*Tento text vyšel ve středečním vydání deníku Insider, který jej poskytl redakci Aktuálně.cz v plném znění.

Kyjev - Jejich brutalita, agresivita a bezcitnost šokovaly Ukrajince už mockrát. Naposledy minulý týden, při "krvavé lázni" na kyjevském Majdanu.

Teď speciální policejní jednotky Berkut zrušil opozicí dosazený prozatímní ukrajinský ministr vnitra Arsen Avakov. S okamžitou platností.

"Berkut je minulostí. Podepsal jsem nařízení číslo 144 z 25. února 2014," napsal nový šéf vnitra na Facebooku.

Právě Berkut (česky Orel skalní) se stal symbolem policejního násilí, které ukrajinský režim páchal na vlastním lidu. Po zuby ozbrojení členové Berkutu mají na svědomí nejvíce lidských životů, které vyhasly na náměstí Nezávislosti.

Za to, že na Majdan jeli, dostali speciálně vycvičení muži z nejrůznějších koutů Ukrajiny příplatek 5000 až 15 000 ukrajinských hřiven. V přepočtu na koruny je to od 10 000 do 30 000.

Elita s vysokým platem

Zájem sloužit v Berkutu byl ještě nedávno obrovský. Na jedno místo se hlásili čtyři uchazeči. Do Berkutu je lákala nejen prestiž, ale i - na ukrajinské poměry velmi vysoký - plat.

Zatímco běžný policista si vydělal kolem 8000 korun, berkutovci dostávali až 13 500 korun měsíčně.

Policie si tedy mohla vybírat. Brala hlavně silné muže, kteří následně podstupovali tvrdý výcvik. Mnohem tvrdší než jejich řadoví kolegové.

Z těch, co výcvik zvládli, se stala elita, kterou mohli z hodiny na hodinu povolat k zásahu na jakémkoliv místě Ukrajiny. Tak jak to udělali v listopadu, prosinci, lednu a únoru při protestech v Kyjevě.

Volyňští berkutovci

Jednou z jednotek, která do hlavního města na rozkaz vyrazila, byla i ta z Volyňské oblasti - menšího a méně zalidněného samosprávného regionu u hranic s Polskem a Běloruskem.

Šéf volyňského Berkutu Dmytro Beliajev teď při výslechu opozičními aktivisty přiznal, že za zásah na Majdanu dostali jeho lidé nejen už zmiňované příplatky, ale i příslib bytů v hlavním městě regionu, v Lucku.

"23. listopadu kolem páté hodiny odpolední nařídil šéf vnitřních záležitostí ve Volyni speciálním jednotkám odcestovat do Kyjeva," cituje z jeho výpovědi tiskové oddělení Euromajdanu.

"Dorazili jsme 24. listopadu. Kluci za tenhle výlet dostali plat. Někteří větší, někteří menší - záleželo, kdo zůstal jak dlouho, čí matka zemřela, kdo se jak střídal. Někdo dostal 7000 hřiven, někdo 5000, ale většina 10 000," tvrdí Beliajev.

On jako velitel si prý za Majdan přišel na 20 000 hřiven (41 000 korun).

Nasazení v epicentru

V lednu se skupina na krátko vrátila do Lucku, než je nadřízení do Kyjeva povolali znovu. 20. ledna byli nasazeni přímo v epicentru bojů, v ulici Hruševského. "Za námi pálili barely, u nichž jsme se zahřívali," popsal šéf volyňského Berkutu.

Že by do Kyjeva dovezli střelné zbraně, ale vehementně popírá. "Přivezli jsme 30 štítů, 35 gumových obušků, 80 plynových bomb, 35 sad pout a 35 přileb... Byly tam také plynové granáty, asi tak šest... Ne moc, protože jsme malá jednotka," vysvětlil.

U sídla vlády se pak volyňští berkutovci dostali podle Beliajeva pod palbu. "Nevím, jestli to byl sniper, ale... během pěti minut jsem přišel o dvanáct mužů," tvrdí velitel z Volyně.

Zatímco oni údajně žádné zbraně neměli, oddíly Berkutu z jiných částí země jimi disponovaly.

"Ti z Dněpropetrovsku byli ozbrojení. Velké jednotky z východu Ukrajiny zbraně dostaly. Nerozdávaly se pistole, ale kalašnikovy - (s náboji) ráže 5,45 mm," říká. 

Odnož OMONu

Že Berkut není jakousi "centralizovanou armádou", ale dělí se podle regionů, má své kořeny v historii.

Tyto speciální jednotky vznikly už na konci osmdesátých let, kdy byla Ukrajina součástí Sovětského svazu. Jako ukrajinská odnož ruských jednotek OMON.

Když země vyhlásila v roce 1992 nezávislost, dostaly své dnešní jméno. A zůstaly tam, kde byly už za sovětské éry: v každém hlavním městě oblasti.

Počty členů Berkutu se region od regionu lišily - někde jich bylo kolem padesátky, jinde až několik stovek. Volyňská posádka patřila k těm menším.

Ještě v lednu 2008 se oficiálně uvádělo, že celý Berkut má dohromady 3250 členů. Nyní se mluví o čtyřech až pěti tisících.

Původní zadání: osvobozovat rukojmí

Původní zadání berkutovců bylo jiné, než jak ho známe teď. Měli bojovat s organizovaným zločinem, osvobozovat rukojmí... Zajímavé je, že jejich úlohy nestanovil zákon, ale jen předpisy ukrajinského ministerstva vnitra.

"(Jeho) kompetence a povinnosti nejsou nikde jasně definovány. Především neexistují předpisy, co tahle jednotka nesmí," upozorňoval během nepokojů Mykola Chavroňuk z ukrajinského Centra pro politické a právní reformy.

Znamená to, že o jejich nasazení v praxi rozhodovalo vždy výhradně vedení ministerstva vnitra - tedy vláda. Nikoliv parlament.

V posledních letech je ukrajinské vnitro posílalo hlavně na demonstrace. Oficiálně měli za úkol "zajištění veřejného pořádku při státních, ale i společenských, politických a náboženských masových akcích a sportovních a kulturních událostech" (tolik někdejší definice z vládního webu).

Co přesně "zajištění veřejného pořádku" znamená, už definice nevysvětlovala.

"My nejsme vy"

Lidskoprávní aktivista Oleg Martyněnko před Berkutem v minulých týdnech varoval hned několikrát. V rozhovorech se západními médii upozorňoval například na to, že berkutovci podstupují zvláštní psychologický trénink.

Prý jim bylo systematicky vštěpováno, že demonstranti představují akutní hrozbu. "Právě proto byli připraveni zasáhnout jakýmikoliv prostředky, když dostali příkaz," vysvětlil Martyněnko stanici Deutsche Welle.

Proto neváhali střílet do lidí ostrými náboji (při čemž je několik svědků i natočilo). Teď se - mnohdy oprávněně - obávají pomsty. 

Bojí se také Dmytro Beliajev. Aktivisty, kteří ho vyslýchali v Lucku, upozornil, že v domě, kde žije, bydlí kromě něj jeho rodina a teta.

"Pokud můj dům spálíte, mějte na paměti, že tam žije také moje teta. Ji z ničeho obviňovat nemůžete," upozornil.

"My nejsme vy. Na vaši úroveň neklesneme," odpověděl mu prý Pavlo Danylčuk, šéf regionální odnože Pravého sektoru a jeden z vůdců volyňské domobrany.