Glosa – Na první pohled to vypadá, že ČEZ je v cizině bit jako žito. Kvůli loňské ztrátě v Albánii, licenčnímu riziku v Bulharsku či pravděpodobnému snížení podpory obnovitelných zdrojů v Rumunsku přibývá kritiků zahraniční expanze ČEZ a pozitiva jsou přehlížena. Ale ona přitom existují.
ČEZ nyní vyrábí nebo distribuuje elektřinu mimo Českou republiku v šesti zemích střední a jihovýchodní Evropy. A nejsou to zrovna zanedbatelné podíly. Například v Bulharsku 12 procent elektřiny vzniká díky české energetické jedničce. Ještě silnější pozice tu má v distribuci elektřiny, v Bulharsku ovládá 40 %, v Rumunsku pak 16 %, v Turecku 6,5 % a v sousedním Polsku 2 % trhu.
Nebylo to zdaleka zadarmo, ale po prvotních investicích do nákupu a technického rozvoje začala zahraniční aktiva ČEZu postupně generovat zisky (viz graf níže). V loňském roce to bylo zhruba 8,7 miliardy korun, tj. 10,2 %, z celkových 85,5 mld. korun jádrového zisku před odpisy, finančními náklady a zdaněním (EBITDA), pokud ponecháme stranou případ Albánie. Na celkových tržbách se zahraničí podílí kolem 15 %.
Díky zahraniční expanzi se společnost řadí počtem zákazníků, tržbami i podle dalších kritérií k největším evropským společnostem v oboru a dá se srovnávat například s francouzským koncernem GdF Suez či německým RWE.
ČEZ je jednou z mála českých firem, které mají sílu a prostředky na expanzi. Může tak částečně vyvažovat statistiky, které ukazují na nemalý vlastnický podíl zahraničních firem v tuzemských firmách. Například společnosti z Nizozemska, Německa a Rakouska se podílejí ze zhruba 48 % na registrovaném kapitálu českých firem. Odliv dividend z Česka představoval například v loňském roce kolem 220 miliard korun. ČEZ doposud inkasoval ze zahraničí odhadem 10 miliard korun dividend.
Potíže, kterým ČEZ čelí na Balkáně, nemají původ čistě v dané zemi. Naopak souvisejí s širším děním v evropské energetice (dopad ekonomické krize, měnící se regulace atd.). Podobné problémy musí firma řešit i v tuzemsku. Kritika geografického výběru akvizic není proto příliš oprávněná.
Podobně nejsou na místě výtky, že zahraniční expanze má vliv na vysoké ceny elektřiny v České republice. Tvorba cen elektřiny pro konečné zákazníky souvisí s cenou elektřiny na trhu, kterou udává hlavně Německo, a s mechanismem regulace cen elektřiny, jak ji zakotvuje evropská a česká legislativa.
Po ztrátách v Albánii lze rozumět výhradám, že ČEZ své zahraniční aktivity nezvládá. Takové konečné hodnocení by bylo ale v tento okamžik předčasné a neobjektivní. Podmínky v sektoru, v ekonomice i politice jsou v rychlém pohybu. Až s odstupem času bude možno lépe posoudit konečný účet zahraniční expanze, třeba včetně započtení výsledků mezinárodní arbitráže tam, kde vývoj zavedl expanzi do slepé uličky.
Petr Hlinomaz
