Bitva o Mosul vypadá jako "zbrojní sběrné suroviny"...
Musíme si uvědomit, že Islámský stát se v Iráku etabloval už v létě 2014, kdy uspěl při rozsáhlé ofenzivě proti armádě. Její jednotky v provinciích Anbár, Saladdín a Ninive se během několika málo dnů doslova zhroutily a byly rozprášeny. Zajatci byli povražděni, anebo se přidali k islamistům. Těm tehdy spadlo do náruče několik důležitých měst a oblastí – Fallúdža, Ramádí, Mosul. A s nimi i obrovské množství moderních zbraní, protože v těch městech byly silné a dobře vyzbrojené posádky.
O jakou výzbroj šlo?
Především o tu americkou – třeba o moderní obrněná vozidla kategorie MRAP (zodolněná vozidla proti nástražným výbušným systémům – pozn. red.). Islamisté kromě toho ukořistili velké množství bojových vozidel pěchoty BMP-1 sovětské nebo československé výroby, obrněné americké transportéry M113 a také hodně děl – ať už tažených houfnic, nebo těch samohybných. Nemluvím o obrovském počtu ručních zbraní. Například americká puška M16 se najednou začala objevovat ve výzbroji islamistů i v Sýrii. Na záběrech bylo vidět, že jde o nové, mnohdy nepoužité zbraně, které zrovna vybalili z beden.
Některou zmíněnou moderní výzbroj nemá dokonce ani česká armáda.
Je to tak. Nemá. Irák koupil od Spojených států sto čtyřicet tanků M1A1M Abrams a část z nich armádě ukořistili islamisté. Jestli ale tuto velmi sofistikovanou technologii dokážou používat i v boji, to je jiná věc. Pokud se k nim nepřidali vojáci, kteří prošli výcvikem na těchto tancích, tak to zřejmě nedokážou.
No, a když už jsme u tanků: Maďarsko dodalo Iráku ze svých přebytků v roce 2005 téměř osm desítek repasovaných sovětských strojů T-72. Na výcviku iráckých tankistů se ostatně v roce 2008 podíleli i čeští instruktoři.
Má podobná kumulace zbraní v kotli, jako je Mosul, nějaké srovnání?
Nejde jen o Mosul, ale třeba i o Sýrii. A srovnání? Připomíná to konec války ve Vietnamu (Saigon padl v roce 1975 – pozn. red.). Včetně onoho zhroucení. Tehdy se jihovietnamská armáda taky úplně rozložila. I tenkrát to urychlil odchod Američanů. Jihovietnamští vojáci – stejně jako ti iráčtí ˜– zahazovali zbraně, opouštěli obrněnou techniku, kterou pak Severovietnamci získali v podstatě bez boje.
Rozdíl je v tom, že zatímco z Vietnamu Američané odešli definitivně, do Iráku se kvůli porážce Islámského státu vracejí v roli poradců. Přitom prezident Barack Obama stažení vojsk z Iráku prezentoval v roce 2011 jako své obrovské politické vítězství.
A bylo to vítězství?
Bylo to fiasko, to je zřejmé už dávno. Američané se tehdy s Bagdádem nedohodli na prodloužení pobytu vojsk, takže armáda odešla. Jenže Irák ještě neměl funkční ozbrojené síly, které by ho mohly ochránit. A před islamisty ho ani neochránily. Drahá moderní výzbroj byla v rukou nevycvičených a morálně dost problematických vojáků úplně k ničemu.
Made in USA. Made in Russia
Kteří hlavní hráči nyní bojují o Mosul?
Především irácké ozbrojené síly, které tvoří armáda a zvláštní policejní jednotky. K velmi dobrým a odvážným patří třeba kurdské milice, tzv. pešmergové. S Iráčany navíc úzce spolupracují šíitské milice, které podporuje a vyzbrojuje především Írán. A konečně – speciálními silami, letectvem a dělostřelectvem na islamisty útočí mezinárodní koalice vedená Spojenými státy.
Odkud do Iráku proudí hlavní dodávky zbraní?
Především od vlády, protože Irák není díky ropě chudou zemí. A nakupuje zejména v USA a Rusku. Bagdád si například ve Spojených státech objednal šestatřicet stíhaček F-16. V červenci dostal první čtyři, které se postupně zapojily do bojů. Ani zmíněné tanky Abrams nedostali Iráčané zadarmo. Zaplatili si je.
Ještě před útokem na Mosul si v USA koupili 1000 opancéřovaných vozidel Humvee a také velké množství munice pro letectvo, dělostřelectvo a ruční zbraně.
Rusové dodávají především bitevní vrtulníky Mi-28NE, což je ekvivalent amerických strojů AH-64 Apache. Ty naopak Washington odmítl Bagdádu prodat. Z Ruska do Iráku putují i bitevní vrtulníky Mi-35M s výkonnou optikou a zaměřovači. Oba tyto typy už byly nasazeny do bojů.
Z balíků ruských zbrojních dodávek Iráku bych snad ještě zmínil výkonné bitevní letouny Su-25 (Rusové je nasadili i v Sýrii – pozn. red.). Jen pro zajímavost: irácké letectvo mělo tyto letouny ve výzbroji už před první a druhou válkou v Zálivu, ale během invaze v roce 2003 byly všechny zničené.
Na vyzbrojování Iráku a výcviku vojáků se podílí i Česko.
Ano, a to dost významně. Určitě víc než některé mnohem větší západní státy. Například firma Czechoslovak Group dodává do Iráku repasované tanky T-72 a bojová vozidla pěchoty BMP-1. Aero Vodochody bitevní letouny L-159, které se už také zapojily do bojů (z 15 dodaných bitevníků jsou tři použity na náhradní díly – pozn. red.).
Česká armáda navíc pešmergům dodala velké množství munice do ručních zbraní, granáty a protitankové střely. Opakuji – na velikost Česka jsme pro iráckou armádu jedním z významných dodavatelů. Vrátili jsme se na trh, kde jsme ještě před pádem komunismu dlouho působili.
Boj proti islamistům i jako testování zbraní?
Nestává se Irák velkou testovací střelnicí světových zbrojovek?
Neřekl bych. Primárně jde přece o porážku Islámského státu a ta se bez dodávek zbraní a výcviku iráckých vojáků neobejde. V Iráku kromě toho není nasazeno tolik neodzkoušené výzbroje.
Jiná je situace v Sýrii, kde ruské letecké zbrojovky opravdu testují nejnovější stíhací bombardéry Su-34, Su-35, satelitem naváděné pumy nebo střely s plochou dráhou letu, nasazení strategických bombardérů nevyjímaje. USA v Sýrii taky poprvé bojově nasadily nejmodernější letouny F-22 Raptor. Sýrie by tedy nějaké srovnání s pokusnou střelnicí snesla.
Nakolik tento pestrý "zbrojní kotel" ovlivňuje samotné nasazení či taktiku vojenských jednotek na Středním a Blízkém východě?
Nijak zásadně. Pořád jde o boj s konvenčně vyzbrojeným protivníkem. Tento styl boje se vlastně tak trochu vrátil do roku 2001. Do doby, kdy se mezinárodní koalice střetla v Afghánistánu s Tálibánem. Ten držel v zákopech pozice a koalice ho bombardovala. Posléze tam byly nasazené koaliční speciální síly s tehdejší severní afghánskou aliancí. Tálibán byl sice v konvenčním boji zlikvidován, ale rozptýlil se mezi afghánskou populaci a začal partyzánskou válku, s níž měl mnohaleté zkušenosti. Ta válka trvá dodnes a obávám se, že něco podobného se může stát i v Iráku.
Scénář islamistů v Mosulu: tajné sklady zbraní a rozplynout se
Jaký by v tom případě mohl být scénář islamistů?
Irácká armáda porazí s pomocí koalice Islámský stát v konvenčním boji, ale islamisté se – stejně jako tálibánci – rozptýlí mezi běžnou populaci. Ještě před svou porážkou si vytvoří důmyslné zbrojní skrýše nebo sklady. Zřejmě si je budují už nyní. Po pádu Mosulu proto budou islamisté z ilegality organizovat gerilovou válku přesně podle afghánského modelu.
Momentálně zhruba víme, kde se islamisté koncentrují, takže jsou proti nim vedeny efektivní údery. Ale po porážce se rozptýlí do teroristických buněk. Přejdou do ilegality stejně jako v roce 2003 po pádu Saddáma Husajna. Anebo se připojí k proudu uprchlíků směřujícímu do Evropy. Jejich teror se tedy může přenést z Iráku k nám na starý kontinent. Přibližně takový scénář by se mohl odehrát.
Evropa by proto měla o důsledcích porážky islamistů intenzivně přemýšlet a pracovat s nimi. Zejména při zajištění svých hranic. Právě tohle považuji za největší vojenské nebezpečí.
Koalice, NATO či Evropská unie tomu asi nebudou jen tak přihlížet.
To předpokládám. Iráčané nepochybně od Američanů dostávají průzkumné satelitní a elektronické informace o chování islamistů, a tedy i o budování tajných skladů zbraní. Bez zpravodajských informací USA by toho ostatně irácká armáda při dobývání Mosulu moc nezmohla. Irácká armáda, ale i koalice vedená USA se už podle mě nedopustí opakování "afghánského problému".
Důležité je i to, aby irácká vláda osvobozená území co nejdříve oživila, nemstila se na sunnitech a rekonstruovala Mosul tak, aby se v něm obnovil normální život. V opačném případě budou lidé vůči centrální vládě čím dál víc nepřátelští. Nemůžou tam žít deset let ve stanech v uprchlických táborech.
