Liberec - Ještě donedávna to byl precedentní případ. Liberecký kraj se rozhodl vymáhat sedmnáctimilionovou škodu, která mu vznikla, když koncem roku 2008 nezákonně zadal desetimilionovou zakázku na revitalizaci školních hřišť v Libereckém kraji firmě Tomovy parky.
Společnost sice vyhrála s nejnižší nabízenou cenou, jenže Nejvyšší kontrolní úřad o dva roky později zjistil, že kraj měl Tomovy parky ze soutěže vyloučit. Jedna ze základních podmínek soutěže totiž byla, že uchazeč nesmí být dlužníkem státu. Tomovy parky přitom v té době dlužily na daních a sociálních odvodech více než 1,5 milionu korun. Potvrzení, že dluží, přitom měli členové komise v podkladech.
Finanční úřad proto rozhodl, že kraj musí vrátit dotaci 8,6 milionu korun a zaplatit penále ve stejné výši. A nové vedení kraje v čele s hejtmanem Martinem Půtou začalo hledat viníka.
Škodní komise kraje došla k tomu, že byť o přidělení zakázky rozhodovala rada kraje, na vině je především hodnoticí komise, která nabídku posuzovala. "Rada jako zadavatel už neměla moc možností odhalit, zda komise jednala správně," vysvětluje Půta.
Kraj proto podal žalobu na čtyři členy hodnoticí komise – byli mezi nimi i tři radní Radim Zika (ODS), Karel Dolejší a Hana Králíčková (oba ČSSD) - a také vedoucího oddělení veřejných zakázek Lukáše Mocka. A chtěl po nich uhradit způsobenou škodu. Původní žaloba sice zněla na více než 17 milionů, kraj ale škodu dodatečně snížil na 497 tisíc. "Po všech našich odvoláních finanční ředitelství výrazně snížila sumu, kterou jsme měli odvést," řekl Půta.
Já jsem vinen
V polovině letošního září – tedy po více než dvou letech od podání žaloby – měl konečně poprvé zasednout soud, ale kraj se rozhodl, že žalobu stáhne. Nečekaně se totiž dobrovolně přihlásil viník - tehdejší šéf odboru veřejných zakázek Mocek. "Úředník, který připravoval podklady do výběrové komise, to vzal na sebe. Přiznal, že udělal chybu, protože měl moc práce," uvedl Půta, podle něhož tak rada kraje předminulý týden souhlasila s mimosoudním narovnáním.
Kraj má nyní sice jistotu, že alespoň část sumy dostane zpět. Ale současně přišel o možnost vymáhat mnohem víc.
V tomto kontextu je totiž důležitá jedna věc: Zatímco politici zodpovídají za škodu v plné výši, úředníci jen do výše čtyřapůlnásobku jejich měsíční mzdy. Tedy v případě Mocka zhruba sto tisíc korun. A pokud se přiznal on, tak by jen obtížně mohl kraj chtít peníze po zbylé čtveřici.
Naskýtá se tak otázka, zda Mocek na sebe nevzal vinu s vědomím toho, že zmínění radní mu to nezůstanou dlužni. Sám Půta tuto možnost nechce komentovat. "Je to spekulace. Ale je pravda, že členové komisí by měli být schopni ten materiál pročíst a trochu ověřit," říká.
Úřad sice ještě zkoumal, zda má na narovnání přistoupit a zda nezkusit získat víc, ale pak to na doporučení právníků vzdal. "Spočítali jsme si, že když to budeme další dva roky táhnout, tak nakonec získáme míň, než nás budou stát právníci. Podle nich jsou šance vysoudit víc peněz docela malé, takže půjdeme na dohodu s tím, kdo to na sebe vzal," dodal Půta.
Proč mi voláte?
Sám Mocek, který nyní pracuje jako vedoucí investičního oddělení Vojenských lesů a statků, se o případu odmítá bavit. "Pro mě je to pět let stará záležitost, kterou nežiju, neřeším," říká odmítavě. Stejně tak o tom, proč na sebe až těsně před nařízeným jednáním vzal vinu. "Nechápu, proč vy mně voláte," dodává a končí hovor.
To, že jim Mockovo "přiznání" pomohlo, odmítá další z aktérů kauzy, tehdejší náměstek hejtmana Radim Zika, který byl jedním ze žalovaných členů uvedené komise. "I kdyby došlo k soudu, pevně věřím, že bychom neprohráli," říká. "Nebyli jsme ti, kteří měli někoho vyřazovat. Věřili jsme tomu, co jsme dostali na stůl prostřednictvím Mocka od komise, která otevírá obálky," dodává Zika, který spekulace, že by je Mocek úmyslně kryl, označuje za nesmyslné.
Sám navíc upozorňuje, že kraji – až na podle něj nepřiměřeně přísnou pokutu finančního úřadu – škoda nevznikla. "Ta sedmnáctimilionová škoda byla virtuální realita. Nebyla předražená zakázka, nikomu se nic neztratilo. Udělalo se hřiště pro děti a fungovalo. Ani norské fondy, které to financovaly, nechtěly nic vrátit," poukazuje.
Podobné žaloby označuje za nebezpečné. "Výsledek podávání takových žalob může být, že nikdo nebude chtít chodit do výběrových komisí. Ani úředníci v nich nebudou chtít být, protože jim to za to riziko nestojí," upozorňuje.
Počet žalob poroste?
Podle dostupných informací přitom byl liberecký případ prvním, kdy obec či úřad, který platil škodu, ji soudně vymáhal po členech výběrové komise. Podobný případ nezná ani advokátka Petra Bielinová ze sdružení Právo ve veřejném zájmu, které se specializuje na správní právo a poradenství pro obce. "Ale to neznamená, že takové případy nejsou," podotýká.
Nicméně zřejmě se už začíná blýskat na lepší časy a obce či úřady začínají škody po vinících vymáhat častěji. To potvrzuje i Bielinová, která například sleduje případy pokut, které dostávají obce od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za neprůhledné zakázky. A zda je vymáhají po vinících.
"V květnu jsem oslovila několik desítek takových obcí a polovina se ozvala, že už vymáhají," říká. Podle ní může být důvod i to, že se na mnoha radnicích změnilo obsazení. "Pokud by byl stejný starosta a rada, tak se nedá čekat, že by v tom byli příliš aktivní," říká s poukazem na své dosavadní zkušenosti.
A podle Půty je pravděpodobné, že i v Libereckém kraji budou podobné žaloby pokračovat. Kraj má nyní vrátit například více než sto milionů korun za nesprávně rozdělené dotace na sociální služby. "V prvním kole nám finanční úřad vyměřil zaplatit 110 milionů korun. Pokud v odvolání neuspějeme, předáme to opět škodní komisi. A když řekne, kdo za to mohl, budeme škodu vymáhat," řekl Půta.
