Berlín - V Sýrii se ji pokusili dvakrát zabít. Proto se rozhodla se svou roční dcerkou utéct do Evropy.
Syrská lékařka svěřila britskému serveru BBC svůj příběh, který dokazuje, že plavba ve člunu přes Středozemní moře nemusí být nutně tou nejtěžší pasáží na cestě uprchlické rodiny.
Zizit pracovala jako lékařka v nemocnici v Damašku, když ji teroristé z organizace Islámský stát kontaktovali a snažili se ji přesvědčit, aby pro ně pracovala. Poté, co odmítla, čelila dvěma pokusům o vraždu.
“Nechtěla jsem Sýrii opustit, svoji zemi miluji,” říká dnes. “Odešla jsem kvůli svému dítěti,” vysvětluje.
Spolu s roční dcerou Mayou a bratrem odešli do Turecka, odkud se s pomocí převaděčů chtěli dostat do Evropy. Prvnímu z nich zaplatili přes 13 tisíc dolarů. Zmizel však i s penězi, aniž by pro ně cokoliv udělal.
Druhý pokus byl úspěšnější a zajistil jim místo v malém nafukovacím člunu, ve kterém společně připluli do Řecka.
Děti musí cestovat s někým, kdo se domluví
V Aténách existují kavárny, o kterých se všeobecně ví, že se v nich zdržují převaděči. Najít další článek potřebný pro jejich cestu tedy nebyl problém.
V jedné takové kavárně potkali muže jménem Abu Šabab. Zizit od něj koupila falešný brazilský pas a letenku do Švédska s přestupem v Itálii za čtyři tisíce dolarů. Letenka pro její dceru stála stejně, ale s jednou podmínkou - nesměly cestovat spolu. Maja poletí na švédský pas převaděčovy dcery. Bude to tak jednodušší, děti by měly cestovat s někým, kdo se domluví s personálem ochranky, tvrdil.
Plán byl takový, že obě poletí stejným letadlem, ale nastoupí do něj odděleně, aby Zizit svoji dceru nerozptylovala. Jednat se muselo rychle, protože jakákoliv změna plánu by stála další peníze.
Nejprve se připravili na cestu do Itálie, protože přímé lety převaděči zpravidla nevyužívají. Zizit zabalila Maje všechny potřebné věci a spolu s nimi ji muži odevzdala. Muži, jehož znala jen pár dní a jehož pravé jméno se nikdy nedozvěděla. Pohled na plačící Maju jí rval srdce, ale na vymýšlení nějaké alternativy již bylo pozdě.
Abu Šabab prošel s roční Majou přes pasovou kontrolu bez problémů. Zizit ale takové štěstí neměla. Její falešný pas byl odhalen a ona vyvedena z letištní haly. Cesta za novým životem se proměnila v noční můru.
The Syrian refugee who gave her baby to a people smuggler, hoping they would be reunited http://t.co/FYDiuReqMg pic.twitter.com/kdI11VOw5R
— BBC News (World) (@BBCWorld) October 12, 2015
Říct letištnímu personálu pravdu se neodvážila. Bála se, že by tím svoji dceru dostala do ještě většího nebezpečí. Jedinou nadějí pro ni znamenal fakt, že Abu Šababovi měla zaplatit až ve chvíli, kdy se dostanou do Švédska.
Pravděpodobně právě díky tomu jí za šest hodin zazvonil telefon. “Buď v klidu, jsem člověk, mám děti. Budu se k ní chovat, jako kdyby byla má vlastní,” snažil se jí z Itálie uklidnit. Místo, kde přesně se nacházejí, jí ale sdělit odmítl. Naopak chtěl vědět, u koho malou Maju může nechat. Nemohl se o ni starat dlouho a dát ji na policii nebo do uprchlického zařízení nepřicházelo v úvahu.
Zizit opět panikařila, ale naštěstí si vzpomněla na svoji bývalou pacientku Hasnu, která ze Sýrie uprchla zhruba před rokem a nyní žije v Německu. Obrátila se na ní přes Facebook a prosila ji o pomoc. Hasna souhlasila, že se o Maju postará, dokud se i Zizit nedostane do Německa.
Maja se opravdu díky převaděči dostala až k Hasně. Jednoho večera obdržela telefonát, že holčičku najde na prahu přede dveřmi. S převaděčem Abu Šababem se nikdy nesetkala.
Pro Zizit ale zoufalá situace ještě nekončila. Přes převaděčovy kontakty si musela obstarat letenku do Vídně a nový falešný pas - tentokrát italský. Ve Vídni nasedla do vlaku, který mířil do Mnichova. Vyčerpaná v kupé usnula a ze snění o opětovném shledání se svou malou dcerou jí vyrušil až průvodčí, který chtěl vidět doklady.
Němci jsou dobří lidé
Po prohlédnutí italského pasu po ní k jejímu zděšení chtěl, aby mu řekla něco italsky. V beznadějné situaci Zizit nezbylo nic jiného, než se přiznat. A tak německé policii vylíčila celý svůj příběh.
“Němci jsou velmi dobří lidé. Vždyť já byla v podstatě zločinec, ale přesto mi bylo řečeno, ať se nebojím, že už jsem v bezpečí. V Sýrii by mne za něco takového oběsili,” líčí svůj vděk Zizit.
Přesto dostala pokutu 500 eur a byla odvezena do detenčního zařízení několik set kilometrů od místa, kde se měla nacházet Hasna s její dcerou. Ani po dvou týdnech to nevypadalo, že by mohla být v brzké době přesídlena za dcerou, a tak z tábora utekla. Po dvaceti dnech se s dcerou konečně shledala.
Její přítelkyně Hasna sice byla předvolána před soud a musela dokazovat, že s převaděčem nespolupracovala a ani ho osobně nikdy nepotkala, ale příběh Zizit a její dcery měl šťastný konec. Obě se registrovaly jako uprchlíci a začínají nový život v Dortmundu. Maja se učí německy a Zizit by v budoucnu ráda znovu pracovala jako lékařka.
Když se jí však reportéři zeptali, zda by se dnes rozhodla stejně, rázně kroutí hlavou. V žádném případě by neriskovala, že ztratí svoji dceru. Raději by doma zemřela. “Nedělejte to, prosím. Nepodnikejte cestu, kterou jsem podnikla já. Je to příliš nebezpečné,” radí ostatním Syřanům.
