Zahraničí – Itálie jako třetí největší ekonomika eurozóny je příliš velká na to, aby bylo možné ji nechat zbankrotovat a padnout, aniž by seskupení států platících eurem přestalo existovat.
Dubnové vytvoření široké koaliční vlády, na které se v Římě dohodly vítězná levicová Demokratická strana a Lid svobody Silvia Berlusconiho, kvitovala Evropa s úlevou (obzvláště Angela Merkelová, která dokonce na konci roku 2011 intervenovala u italského prezidenta Giorgia Napolitana, aby italský dluh a neochotu Berlusconiho přijmout nutná opatření řešil).
Naděje, že v zemi klíčové pro stabilitu kontinentu nastane klid a období potřebných reforem, ale právě bere za své.
Sedmasedmdesátiletý Berlusconi do puntíku naplnil varování pesimistů, že „neustojí“ své odsouzení do vězení za krácení daně a pokusí se kabinet, který měl za úkol zemi vyvést z nejhorší krize a snížit zadluženost, zabít.
Středa ukáže, zda se mu to nakonec podaří. Parlament čeká hlasování o důvěře vládě premiéra Enrica Letty. Poté, co Berlusconi nařídil pěti ministrům ze svého Lidu svobody, aby koaliční kabinet opustili.
Pokud vláda padne, čekají Itálii během několika měsíců předčasné volby. Bez schváleného rozpočtu na rok 2014. Jedinou jistotou by za takové situace bylo nesplnění závazku stlačit deficit státního rozpočtu pod tři procenta HDP. Což znamená, že by Brusel musel přijmout sankce proti Itálii...
Italský dluh se přitom v příštím roce zvýší na 132,2 % HDP. Po Řecku je v Evropské unii nejvyšší.
Průzkumy ukazují, že výsledek se zřejmě bude podobat tomu z letošního února. Že vznikne roztříštěný parlament, kde se bude jakákoliv koalice obtížně sestavovat a ještě obtížněji vládnout.
Pokles důvěry v italskou ekonomiku a schopnost zvládnout problémy budou mít pro eurozónu tragické následky, a kdo tvrdil nebo se radoval, že recese je u konce, se zrakem upřeným na Itálii možná bude nucen stanovisko přehodnotit.
Berlusconi je mistrem obratných strategií, pokud jde o získávání potřebných hlasů mezi poslanci a senátory jak pro přežití své vlády, tak pro svržení kabinetů konkurentů.
Jedno z obvinění, kterým čelí u soudu, se týká uplácení senátora z roku 2008. Ten tehdy údajně za „poplatek“ tří milionů eur hlasoval proti levicové vládě bývalého šéfa Evropské komise Romana Prodiho, což způsobilo její pád.
Tentokrát je jeho výchozí pozice mimořádně obtížná. Likviduje totiž s vládou i vlastní stranu. Někteří poslanci dali najevo, že nesouhlasí s jeho kroky. I odvolaní ministři se bouří. Například proti tomu, že deník Il Giornale, vlastněný Berlusconim, označil každého, kdo je proti vůdci, téměř za zrádce.
Bývalý premiér chce, aby se Lid svobody přejmenoval zpět na Vzhůru Itálie (Forza Italia). Má to být jakýsi návrat ke kořenům, protože se stranou tohoto jména mediální magnát v roce 1994 do politiky vstupoval (úspěšně, tehdy vyhrál a stal se poprvé premiérem).
Italská média spekulují o tom, že strana se rozdělí. Radikálové a ti, co jsou až za hrob věrni Berlusconimu, přejdou do Forza Italia. Ostatní zůstanou v Lidu svobody.
Premiér Letta naznačil, že by to uvítal. „Itálie potřebuje umírněnou, proevropskou a přitom pravicovou stranu,“ prohlásil.
Jestliže vláda zítra přežije, bude to díky tomu, že část Berlusconiho poslanců mu vypoví poslušnost. To by pro něj byla velká porážka. Jenže v Senátu by vláda potřebovala přeběhlických hlasů moc. Více než deset.
Zítra půjde v italském parlamentu opravdu o hodně. O kariéru Berlusconiho, naději na zlepšení italské ekonomiky, o stabilitu eurozóny. Už hodně dlouho nebylo hlasování v Itálii tak důležité a sledované.
(Pokud si chcete z archivu připomenout pozoruhodnou „aféru“ se zásahem Angely Merkelové do italské politiky na konci roku 2011, Insider o ní psal 2. ledna 2012 v textu nazvaném Je tu důkaz, že Německo fakticky ovládá Evropu - http://bit.ly/16TXJGw.)
Martin Novák
