Londýn - Riziko nechtěného odpálení balistické střely s jadernou hlavicí je mnohem větší, než si lidé myslí.
Už mnohokrát chyběl kousek a technická nebo lidská chyba mohla svět zatáhnout do nukleární války.
Ve zprávě nazvané Na klid příliš pravděpodobné na to upozorňuje britský Královský institut pro zahraniční vztahy a uvádí konkrétní případy, kdy bylo lidstvo bez přičinění politiků znepřátelených stran na pokraji apokalypsy.
Ve většině případů za to mohlo banální selhání součástky, varovného systému nebo špatná komunikace s velením.
Například v době Karibské krize Američané upozornili Rusy, že v oblasti pořádají cvičení, k sovětským jaderným ponorkám se ale informace nedostala a kapitán jedné z nich v reakci na aktivitu lodí USA prohlásil, že rakety odpálí. Nakonec ho ale první důstojník přesvědčil, aby vyčkal.
Na takové situace došlo i na straně Spojených států. Ve všech případech pak dost možná celý lidský rod zachránil fakt, že měl poslední slovo člověk, který dokázal zachovat chladnou hlavu.
Riziko neustále roste
Studená válka sice skončila, podle zmiňované organizace ale riziko nechtěného odpálení jaderné střely neustále narůstá, zejména proto, že o vlastnictví jaderné hlavice usiluje Severní Korea a další nestabilní země.
Spojené státy a Rusko navíc disponují asi 1800 hlavicemi, které mohou být odpáleny za 5 až 15 minut po vydání rozkazu. To je podle Britů v době ukrajinské krize obzvlášť znepokojující.
Není složité představit si situaci, kdy v napjaté situaci lidé špatně vyhodnotí, co se děje.
"Je otázkou, zda to stojí za takový risk. Není složité představit si situaci, kdy v napjaté situaci lidé špatně vyhodnotí, co se děje," podotýká jedna z autorek zprávy Patricia Lewis Chathamová, která v Královském institutu pro zahraniční vztahy působí jako ředitelka pro mezinárodní bezpečnost.
Zapomnětliví prezidenti
Dalším rizikovým faktorem je podle ní duševní stav lídrů, kteří mohou o jaderném útoku rozhodnout. Jako příklad lze uvést bývalého amerického prezidenta Richarda Nixona nebo ruského exprezidenta Borise Jelcina, kteří oba měli zálibu v nezřízeném pití.
Známé jsou také dva případy, kdy prezidenti nechali kódy pro odpálení jaderných hlavic doma - v kapse saka. V 70. letech se to povedlo Jimmymu Carterovi (sako se našlo v čistírně) a v roce 1981 zase nově zvolený francouzský prezident François Mitterand zapomněl kódy v saku, které nechal doma.
Katastrofu může způsobit i banální věc. V září 1980 upustil dělník na arkansaské základně do raketové šachty nástrčkový klíč, ten aktivoval odpalovací mechanismus a hlavice vylétla. Střela po chvíli spadla nedaleko silnice, ale naštěstí nevybuchla.
Blízko jaderné katastrofě byla Amerika už v roce 1961, kdy se v Severní Karolíně zřítil bombardér B-52 vyzbrojený dvěma atomovými pumami.
Ty dopad aktivoval a explozi tehdy zabránily jen dva elektrické přepínače. O 19 let později naopak chybný počítačový čip hlásil, že na území Spojených států letí více než 2 000 jaderných bomb. Člověk, který chybové hlášení vyhodnocoval, se naštěstí - jako prozatím vždy - rozhodl správně.
