Zahraničí – V několikastupňovém mrazu jsem v prosinci procházel mezi stany, provizorními vývařovnami a barely s rozdělaným ohněm na kyjevském Majdanu.

Odhodlání lidí svrhnout prezidenta Janukovyče a potrestat ho za odmítnutí dohody s Evropskou unií bylo obrovské, atmosféra v sídle revolucionářů v kyjevské radnici bez přehánění připomínala Prahu v prvních dnech po 17. listopadu 1989.

Jenže už tehdy bylo jasné, že vypsání nových prezidentských voleb v parlamentu neprojde, protože prezidentova Strana regionů a její spojenci tam mají většinu.

Takže šlo o to, jak dlouho protesty vydrží. A zdali je Janukovyč bude ignorovat, až takzvaně vyšumějí, protože si lze stěží představit, že by mohly pokračovat třeba půl roku.

Už to skutečně v polovině ledna vypadalo, že revoluce skomírá. Na Majdanu zůstávaly jen stovky lidí a pravidelných nedělních demonstrací se účastnily jen tisícovky lidí, ne už desetitisíce a zdaleka ne statisíce.

16. leden 2014 ale patrně lze považovat za den, kdy moc udělala kardinální chybu, která zvrátila poměr sil. Narychlo přijatý balík zákonů trestajících kromě jiného účast na nepovolených demonstracích a kritiku vlády znamenal pro opoziční hnutí něco jako nové nahození motorů. A do vyšších obrátek.

Už se totiž přestalo hrát o Evropu a budoucnost v ní, už jde o to, zda Ukrajina nesklouzne k autoritářství a represím Ruska či Běloruska. Přes všechny problémy si Ukrajinci dosud drželi větší míru svobody než téměř všechny okolní státy bývalého Sovětského svazu, ale po 16. lednu to přestala být samozřejmost.

Co je pro Janukovyče a jeho vládu v tuto chvíli velmi varující: nepovstal jenom západ, kde lidé obsazují budovy místních samospráv a vyhánějí politiky dosazené Janukovyčem.

Protesty se šíří i na východ, kde měla dosud Strana regionů mnohem větší podporu, kde obyvatelstvo více stojí o dobré vztahy s Ruskem než v západních částech a kde drtivá většina lidí také v oblastech východně od Kyjeva používá ruštinu místo ukrajinštiny.

Tradiční rozdělení na proevropský západ, podporující současnou opozici, a proruský východ, stojící více za Janukovyčem a Stranou regionů (možná si leckdo vzpomene na revoluci roku 2004, kdy byl na základě výsledků prezidentských voleb mezi Viktorem Juščenkem a Janukovyčem západ zbarvený oranžově a východ modře), dál platí, ale už ne tolik jako v minulosti.

Davy lidí vzaly útokem úřady i ve městech, kde se to nečekalo. V Dněpropetrovsku, Záporoží, Oděse. Střety mezi odpůrci a příznivci vlády jsou hlášeny z Charkova a dokonce Luhansku, který leží téměř na hranici s Ruskem. Přitom žádné velké demonstrace na podporu vlády se nikde nekonají.

Průzkumy také hovoří jasně. Janukovyč by nyní volby prohrál s oběma hlavními opozičními lídry. Vitalijem Kličkem a Arsenijem Jaceňukem.

Sebevědomí opozice roste. Zatímco ještě před dvěma týdny jí vlastní příznivci vytýkali, že nemá žádný plán a revoluce jen přešlapuje na místě, teď Kličko s Jaceňukem odmítli nabídku vést vládu a trvají na demisi vlády a předčasných prezidentských volbách.

Nabídka na převzetí vlády smysl nedává, když má v parlamentu většinu Janukovyčova strana.

Prezidenta tak čeká nelehké rozhodnutí. Buď bude kapitulovat a vyhlásí nové volby, nebo vyhlásí výjimečný stav.

Druhá možnost je obrovským rizikem, které může skončit krveprolitím, a pro Janukovyče by mohl být konec mnohem horší než jen rezignace nebo odchod do politického důchodu. Pokud odstoupí nebo nebude zvolen, pravděpodobně se přestěhuje do Ruska v očekávání soudních procesů, které mu doma budou hrozit.

Vsadit si snad lze i na jakousi dohodu, že Janukovyč odejde výměnou za to, že nebude za nic trestně stíhán. To už si Ukrajina jednou vyzkoušela: Juščenko během rozhodujících chvil oranžové revoluce v roce 2004 slíbil, že nikomu nepůjde po krku, což zřejmě přispělo k tomu, že se tehdy vše obešlo bez násilí.

Co nevíme, je reakce Ruska. Vladimir Putin už několik týdnů k Ukrajině mlčí a patrně si nechává projev na zítřek, kdy se v Bruselu zúčastní summitu EU–Rusko. Velmi pravděpodobně tvrdě odsoudí opozici a podpoří Janukovyče.

A ačkoliv to nevysloví, poselství bude jasné: když se na Ukrajině stane něco, co se nám nebude líbit, použijeme naše ekonomické páky (nepodepsání dohody o přidružení s EU předcházely ruské hrozby bojkotem ukrajinského zboží a nad vztahy Moskvy a Kyjeva se vždy vznáší stín cen ropy a zemního plynu).

Opozice možná nakonec zvítězí nad Janukovyčem, ale pořád proti ní zůstane Putin, kterého při nejlepší vůli porazit nemůže.

Martin Novák