Řím - Itálský ekonom Mario Monti se v únorových parlamentních volbách do čela žádné ze stran nepostaví.

Zároveň ale prohlásil, že je připraven ujmout se jakékoliv koalice, která bude vyhovovat jeho reformnímu programu, a stát se případně opět premiérem. "V takovém případě jsem ochoten poskytnout radu, podporu a, bude-li to potřeba, tak také vedení," uvedl podle BBC.

"Pořád jsem se ještě nerozhodl. Něco ve mně mi ale říká, abych to nedělal," řekl přitom ještě v sobotu pro agenturu AFP.

Na post předsedy úřednické vlády rezignoval tento týden. Důvodem se stala ztráta podpory největší parlamentní strany Lid svobody.

Šance ve volbách jsou malé

V rozhovoru pro agenturu Reuters Monti sdělil, že má zájem na tom, aby vítěz pokračoval v započatých reformách.

Zároveň ale vyjádřil obavy, že se k moci dostane Lid Svobody někdejšího premiéra Silvia Berlusconiho - "navzdory tomu, jakou újmu italské ekonomice způsobila".

Montiho podporují hlavně malé středové strany, které ovšem podle průzkumů na Berlusconiho stačit nebudou. Jak přitom poslední italský premiér uvedl, on sám by se nikdy se svých předchůdcem nespojil.

Zabránil pádu do propasti

Jak experti zdůrazňují, hlavní úkol se kontinu podařilo splnit - vrátil italskému trhu alespoň základní důvěru. "Jeho největší zásluhou je, že zabránil Itálii, aby spadla do propasti," říká finanční poradce Fabio Basagni.

Jak připomíná milánský profesor ekonomie Tito Boeri, k prvním opatřením, která Monti přijal, patří důchodová reforma.

Věk odchodu do penze s posunul u mužů na 66 a u žen na 62 let s tím, že u žen by měl do roku 2018 rovněž vzrůst na 66 let. Zároveň skončil systém, který umožňoval řadě pracovníků veřejné správy odcházet do důchodu již v 58 letech.

"Ukázal tehdy, že se vláda o ekonomickou situaci v zemi stará a je připravena jednat," říká Boeri pro BBC.

V čele vlády vystřídal Silvia Berlusconiho na podzim 2011, kdy se náklady na splácení italského dluhu začaly blížit na nebezpečnou úroveň. V listopadu 2011 přesáhl výnos z desetiletých vládních dluhopisů 7 procent, což investoři považují za psychologickou hranici.

Výdaje domácností zároveň klesaly nejrychleji od druhé světové války a míra nezaměstnanosti se dostala na rekordních 11 procent.

Zatímco řada evropských osobností a významných italských podnikatelů dala najevo, že by uvítali, kdyby Monti vydržel v úřadu až do dubna 2013, jak bylo původně v plánu, běžní Italové jsou z Montiho kvůli škrtům stále méně nadšení.

Ekonom se u nich podle AFP těší zhruba třicetiprocentní popularitě.