New York - Britský spisovatel Salman Rushdie ve své nové knize vzpomíná na to, jak mu bývalý český prezident Václav Havel na počátku 90. let chtěl pomoci.
Havel tehdy hodlal během své první návštěvy Velké Británie v roli československého prezidenta udělat jasné gesto na podporu umělce, kterému díky klatbě íránského ajatolláha Rúholláha Chomejního spojené s finanční odměnou hrozila smrt.
Se spisovatelem se proto chtěl setkat, nakonec se tak ale nestalo.
Nejdřív Thatcherová, pak Rushdie
Rushdie o tom píše ve své právě vycházející knize, jejíž autogramiáda se uskutečnila v úterý večer v New Yorku. Autor v ní ve třetí osobě vzpomíná na svůj život po rozsudku smrti z úst íránského revolučního vůdce z roku 1989 po vydání knihy Satanské verše.
Havel by tehdy byl vůbec prvním významným státníkem, který by spisovatele veřejně podpořil. O záměru tehdejšího československého prezidenta Rushdieho informoval dramatik Harold Pinter. "Chce se s tebou vyfotografovat a uspořádat společnou tiskovou konferenci," řekl prý tehdy spisovateli. Havel navštívil Británii na jaře roku 1990.
Setkání bylo podle Pintera druhým nejdůležitějším bodem Havlovy agendy hned po setkání s tehdejší britskou ministerskou předsedkyní Margaret Thatcherovou. O několik dní později se ale Rushdie dozvěděl, že se schůzka s československým prezidentem neuskuteční. Češi ji prý zrušili z obavy o Havlovu bezpečnost. Pro Rushdieho to bylo velké zklamání, kvůli němuž několik hodin "nemohl mluvit".
Dostal ale vzkaz, že se s prezidentem může spojit po telefonu. V určenou hodinu tedy zavolal Havlovi do hotelu. "Tady je Salman Rushdie," řekl. "Mluvím s prezidentem Havlem?" Muž na druhé straně se zachichotal. "Ne, ne," odpověděl. "Prezident tu není. Tady jeho sekretář." "Chápu," řekl Rushdie. "Řekli mi ale, abych mu v tuto hodinu zavolal, že se mnou chce mluvit." Sekretář pak po krátké pauze odpověděl. "Ano. Ale musíte chvíli počkat. Prezident je na záchodě."
Nedůvěra v Británii
Rushdie pak prý přemítal, že Havel je člověk, který rozhodl, že jeho prezidentská kolona musí být barevnější, který k sobě pozval Rolling Stones a který poskytl rozhovor Lou Reedovi z Velvet Underground. "Na takového prezidenta mělo cenu počkat, než si odbude, co potřebuje, na toaletě," rozhodl se nakonec spisovatel. Po několika minutách pak ve sluchátku uslyšel kroky a za chvíli i Havla.
Prezident mu pak poskytl zcela jiné vysvětlení, proč se schůzka neuskutečnila. Nechtěl prý, aby se konala na československé ambasádě, protože ještě byla plná lidí bývalého režimu, kterým nevěřil. Britská vláda nebyla schopná nabídnout jiné místo. "V Británii není lokalita, kde by nám dokázali zajistit bezpečí," řekl Havel. Podle něj bylo evidentní, že britská vláda nechtěla, aby se setkání uskutečnilo. "Je to špatné," řekl Havel. "Moc jsem chtěl, aby se to uskutečnilo," dodal.
Rushdiemu pak řekl, že by si přál, aby spolu zůstali v trvalém kontaktu. Spisovatel mu zase řekl, že se mu líbily Havlovy Dopisy Olze. Prezident mu vysvětlil, že když je psal své ženě z vězení, musel používat kódovanou řeč, a že některým pasážím už sám nerozumí. Pak Rushdieho požádal o některé jeho texty a znovu slíbil trvalý kontakt. Oba muži se později setkali. Rushdie pak někdejšího československého a českého prezidenta po jeho loňské smrti označil za svého přítele.
Joseph Anton vzpomíná
Britský spisovatel svou novou knihu nazval Joseph Anton: Paměti, podle krycího jména, jež používal během skrývání před možným útokem muslimů. Jak vysvětlil v úterý večer na autogramiádě v knihkupectví Barnes & Noble na newyorském náměstí Union, pseudonym složil z křestních jmen spisovatelů Josepha Conrada a Antona Pavloviče Čechova.
Čtenářům se pětašedesátiletý umělec během večera plného humoru a chytrých postřehů mimo jiné svěřil, že po zkušenosti s klatbou je "posedlý obyčejným životem". Užívá si proto i takové věci, jako je čekání ve frontě v supermarketu. Dlouho pro něj také bylo nepředstavitelné, že by si jen tak zašel do kavárny. Dnes už to ale možné je, i když si v letech největšího zoufalství myslel, že to nikdy možné nebude. Návrat do běžného života mu umožnil i přesun do anonymity New Yorku, kde nyní Rushdie převážně žije.
Řekl také, že si stejně jako ostatně nikdo nemůže být nikdy úplně jistý svým životem. Jeho zkušenost z let, kdy mu hrozilo největší nebezpečí, jej ale naplňuje optimismem. Rushdie během nich našel oporu v přátelích, kteří jej nikdy neohrozili, i když jinak se v literárních kruzích, kde se pohybuje, nic neutají.
V nemilosti ajatolláha
Rushdie se vyjádřil i ke zprávám o tom, že jedna íránská nadace nedávno zvýšila odměnu za jeho smrt na 3,3 milionu dolarů. Nikdo v Íránu to podle něj nebere vážně. Je to aktivita jednoho duchovního, který se chtěl dostat do novinových titulků.
"Rozhodně bych vás chtěl varovat před tím, abyste se těch peněz zkoušeli domáhat," uvedl Rushdie. "Mnoho z mých přátel jsou spisovatelé, kteří mají hluboko do kapsy, a dosud se všichni drželi zpátky," dodal pak s úsměvem spisovatel, jehož newyorskou autogramiádu provázela jen minimální bezpečnostní opatření.
Satanské verše vyšly v roce 1988 a rok poté uvalil tehdejší duchovní vůdce Íránu Chomejní na spisovatele klatbu, protože kniha pojednávající mimo jiné i o Prorokovi je prý rouhačská. Po Chomejního smrti klatbu potvrdil i jeho nástupce ajatolláh Alí Chameneí, i když se autor omluvil a přestoupil k islámu. Rushdie v úterý v New Yorku připomněl, že před klatbou se kniha v Íránu běžně prodávala.
