Zahraničí - Mlácení lidí a použití stovek tun slzného plynu a tisíců litrů vody z vodních děl při potlačování protestů v tureckých městech je velmi dobrou zprávou pro ty, kteří si nepřejí členství Turecka v Evropské unii.
V duchu hesla ‚čím hůř, tím lépe‘ se násilí a arogance, se kterou vyrukoval na požadavky svých odpůrců turecký premiér Recep Erdogan, staly vítanou záminkou pro další brzdění tureckého přístupového procesu.
Příští středu měly v Bruselu znovu začít po téměř tříletém přerušení rozhovory mezi Turky a EU. Nezačnou. S poukazem na nepřijatelnou brutalitu turecké policie a autoritářský postup vlády je zablokovalo Německo za podpory Nizozemska a Rakouska.
Vláda v Ankaře hrozí, že odvolá svého velvyslance při EU v Bruselu a podnikne další odvetná opatření. Těžko to něčemu pomůže.
Speciální partnerství
Angela Merkelová a její křesťanští demokraté jsou dlouhodobě proti plnoprávnému tureckému členství. Prosazují poněkud mlhavý projekt „speciálního partnerství.“
V září jsou v Německu volby a CDU chce dostát svým slibům, že Turecko do Evropy nepatří. „Jsem naprosto pohoršena, jako mnoho dalších lidí,“ řekla Merkelová k událostem v Istanbulu a dalších městech.
Ke zděšení v Německu přispěla i výpověď předsedkyně strany Zelených Claudie Rothové. Ta se zúčastnila jedné demonstrace na istanbulském náměstí Taksim a dostala zblízka dávku slzného plynu. Viděla prý také, jak policisté dokonce vypustili plyn i do lobby nedalekého hotelu.
„Snažili jsme se utéci, ale policisté nás neustále pronásledovali. Bylo to jak ve válce,“ vypověděla.
Velmi ostře proti členství Turecka vystupoval bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Jeho nástupce Francois Hollande to tolik nahlas nezdůrazňuje, nicméně francouzský postoj se významně nezměnil.
„Policejní represe vedly ke smrti dvou lidí, ke dvěma tisícům zraněným a 1700 zatčeným. To je mnoho. Žádná demokracie nemůže být vybudována na represích vůči lidem, kteří vyjadřují v ulicích svůj názor. Právo protestovat a nesouhlasit s vládou musí být respektováno,“ řekl agentuře AFP francouzský ministr pro evropské záležitosti Thierry Repentin.
Hladové zemědělství
Česká republika patří mezi ty, kteří bez výhrad členství Turecka podporují. Naposledy to v únoru zopakoval Petr Nečas během pražské návštěvy Erdogana.
Skutečné důvody odporu vůči Turkům v Unii jsou založeny na dvou faktech. Turci jsou muslimové, v počtu 75 milionů by se stali po Němcích druhým nejpočetnějším národem v EU a jejich zemědělství by polykalo opravdu „nekřesťanské“ dotace.
Dlouhá nekonečná cesta
Turecký příběh o cestě do Evropy už je opravdu hodně dlouhý. Poprvé si Ankara dala přihlášku do Evropských hospodářských společenství už v roce 1963, tedy přesně před půlstoletím.
Oficiální přístupové rozhovory začaly po dlouhých průtazích v roce 2005, ale dosud bylo z pětatřiceti kapitol otevřeno jen třináct a úspěšně uzavřena jedna jediná!
Turecký půlměsíc se tak své evropské hvězdičky sotva dočká. Obzvláště když podle průzkumů už sami Turci začínají být čekáním unaveni a nechtějí se vnucovat někam, kde nejsou vítáni.
Martin Novák
