Dokument - Přinášíme vám výseč z dokumentu, který podepsalo třicet senátorů a jehož adresátem je Ústavní soud. Jde o návrh na zrušení části amnestie, kterou počátkem roku vyhlásil prezident Václav Klaus.
...
V. Shrnutí argumentace navrhovatelů
Ústavní soud je jediným orgánem, který je podle Ústavy oprávněn normativní rozhodnutí prezidenta přezkoumávat. Ústavní soud nemůže rezignovat na svou úlohu ochránce ústavnosti jen proto, že situace vzniklá na základě čl. II rozhodnutí o amnestii je naprosto nová, není dosud judikována, není řešena ani v odborné literatuře a že jde o ústavně velmi složitý problém.
Podrobným rozborem ustanovení o aktivní legitimaci jsme dospěli k závěru, že Ústavní soud je oprávněn přezkoumávat předpisy v širším smyslu slova. V demokratickém právní státu není přípustné, aby akt, kterým orgán veřejné moci zasahuje do základních lidských práv a svobod zůstal bez soudní ochrany. Musí se hledat mechanismus ochrany těchto práv v souladu s principem dle čl. 4 Ústavy, podle nějž jsou základní práva pod ochranou soudní moci. Ústavní soud nemůže tolerovat protiústavní stav, který vznikl v důsledku vydání rozhodnutí prezidenta o amnestii. Stát se nemůže vyhnout svým povinnostem podle Úmluvy zajistit účinné prostředky nápravy újmy na základních majetkových právech poškozených z trestných činů tím, že umožní svým orgánům udělit neomezenou amnestii na jejich porušení – to platí tím spíše, pokud jde o amnestii trestných činů, které se v dnešním pojetí považují za zvlášť závažné zločiny a představují tak výrazný zásah do majetkových práv zaručených úmluvou. Pokud by Ústavní soud na základě restriktivního výkladu čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy dospěl v rozporu se svou předchozí judikaturou a doktrínou k závěru, že se nemůže zabývat návrhem na zrušení čl. II rozhodnutí prezidenta o amnestii, pak by to znamenalo, že základní lidská práva poškozených, která jsou ve velkém rozsahu popřena, se ocitnou bez ochrany. Přitom podle nálezů Evropského soudu pro lidská práva vždy musí existovat prostředek ochrany základních lidských práv a právní předpis nelze vykládat způsobem, který by podstatu procesní ochrany základních lidských práv znemožnil.
Při vyhlášení amnestie selhala ústavní pojistka v podobě kontrasignace předsedy vlády a vláda nese odpovědnosti za toto rozhodnutí prezidenta, neboť bylo v možnostech předsedy vlády, ministra spravedlnosti a vlády zabránit vyhlášení takovéto amnestie a tím zabránit výše uvedeným důsledkům. V takovém případě zbývá jediná pojistka ústavnosti a ochrany principů demokratického právního státu, a to Ústavní soud. Demokratický právní stát nemůže popřít své mechanismy, které mají za účel narušení právního státu zabránit, a má povinnost zabránit takto masivnímu porušení základních práv občanů. Tím spíše, když jde o tak zásadní akt moci výkonné, který nepodléhá jiné kontrole, ovlivňuje zásadně velký počet poškozených a také zasahuje do pravomoci nezávislých soudů a zákonodárce, který vyjádřil v trestních zákonech vůli lidu, aby zvlášť závažné trestné činy byly státem stíhány a poškození v nich měli možnost dosáhnout nápravy újmy svých základních práv.
Naléhavost přednostního projednávání je opodstatněna, neboť v současné době projednávají soudy v masivní míře rozhodnutí o zastavení trestního stíhání a je tak dán veřejný zájem na tom, aby bylo co nejdříve jasné, zda je abolice v souladu s mezinárodními úmluvami a ústavním pořádkem. V opačném případě také hrozí velký počet ústavních stížností poškozených k Ústavnímu soudu (které patrně budou zahrnovat i konkrétní kontrolu ústavnosti) a žalob poškozených k Evropskému soudu pro lidská práva.
V závěru navrhovatelé připomínají své přesvědčení v úvodu, že samotné právo prezidenta republiky vyhlašovat amnestii nepovažují za protiústavní per se, neboť vychází z monopolu státu na rozhodování o trestních věcech a ústavodárce ho do naší Ústavy začlenil, přičemž ho stejně jako ostatní pravomoci omezil základními lidskými právy a dělbu moci ve státě. Z toho důvodu není třeba navrhovat zrušení částí zákona, kterými se abolice řídí, neboť odstranění rozporu lze po zrušení napadaného ustanovení dosáhnout ústavně konformním výkladem. (1)
VI. Návrh výroku
Navrhovatel proto navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl nálezem takto:
(1) K tomu právní věta Pl. ÚS 8/02: „Neústavnost prováděcího podzákonného právního předpisu nemůže sama o sobě sloužit jako důvod pro zrušení zmocňovacího ustanovení zákona.“
...
Plné znění návrhu - stížnost má 27 stránek - jsme umístili na webové stránky Insideru: navrh-amnestie
