Banská Bystrica (od našeho zpravodaje) - Pokud župan a poslanec slovenského parlamentu Marian Kotleba znovu uspěje v sobotních volbách, může s nadějí pomýšlet na prezidentskou kandidaturu v roce 2019, domnívá se Daniel Vražda, banskobystrický zpravodaj Denníku N a autor nedávno vydané knihy Kotleba - odkud přišel a jak je možné, že sedí v parlamentu.
"V roce 2013 Kotleba vyhrál omylem. Teď ale lidé najednou zjistili, že se k němu mohou v klidu hlásit," říká Vražda v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz.
Jakou dělá Marian Kotleba kampaň?
Část kampaně za něj dělají standardní politické strany. Pro něj hraje všechno, co vymýšlí Robert Fico s daněmi, jak Richard Sulík hovoří o Evropské unii. Nahrávají mu i spory premiéra s prezidentem Andrejem Kiskou.
Kotleba navíc dělá kampaň průběžně. Jezdí do míst, kam nikdo jiný z politiků nejezdí. Objeví se na rallye, na zemědělských dnech, na závodech traktorů. To všechno se odehrává ve vesnicích a tam všude zanechává svoji stopu.
Proč je jeho kampaň úspěšná?
Byl jsem svědkem, že s voliči hovoří opravdu familiárně, autenticky, což umí velmi dobře. Ti lidé se potom ptají, pokud to vůbec řeší, zda takto vypadá fašista nebo neonacista.
Marian Kotleba a jeho lidé tuto otázku velmi obratně zakomponovali do své kampaně: "Marian Kotleba dal peníze. Marian Kotleba zachránil Detvu před těžbou zlata, která by ji zničila. Marian Kotleba to a ono." Slováci si sami začínají říkat, že jestli je Kotleba fašista a toto je fašismus, pak já jsem také fašista.
Obávám se, že lidé vůbec nepřemýšlejí nad tím, že je to úplně vyprázdněná věta, nedává žádný smysl. Nikdo přece neříká, že Marian Kotleba je fašista, protože rozdává peníze lidem nebo že zachránil Detvu před těžbou zlata. To je čistá manipulace.
Co je na něm nejnebezpečnější?
Principiálně jeho mentální svět. Pro mě osobně je nejnebezpečnější, že svoboda je pro jeho voliče přítěží. Svobodu, tedy možnost se rozhodovat sami za sebe, začali považovat za nevýhodu. Musejí se rozhodovat mezi některými možnostmi, které jsou ne vždy ideální, ale pořád je to jejich volba. A hlavně mají problém s tím, že by museli nést zodpovědnost za tato rozhodnutí.
Kotleba voličům nabízí svět bez rozhodování. On jim říká, že za ně rozhodne, a oni se tomu rozhodnutí možná s nesouhlasem či jiným pocitem přizpůsobí. To je podle mě toxický vliv Mariana Kotleby na Slovensko.
Kdo jsou lidé, kteří ho budou letos volit, v porovnání s těmi, kdo mu dali hlas před čtyřmi lety?
Nebude tam velký posun. Základ voličů vůbec není jeho tvrdé jádro. To se nezvětšilo, dokonce bych si dovolil zapřemýšlet nad tím, zda se náhodou nezmenšilo. Kotleba tuto tvrdou linii do jisté míry zradil.
Pro vysloveně antisystémové voliče, kteří chtějí nový pořádek, se stal součástí systému. Je ale možné vidět Kotlebovy signály, například 1488 eur, které dává na darech (odkaz na neonacistické symboly, pozn. red.). Není to náhodou zpráva pro tvrdé jádro, že ať už vypadám jakkoliv v parlamentu a říkám cokoli, tak jsem se nezměnil, že 1488 je naše heslo a náš konečný cíl?
Před čtyřmi lety vyhrál omylem
A ta větší skupina voličů se upíná ke Kotlebovi jako k poslední instanci?
Ano, jsem o tom přesvědčený. Může to znít zvláštně, ale to nejsou lidé se základním vzděláním. Jsou to voliči, kteří neřeší jeho mentální svět. Jedna skupina ho nechce řešit a další ho bagatelizuje. To jsou lidé, kteří si říkají, že je úplně jedno, co bylo. Říkají, že za patnáct dvacet let nezažili změnu a každý jen sliboval. Ale Marian Kotleba už měl čtyři roky na to, aby své sliby splnil.
Problém je v tom, co jako volič od Mariana Kotleby očekáváte. Lidé čekají, že Kotleba udělá pořádek, vyřeší problémy s Romy a podobně. Když se jich ale zeptáte, co konkrétního si představují, odpoví, že neví. Při takovém postoji není možné od voliče čekat, že by detailním způsobem rozebíral, proč mu vlastně dává hlas.
Nehraje v tom roli, že slovenské okresy s nejvyšší nezaměstnaností jsou v Banskobystrickém kraji a lidé nevidí, že by se situace zlepšovala?
Nejen to. Dělaly se i univerzitní a vědecké studie, které neprokázaly, že by se kryly dva motivy, které se nabízejí nejvíc - romská otázka a nezaměstnanost. Není to rozhodující či určující faktor pro lidi, kteří Kotlebu volili. Jeho strana uspěla i v místech, kde není žádná romská osada.
Při čtení vaší knihy jsem neustále čekal na nějaké odhalené trauma z dětství, které Kotlebovy postoje nějak vysvětlí. Přišel jste při psaní na něco, co byste předtím nevěděl nebo co by ukázalo nové souvislosti?
Přiznám se, že na nic objevného jsem při psaní knihy nepřišel. Jen Kotlebův obraz byl stále ostřejší a ostřejší. Nepodařilo se mi najít například nějaký moment v jeho životě, který by byl zlomový.
Jsou ale věci, které na jeho osobnost mohly mít vliv. Kotlebův otec byl voják, takže mohlo dojít v životním vzoru ke sklonu k autoritářství nebo militantnějšímu vnímání světa. Ale je to opravdu tak? Marian Kotleba mohl v klidu k těmto věcem přijít i v okruhu svých přátel ze Slovenské pospolitosti.
V Česku se hodně po volbách řeší referendum o Evropské unii. Dotáhne Kotlebův dlouhodobý vzestup Slovensko časem k referendu o NATO či o EU, jak požaduje ve svém volebním programu?
Myslím, že ne. Pokud se nezmění zákon o referendu a nedojde ke snížení hranice nutné pro uznání výsledků, myslím si, že se to nestane. Už proto, že lidsky zajímavější a přijatelnější téma bylo rodičovství a homosexuálové, a ani to neuspělo.
Co se bude dít, pokud Kotleba obhájí svůj post župana? Bude to znamenat nástup na jeho prezidentskou kampaň pro rok 2019?
Ano. A bude to mít ještě další dopad, který jsme pozorovali už po roce 2013. Tehdy vyhrál omylem - tedy vůbec to nepředpokládal a dělal si jen kampaň na zviditelnění. Nalézt předtím Kotlebova voliče bylo v podstatě nemožné.
Potom však najednou spousta lidí říkala: I já jsem ho volil. Přijedete do nějakého městečka, kde se na parkovišti před supermarketem pohybuje člověk v jeho tričku, vidíte čím dál víc jeho nálepky na autech. Lidé najednou zjistili, že se k němu mohou v klidu hlásit. A ti, kteří se k němu nehlásili a nevolili, že mu v klidu dát hlas mohou. Že nejsou osamocení exoti, kteří volí extremistu.
