Praha/Moskva - Mezi moskevskými novináři momentálně není diskutovanější téma než zmizení Vladimira Putina. Olej do ohně ještě přilil přelet několika vojenských vrtulníků nad centrem Moskvy v pátek ráno.
Situaci neuklidnila ani zpráva, že ruský prezident se setkal ve své rezidenci Novo Ogarevo s předsedou nejvyššího soudu Vjačeslavem Lebeděvem. Byly zveřejněny pouze fotografie tiskové služby Kremlu, jiní novináři tam nebyli.
Už v minulosti se přitom ukázalo, že fotografie ze setkání s gubernátory, které Kreml publikoval začátkem týdne, ve skutečnosti vznikly o nějakou dobu dříve.
Prezident se na veřejnosti neobjevil od 5. března. Hysterie, která okolo toho v ruských médiích panuje, dobře ukazuje, nakolik je současný ruský režim spojen s osobou Vladimira Putina.
Proč tedy ruský prezident najednou zmizel? Nabízíme vám tři hlavní verze, které kolují Ruskem.
1. Nemoc, nebo dokonce smrt ruského vůdce
Pravdu o zdravotním stavu Vladimira Putina zná asi tak deset lidí na celé planetě. A z pochopitelných důvodů to nejsou ti, kteří poskytují rozhovory novinářům, byť jen jako "nejmenované zdroje". Tudíž veškeré spekulace jsou věštěním z kávové sedliny, a to ještě v lepším případě.
Jak správně poznamenal britský novinář a autor knihy o povaze Putinova režimu Ben Judah, je s podivem, nakolik "přání otcem myšlenky" nahrazuje skutečnou analýzu událostí v Rusku. Ti, kteří se dnes radují z údajné nemoci či smrti ruského prezidenta, by si navíc měli zkusit představit, kdo přijde na jeho místo a co to bude znamenat.
2. Uklidňování konfliktu kvůli Němcovovi
Putin může uklidňovat konflikt mezi silovým blokem (tvořeným hlavně tajnou službou FSB a Vyšetřovacím výborem) a lidmi čečenského prezidenta Ramzana Kadyrova. Posledně jmenovaní jsou mezi zatčenými v případu vraždy Borise Němcova.
Opoziční list Novaja gazeta - na základě zjevného úniku informací ze strany vyšetřovatelů - publikoval obsáhlý materiál, ve kterém z vraždy Němcova fakticky obviňuje poslance ruského parlamentu Adama Delimchanova, o kterém Ramzan Kadyrov mluví jako o své pravé ruce.
Není to poprvé, co silové složky překazily operace čečenských nájemných vrahů. V únoru padly tresty pro skupinu, která plánovala vraždu starosty dagestánského Chasavjurtu Saigidpaši Umachanova. Na soudu zaznělo i jméno objednavatele. Měl jím být Šaa Turlajev, bývalý šéf ochranky čečenského prezidenta Aslana Maschadova, který v roce 2003 přešel na stranu Kadyrova.
Turlajev je hledaný v Rusku i Interpolem za několik vražd a únosů, v klidu přitom žije v čečenském Gudermesu. To svědčí o tom, že FSB současný status quo, kdy Ramzan Kadyrov má faktickou beztrestnost výměnou za udržení klidu v Čečensku, už neuspokojuje, tím spíše, že Kadyrov se neomezuje jen na území Čečenska.
Pro Vladimira Putina je to nepříjemná situace - musí volit mezi dvěma složkami, na nichž jeho režim také stojí. FSB a Vyšetřovací výbor jsou samozřejmě mnohem silnější, početnější a důležitější, i Ramzan Kadyrov a jeho všeho schopní bojovníci jsou ale důležití.
Kadyrov za posledních dvanáct let doslova vyvraždil jakoukoli opozici v Čečensku a jeho pád by vedl okamžitě k destabilizaci celého regionu a bojům klanů o následnictví. Krom toho jsou čečenské jednotky užitečné i jinde. Stovky, ne-li tisíce kadyrovců bojovaly v loňském roce jako "dobrovolníci" na Donbase.
3. Doba na zásadní rozhodnutí
Vladimir Putin připravuje nějaké zásadní rozhodnutí, to je další vysvětlení, které se nabízí.
Nebylo by to ostatně poprvé. V dubnu loňského roku ruský prezident také zmizel z očí veřejnosti. Novináři si tehdy všimli, že speciální komunikační letadlo kroužilo několik dní v okolí valaamského kláštera.
Později Kreml přiznal, že Vladimir Putin v klášteře odpočíval, navštěvoval bohoslužby a radil se se svými blízkými. Není tedy vyloučené, že nyní - také v ústraní s nejbližšími poradci - přemýšlí, jak dál postupovat v ukrajinské krizi.
Ani zde to není lehké rozhodování. Taktika ruského prezidenta v posledních měsících ukazuje na to, že se rozhodl konflikt zmrazit a hladový a poničený Donbas hodit na prezidenta Porošenka s udržováním možnosti kdykoli vojensky zasáhnout. Současně se začít domlouvat se Západem o stabilizaci situaci na východě, a přitom de facto legalizovat anexi Krymu. O "velkém Novorusku" od Charkova po Oděsu již nikdo nemluví.
Jenže takové řešení už má velké množství odpůrců, hlavně v řadách silového bloku, který by ve vojenských operacích nejraději pokračoval. Útok na Mariupol a další velká města by ale vyvolal další kolo sankcí, zhoršení situace uvnitř Ruska.
"V takovém případě by musel začít čistky uvnitř elity, která rozhodně není jednotná. Bránit lidem vyvádět peníze z Ruska, odhalovat nepřátele lidu, dělat všechno, co dělal Josif Stalin," myslí si moskevský politolog Dmitrij Oreškin.
Mezi moskevskými insidery běhají divoké verze o tom, kdo bude vyhozen ze své funkce, a zaznívají jména premiéra Dmitrije Medveděva nebo šéfa prezidentské kanceláře Sergeje Ivanova. "Někdo přijde o místo a podle toho, kdo to bude, budeme vědět, ke které variantě postupu se Putin přiklonil," říká Oreškin.
K optimismu ale mnoho důvodů není. Když se Vladimir Putin naposledy radil ve zdech valaamského kláštera, v do té doby málo známém městě Slavjansk na východní Ukrajině se objevili ozbrojenci pod vedením bývalého důstojníka FSB Igora Girkina. Ve stejné době v Doněcku vystoupil coby hlava budoucí "Doněcké lidové republiky" Alexandr Borodaj, další z prokremelských nacionalistů. Válka na východě Ukrajiny tak začala.
