Zahraničí - 2952 poslanců čínského parlamentu z přítomného počtu 2956 dalo ve čtvrtek svůj hlas v prezidentské volbě Si Ťin-pchingovi. Tři se zdrželi hlasování, proti byl jediný, a velká čínská rošáda je tak tento týden završena.
Začal pětiletý mandát nové gardy, Si Ťin-pching se už na konci minulého roku stal i předsedou komunistické strany.
Jak na stranickém sjezdu, tak v parlamentu vůdci i sám Si skloňovali ve všech pádech slovo korupce. Strana se jí prý musí zbavit a musí s ní bojovat, jinak ztratí důvěru lidí.
Nesuďme, jak velké důvěře se skutečně Komunistická strana Číny těší, protože žádné nezávislé a věrohodné průzkumy neexistují.
Problém čínské korupce, zneužívání moci a nedostatku kontroly nad „vrchností“ ale neleží ani tak v samotném pekingském centru, kde sedí Si Ťin-pching a sedmičlenné stranické politbyro, ale v provinciích a na regionálních partajních sekretariátech.
V provinciích často ovládají funkcionáři a hodnostáři občany jako nevolníky. Jsou neomezenými panovníky svých minikrálovství, a přitom si dokážou zařídit, že z Pekingu na ně není příliš vidět.
(Čína se dělí na 22 provincií, 5 autonomních oblastí a 4 samostatná města. Na nižší úrovni administrativního členění pak existuje 2858 okresů.)
Staré čínské přísloví praví, že hory jsou vysoké a císař je daleko. To je naplněno i v současné Číně. V zemi propuklo v posledních letech mnoho protestů a demonstrací, které musela potlačit armáda nebo posílené oddíly policie.
Nikdy se netýkaly politiky čínské vlády nebo strany obecně, ale toho, co udělaly v konkrétní lokalitě místní orgány. Násilného zabírání půdy či jejího výkupu pod cenou, vystěhovávání lidí, znečišťování životního prostředí, otrocké pracovní podmínky, arogantní chování regionálních papalášů.
Více případů vychází najevo díky internetu, blogům a sociálním sítím. Přišlo se tak na to, že jeden z funkcionářů si vydržuje sedmačtyřicet asistentek coby milenek, šéfka magistrátu má jedenáct bytů, stranický tajemník si pro své potřeby pořídil deset luxusních automobilů.
Provincie se hlavně snaží nakrmit centrální vládu předepsanými penězi, vybranými na daních, a dělají pro to všechno. Například v okrese Kung-an v provincii Chepej místní funkcionáři nutili státní zaměstnance, aby si kupovali cigarety a přispěli tak k výběru vyšších daní.
Lokální vůdci také často tutlají skandály, aby nepřišli o svá místa - i za cenu ohrožení tisíců lidí. I nový premiér Li Kche-čchiang je viněn z toho, že jako šéf provincie Che-nan v letech 1998 až 2004 zatajil rozsah epidemie AIDS a dal zavřít aktivisty, kteří o tom chtěli informovat.
Podobně byl tajen před pěti lety případ otráveného sušeného mléka firmy Sanlu z provincie Che-pej, které se dostalo do prodeje a poškodilo zdraví skoro 300 tisícům kojenců.
Představa, že Čína je tuhou centralizovanou totalitou, kde příkazy proudí shora dolů jako voda v řece a ti dole se třesou před těmi nahoře, neodpovídá zcela realitě. Po celé zemi je v provinciích, oblastech, městech a městských částech přes tři tisíce vedoucích tajemníků strany a další tisíce pracují ve stranickém aparátu a v orgánech státní správy.
I kdyby noví čínští vládci nakrásně vyhlásili rozhodný boj korupci, změnit takový setrvačností se valící kolos půjde ztuha.
Čínský prezident je tak trochu jako papež. Oba jsou vůdci 1,2 miliardy lidí (zhruba tolik má Čína obyvatel a katolická církev věřících), což je masa, která se z jednoho centra dá velmi těžko „spravovat.“
Americký expert na dějiny Komunistické strany Číny Richard McGregor tvrdí, že režim a celá země nepřipomínají obří loď, ale spíše flotilu malých plavidel, z nichž každé sice jede víceméně stejným směrem, ale o poměrech na palubě si rozhoduje samo.
Hory jsou vysoké a i generální tajemník je podobně jako kdysi císař daleko.
Martin Novák
