Poluvsie (Slovensko) - Zatímco v Česku o hrdinství Slováka Josefa Gabčíka pochybuje jen málokdo, na Slovensku je to s parašutistou, který společně s Janem Kubišem zlikvidoval třetího muže nacistické říše Reinharda Heydricha, poněkud složitější. Slováci objevují Gabčíka - jednoho ze svých největších hrdinů - až v poslední době.
"Na jižním Slovensku sice existuje vesnice Gabčíkovo, podle níž je pojmenováno i vodní dílo na Dunaji, ale jen málokdo ví, proč se jmenují právě takhle. Jinak ale býval Josef Gabčík připomínán na Slovensku jen máločím. A když to malinko přeženu, tak Gabčík je pro nás v podstatě neznámou osobou," vysvětluje poslanec městského zastupitelstva Rajeckých Teplic Peter Fajbík.
Proto se spolu s přáteli a s Gabčíkovou praneteří Katarínou Tomčíkovou rozhodli, že to změní.
Fajbík nijak netají, že se inspirovali v Česku, kde má slovenský parašutista bronzovou bustu na místě svého posledního boje v kryptě pražského kostela Cyrila a Metoděje. V pražských Holešovičkách - v zatáčce, kde byl Heydrich smrtelně zraněn - pak stojí pomník připomínající jednu z nejvýznamnějších akcí protinacistického odboje.
Jan Kubiš má kromě toho v rodných Vilémovicích (ve svém rodném domku) skromné, leč působivé muzeum.
"Čechům nemáme co ukázat"
Už dnes se tedy z uspořádané veřejné sbírky odlévá busta Josefa Gabčíka, která má tvořit střed parašutistova pomníku v jeho rodné obci Poluvsie. Právě v Gabčíkově rodném domku žije jeho praneteř Katarína.
"Začíná to nabírat na obrátkách. Rypadlo bagru by se mělo do země zakousnout už za pár dnů. Je nám trochu stydno, protože sem jezdí Češi, kteří se ptají po Gabčíkovi, a my jim nemáme zatím co ukázat či nabídnout," dodává Fajbík.
Lidé prý zatím na účet pomníku poslali 6000 eur (sbírka trvá do 30. září 2014 a k dokončení pomníku schází ještě asi 4000 eur).
Jako mimořádně emotivní líčí Katarína Tomčíková zážitek z návštěvy krypty kostela Cyrila a Metoděje. "Velmi mě dojalo, když jsem zjistila, jak velkou úctu a pietu vzdáváte v Česku těm sedmi parašutistům, kteří v kostele padli, a jak si jich vážíte. Tohle se zatím nedá se Slovenskem vůbec srovnat," svěřuje se Gabčíkova praneteř.
Slovák světového významu?
O tom, že lze parašutistu Josefa Gabčíka považovat za Slováka světového významu, nepochybuje například Jaroslav Čvančara, badatel Ústavu pro studium totalitních režimů. A poukazuje na nepříliš známý fakt, že dokumenty či filmy o atentátu na Heydricha vznikly i v USA či dokonce v Japonsku.
K paradoxům patří i další skutečnost: ačkoliv byla téměř celá rodina Jana Kubiše v odvetě za atentát nacisty vyvražděna, historici mají o Kubišovi nesrovnatelně více informací než o Gabčíkovi, jehož rodinu nechali nacisté na pokoji.
Z Berlína přišel dokonce jasný pokyn: "Slovenskými záležitostmi se nezabývat!" Čvančara to vysvětluje tehdejším spojenectvím Slovenského štátu a nacistického Německa, které nechtěl Berlín perzekucí Gabčíkovy rodiny oslabovat.
Pomník Josefa Gabčíka
Účet, na který je možné poslat peníze na pomník Josefa Gabčíka:
Rajecké Teplice
číslo účtu (IBAN): SK10 0200 0000 0031 2509 7655
BIC: SUBASKBX
Měna: EUR
A tak zatímco v Česku by měla letos vyjít o Janu Kubišovi dlouho očekávaná reprezentativní publikace, v případě Josefa Gabčíka to není zatím možné. "Nemáme k tomu dost podkladů. Mimořádně pozoruhodný Josef Gabčík je pro nás stále tak trochu záhadou," objasňuje badatel Čvančara.
K záhadám kolem Josefa Gabčíka patří i to, že ač Slovák, už v rodném listě je zapsán křestním jménem jako Josef, nikoliv Jozef. Historik Eduard Stehlík si to vysvětluje tím, že parašutistův otec František byl zarytým čechoslovakistou.
Po návratu z USA věnoval například poměrně vysokou finanční částku na Fond Československé republiky. Ale i ve všech ostatních vojenských identifikačních dokumentech (včetně poslední vůle, kterou parašutista sepsal před vysazením do okupované vlasti) je podepsán jako Josef. Jeho maminka se navíc jmenovala Marie Beránková, což není úplně typické slovenské jméno.
Rváč se smyslem pro humor
Co tedy vlastně víme o Josefu Gabčíkovi? Na rozdíl od rozvážnějšího a zamlklejšího Kubiše šlo v dobrém smyslu toho slova o "ostrého" mladíka, který nezkazil žádnou legraci. "Když to bylo nutné, tak uměl být podle svědectví hodně ostrý," dosvědčuje Čvančara.
Když ale Gabčíka na druhé straně pronásledoval po atentátu Heydrichův řidič Klein, parašutista ho mohl snadno zastřelit. Elitní střelec se spokojil jen s vyřazením Kleina zásahem do nohy. Úkol byl splněn, takže nebylo třeba dalších obětí. Tak to alespoň interpretují historici.
I v rodinných vzpomínkách je podle Kataríny Tomčíkové zachován Gabčík jako "vtipálek, velký srandista, ale také bitkár". "Mrzí mě, že jsem se na něj jako malá holka víc neptala, když moji blízcí, kteří ho pamatovali, ještě žili," říká Tomčíková. Dnes bychom podle vzpomínek dědečka Petra Fajbíka označili malého Gabčíka nejspíše jako hyperaktivní dítě, které mělo rádo přírodu, s velkou zálibou pro rybolov.
Když v roce 2007 uspořádal český Vojenský historický ústav v Bratislavě výstavu Atentát, setkala se s mnohem menším ohlasem než ta v Praze. A dokonce i s nemalými výhradami: proč prý oslavovat lidi, jejichž čin způsobil při odvetě nacistů tolik neštěstí a obětí? A vlastně popularizovat zločince? "Tahle doba je už ale zřejmě naštěstí pryč. Slovenská armáda pojmenovala například svůj útvar zvláštního určení jménem Josefa Gabčíka a nedávno o něm vznikl i televizní dokument," tvrdí historik Eduard Stehlík.
"Definitivní obrat dokazuje i vznikající pomník v rodné vsi tohoto neobyčejného slovenského hrdiny," dodává.
___________________________________________________
Máte rádi zpravodajský on-line deník Aktuálně.cz? Nominujte nás v anketě českého internetu Křišťálová lupa. Hlasovat můžete zde. Za Váš hlas děkujeme!
