Rozhovor - S povodněmi bychom neměli bojovat, nýbrž se jim přizpůsobit. To je profesionální krédo mezinárodně uznávaného experta na rizikové přírodní procesy, profesora Bohumíra Janského z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
„Měli bychom se proto na řeky začít konečně dívat úplně jinak než dosud. Jinak je chápat. Jinak se k nim chovat při průtoku v obcích a jinak mimo obce ve volné krajině. S tím pochopitelně souvisí i naprosto jiné přístupy k protipovodňové ochraně,“ řekl v rozhovoru pro Insider hydrolog, geograf a objevitel pramenů Amazonky v jedné osobě.
STAVÍME NESMYSLY
Insider: Měl jsem dojem, že jsme se po sérii povodní od roku 1997 poučili.
B. J.: Teoreticky možná ano. Máme dokonce i jeden z nejkvalitnějších vodních zákonů v Unii. Kéž bychom se jím ale řídili v praxi! Děláme dnes sice vše pro to, abychom regulací koryt či protipovodňovými zábranami odvedli rychle vodu z měst a tím ochránili životy lidí i jejich majetek, problém ale je, že jsme podobná opatření dělali v minulosti i mimo města. Budovali jsme úplné nesmysly.
Insider: Jako například?
Stavěli jsme ochranné hráze na březích toků. Labe je pěkně „zahrázkováno“, přitom má mezi Pardubicemi a Mělníkem obrovsky širokou nivu. Je tam mnoho slepých ramen – takzvaných poříčních jezer, z nichž některá jsou od Labe oddělena, ale přece jen spojena podzemními vodami. A v té nivě jsou i lužní lesy. Když tedy o protipovodňových opatřeních mluví inženýr z Povodí Labe, dozvíte se, že by bylo třeba hráze lemující řeku odstranit. Ale protože má tato – z hlediska utlumení povodně – významná labská niva desítky a možná i stovky vlastníků, je Povodí Labe dost často bezmocné. Musí se všech zeptat, zda souhlasí s výstavbou protipovodňových opatření. A zemědělci či rybáři řeknou: nemáme zájem.
Insider: Jak to vysvětlují?
Třeba argumenty rybářů mě až vyvádějí z míry. Ve slepém rameni Labe mají prý násadu, a nemají proto zájem, aby jim tam vodohospodáři rozlévali řeku. Když ale přijde extrémní a v posledních letech vlastně skoro pravidelná povodeň, pobřežní hráze stejně přetečou a rybářům velká voda násadu tak jako tak vyplaví. Dříve byly dvouleté či pětileté povodně do té nivy vpouštěny běžně. V celém světě uznávaná doktrína přitom říká, že niva patří řece a my musíme udělat vše pro to, abychom při povodních umožnili rozlivy. Jde o jedno z nejúčinnějších protipovodňových opatření. V Česku to tak ale často nefunguje.
Insider: Není náhodou Polabí úrodné právě proto, že se v nivě řeky po tisíciletí rozlévala řeka?
Samozřejmě že ano. Kvalitní půda v Polabí vznikala při pravidelných rozlivech Labe a nánosech zeminy.
TENKRÁT U BOTIČE
Insider: V Německu už došla politikům trpělivost, takže hovoří o vyvlastňování pozemků. Může to být cesta i pro Českou republiku?
Prognózy klimatologů hovoří o stále častějších a extrémnějších povodních, takže je podle mě nejvyšší čas. Vezměte si třeba kanál Mohan – Dunaj. Je to z hlediska ochrany lidí a přírody před povodněmi velkolepý průplav. Němci za rok a půl vykoupili pozemky v nejvyšším státním zájmu za úředně stanovenou cenu - vždy podle bonity půdy. A nepovstala tam žádná statkářka Havránková.
Insider: U nás se naopak po povodni 2002 znovu stavělo v místech, kam se rozlévala voda.
Asi sklidím od čtenářů a zejména vlastníků půdy nemilosrdnou kritiku, ale lidi či podnikatele, kteří si po povodních v roce 2002 postavili v záplavových územích domky či firmy, nechápu. A ani trochu se mi nelíbí, že takovému podnikateli za vyplavení jeho firmy stát ještě odpouští daně. Teď zase politici rozdávají miliardy a chtějí být hodní. A stejně jako před jedenácti lety – investice plynou do rekonstrukcí objektů v záplavových územích, kam může za dva roky opět velká voda přijít.
Insider: Znáte takový příklad?
Jak může například stát odpouštět daně podnikateli, který postavil sportovní areál s tenisovými kurty ve velmi rizikové záplavové zóně Botičského potoka? A možná dostane dokonce dotaci na obnovu. Přitom jde o podnikatele, který porušil zákon, když v záplavové zóně postavil rozsáhlý sportovní areál. Kdo z Prahy 10 mu to umožnil? Kdo ze stavebního úřadu vydal stavební povolení? A za jakých podmínek? Nikdo mi nevymluví, že je v tom, za současných dosti přísných legislativních podmínek, korupce.
Insider: Jde tedy o vyhozené peníze, které teď stát lidem postiženým povodněmi nabízí?
Velmi soucítím s lidmi, jejichž domy byly vyplaveny, ale v případě, který jsem zmínil, o vyhozené peníze jde. Až neuvěřitelně plýtváme penězi, které by mohly být použity třeba při ochraně před povodněmi.
JSME BARBAŘI
Insider: Mnozí lidé však v domech v záplavovém území žijí po celé generace. Vy je chcete vyhnat?
To je samozřejmě něco jiného. Tomu, že lpí na domu a pozemku zděděných po předcích, rozumím. Nechápu ale novou výstavbu – mnohdy protizákonnou - po povodni v roce 2002. A tuhle výstavbu také kritizuji. Připomíná mi to indiány v Jižní Americe, kteří si na lávových polích či vychladlých lávových proudech stavějí domy. A když jsem se jich ptal na důvody, řekli mi, že je tam parcela zdarma. „Ona ta sopka zase vybouchne, nám se to ale na dvacet let vyplatí. A možná to poteče jinudy,“ odpověděl mi jeden z nich.
Insider: Chováme se jako indiáni?
Chováme se jako barbaři, kteří nerespektují přírodu ani zákony.
Insider: Co tedy doporučujete?
Promyšlenou a citlivou kombinaci tvrdých a měkkých protipovodňových opatření. Bez těch tvrdých – přehrad či hrází – se neobejdeme. Zabrání povodním z nějakých devadesáti procent. Zbývajících deset je na těch měkkých: na úpravách v krajině, zpomalování odtoků řek a zcela novým tématem je zvyšování retence vody v krajině.
Insider: To je ale také téma dlouhodobých diskusí...
Když jsem se po poslední povodni díval na tiskové konference, na nichž premiér, ministr zemědělství či ministr životního prostředí házeli miliardami, úplně mě odrovnal ministr Bendl konstatováním, že záplavy přinesly mnoho sedimentů, které je teď nutné kvůli lepšímu odtoku řek odstranit. Jenomže ty sedimenty tam jsou zvláště v malých a středních korytech už od povodní v roce 2002 a nikdo si na ně ani nevzpomněl. Z toho plyne, že musíme o povodí pečovat a zanesená koryta řek čistit... avšak podniky povodí na to musí mít peníze z Bendlova ministerstva. A to je nedá. I moji studenti vám při zkoušce řeknou, že kroky zaměřené na příčiny jsou mnohem účinnější a levnější než ty, které se soustřeďují už jen na důsledky.
Insider: Turecké hospodářství, řečeno tedy s Járou Cimrmanem?
Nejsme hospodáři. Neděláme to, co dříve dělal každý mlynář už ve středověku: pravidelně čistil koryto toku, odstraňoval sedimenty, vozil je na pole, protože věděl, že jde o úrodnou půdu.
PŘÍBĚHY ZE MLÝNA
Insider: A dnes?
Projel jsem se svými diplomanty několik menších toků: vlašimská Blanice, Kocába, Mastník, Sedlecký potok… a viděl jsem apokalypsu. Jen mostem přes Mastník v centru Sedlčan projde stoletá voda. Všechny ostatní nestojí za nic. Například u mlýnu Drahnov je dvoumetrový můstek vysoký asi metr. Teď se z něj ale stala přehrada ucpaná dvěma kládami. Vzedmutá hladina zničila ve mlýně úplně všechno. Kdyby tam stál dobrý most, voda by k mlýnu vůbec nedošla. Všude, kde jsou lidská sídla, má být most dimenzován na stoletou vodu. Jenomže oni nepočítají ani s dvacetiletou.
Insider: Co z toho vyplývá?
Opět se zbytečně šetřilo a škody jsou mnohonásobně větší, než by stál kvalitní most. Nemusí ale jít jen o mosty. Místní lidé nás přivedli na příklad privátní firmy, která těží les, potřebuje přejet potok, takže do něj dá betonovou skruž a přes ni udělá můstek... pokud tomu tak lze vůbec říkat. Zákon to ale přísně zakazuje. Všechny vodohospodářské stavby musí být koordinovány s podnikem povodí. Ten k tomu musí dát souhlas.
Další příklad. U Sedlce na břehu Sedleckého potoka žije v domku zoufalá paní, která byla jen letos zaplavená čtyřikrát – a to jen kvůli špatnému mostu. I malá voda ho zatarasí a nikdo jí nepomůže. Pokaždé přijedou úředníci z obce, okresu, kraje... a všichni ji jen politují. Hnala se i po nás, abychom odprejskli, že už nepotřebuje další účast. Slíbil jsem jí tedy, že to osobně sdělím řediteli Povodí Vltavy. Možná to zabere.
Jan Gazdík
Foto: Filip Jandourek
Zítra pokračování: Jak pomáhají při povodních přehrady a jak pomohlo Slovákům vodní dílo Gabčíkovo
