeb.
Možností pro České dráhy je celá řada, firma má velkou skupinu věrných cestujících. Zhruba 300 tisíc lidí má zákaznickou kartu, zaměstnanci s rodinnými příslušníky pak tvoří dalších 200 tisíc lidí, se kterými může firma pracovat.
„My bychom rádi, aby nám objednatelé platili podle smlouvy. Pokud se to ale neděje, tak jako akciová společnost nemůžete být dlouhodobě ve ztrátě. Jestli nemáme všechno zaplacené, tak hledáme jiné činnosti,“ popisuje Kurucz. „Nyní sanujeme ztrátu prodejem majetku, ten ale není nekonečný,“ dodává.
Firma počítá s tím, že na konci září prodá svá nádraží Správě železniční dopravní cesty. Jejich hodnota se předběžně odhaduje na šest miliard korun, konkrétní ocenění ale zatím není k dispozici. Nepředpokládá se ale, že by ještě letos byla uhrazena cena v plné výši, proto dráhy počítají zatím jen s první splátkou ve výši 1,5 miliardy korun. Pokud by firma letos tyto peníze nedostala, bude si muset půjčit. Krátkodobé úvěry má pro tento případ již předjednané.
Moody’s zkoumá rating
Právě včera do firmy přijeli zástupci agentury Moody’s, kteří prověřují, zda si dráhy dál zachovají rating Baa2, či bude muset dojít k jeho snížení na Baa3. Změna by drahám prodražila náklady na úvěry. „Je těžké předjímat, ale myslím, že bychom si měli stávající rating udržet,“ říká Kurucz. Analytiky by mohly přesvědčit nepublikované výsledky za první čtvrtletí. Podle nich má přibývat smluv na nákladní dopravu v ČD Cargo a výkonnost skupiny by měla být v souladu s plánem.
Problémy drah se ale týkají i soukromých dopravců. Pokud v Česku přetrvává stav, kdy ministerstvo dopravy ani jednotlivé kraje neplatí Českým drahám vše, co mají, a České dráhy tak jezdí pod své náklady, bude pro soukromé dopravce těžké na trh vstoupit. Navíc se ukazuje, že dráhy musí vyrovnávat své ztráty v osobní dopravě z jiných činností.
„Myslím, že soukromníci mají lepší páky než my,“ říká Kurucz na to, zda by kraje mohly i soukromníkům platit pouze část nákladů a zbytek odmítnout s tím, že nemají peníze. „My krajům říkáme, že nám nedaly peníze, ony říkají, že máme smlouvu a jezdit musíme. Můžeme přestat jezdit, nebo jezdit, ale půjčit si na to. A my si na to tedy půjčujeme,“ říká Kurucz.
Potíže drah zvyšují i stále častější právní spory. Firma se pře s plzeňskou Škoda Transportation kvůli opožděným dodávkám i nezaplaceným fakturám a nově i s konkurenty RegioJet a Leo Express. To vše vytváří náklady v řádu desítek milionů korun, které musí firmy z něčeho uhradit.
Roman Šitner
