Praha – V České republice může legálně pracovat téměř 330 tisíc cizinců, z toho kolem 137 tisíc ze zemí mimo Evropskou unii. Vyplývá to z údajů, které online deník Aktuálně.cz získal od úřadů práce, ministerstva vnitra a Českého statistického úřadu (ČSÚ).
Zatímco občané členských států Evropské unie (plus Švýcarska, Norska, Lichtenštejnska a Islandu) mohou v Česku pracovat prakticky za stejných podmínek jako tuzemští zájemci, pro uchazeče mimo EU v zásadě platí, že smějí obsadit jen takové místo, o které po 30 dnů nemá zájem občan Česka nebo EU.
Přestože pro práci cizinců z takzvaných třetích zemí platí přísné podmínky, tuzemské úřady překvapivě nemají k dispozici jednoduchou statistiku. Otázky Aktuálně.cz si navzájem „přehazovala“ ministerstva práce a vnitra, pod něž tato oblast spadá. Každý resort přitom eviduje jen „svá“ povolení, aniž by měl přehled o celkovém stavu.
"Je to samozřejmě obrovský nedostatek, protože řídit se dá jen to, co mohu změřit. A nemám-li čísla, jak pak mohu regulovat zaměstnanost v Česku? Jak mohu povolovat práci cizincům, když vlastně nevím, která profese chybí a v jakém množství?" říká k tomu prezident Asociace pracovních agentur Radovan Burkovič.
Pracovní povolení i zaměstnanecké karty
V České republice na konci loňského roku pobývalo zhruba 225 tisíc cizinců, kteří podle Úřadu práce ČR splnili podmínky pro to, aby se tu nechali zaměstnat. Dalším 19 524 cizincům pak ministerstvo vnitra vydalo zaměstnanecké či modré karty. Kromě toho mělo 83 569 cizinců oprávnění k podnikání od živnostenského úřadu.
Uvedená čísla ale nelze jen tak sčítat. Jak velká je však skupina lidí, kteří vlastní zároveň živnostenský list a současně se mohou nechat zaměstnat, úřady netuší – přestože obě povolení jsou vydávána vždy konkrétní osobě.
Zmíněných 225 tisíc cizinců evidovaných úřady práce tvoří ze tří čtvrtin (zhruba 164 tisíc) občané Evropské unie, Norska, Lichtenštejnska, Islandu a Švýcarska. Ti sice mohou pracovat v Česku bez omezení, ale zaměstnavatelé to musí nejpozději v den jejich nástupu písemně hlásit krajské pobočce úřadu práce.
Zbylých 60 tisíc cizinců registrovaných úřady práce pochází ze "třetích zemí", mezi něž patří typicky Ukrajina, ale také například USA. Přitom 22 tisíc z nich mělo pracovní povolení, které vydávají krajské pobočky Úřadu práce. O povolení musí žádat například sezónní pracovníci či cizinci, které sem jejich zahraniční zaměstnavatel vyslal plnit určitý pracovní úkol. Ostatních 38 tisíc cizinců pracovní povolení nepotřebovalo, protože měli v Česku například trvalý pobyt, dostali tu azyl nebo šlo o studenty, pedagogické či vědecké pracovníky.
Významná část lidí ze třetích zemí navíc v Česku pracuje na takzvanou zaměstnaneckou kartu. Ta byla zavedena loni v létě a postupně nahrazuje dřívější zelenou kartu i dlouhodobé pobyty za účelem zaměstnání. Zaměstnanecké karty spravuje ministerstvo vnitra. Spolu s modrými kartami, které jsou určeny pro vysoce kvalifikované uchazeče (tedy vysokoškoláky nebo osoby s vyšším vzděláním), jich ministerstvo ke konci roku evidovalo 19 524.
Cizinci, kteří mohli v ČR pracovat:
| Databáze | Počet |
| Evidence úřadů práce | 224 000 |
| Zaměstnanecké karty vydané ministerstvem vnitra | 19 524 |
| Živnostníci (ČSÚ) | 83 569 |
Existují přitom dva typy zaměstnaneckých karet. Buď duální, kdy jde o „dva v jednom“ – tedy k povolení k pobytu i k práci. Nebo neduální karta, která umožňuje pouze pobyt, a dostávají ji tedy například lidé s volným přístupem na trh práce.
Místa, která 30 dní nikdo nechce
"V rámci projektu zaměstnaneckých karet, kam padají nabídky práce z Česka, pokud nejsou do měsíce obsazeny občanem ČR či jiného státu EU, je nyní pět tisíc volných míst, regionálně i oborově velmi pestrých. Od nekvalifikovaných skladníků a řidičů až po lékaře, zubaře nebo pedagogy. Část zaměstnavatelů rovnou nabízí s prací i ubytování," říká Burkovič.
Jak získat trvalý pobyt v Česku
Občané EU musí v ČR pobývat nepřetržitě pět let nebo být rodinným příslušníkem českého občana a zdržovat se tu alespoň dva roky. Ministerstvo vnitra má následně 60 dní na to, aby o žádosti rozhodlo.
Povolení vydá, pokud nehrozí, že by žadatel ohrožoval bezpečnost státu či veřejný pořádek, netrpí závažnou nemocí nebo neobchází zákon o pobytu cizinců tím, že například uzavře účelově manželství. Průkaz o povolení k trvalému pobytu se vydává na 10 let a lze jej opakovaně prodloužit.
Uchazeči ze třetích zemí mohou povolení ve většině případů získat po splnění podmínky, že v Česku pobývají pět let.
Když chce nyní firma zaměstnat cizince ze třetí země, musí na příslušné krajské pobočce úřadu práce prvně nahlásit volné pracovní místo. Pokud se jej během následujících třiceti dní nepodaří obsadit občanem EU, tak se nabídka dostane do centrální evidence míst určených pro držitele zaměstnaneckých či modrých karet. V tu chvíli se o práci může ucházet cizinec ze třetí země. O zaměstnaneckou či modrou kartu pak žádá až ve chvíli, kdy má se svým budoucím zaměstnavatelem uzavřený pracovní kontrakt. "Test třiceti dnů" probíhá většinou i tehdy, když cizinec musí mít pracovní povolení.
Nikdo to prostě neshromažďuje
"Není to o tom, kolik absolutně v ČR pracuje cizinců, ale o tom, kolik karet a povolení evidujeme my,“ říká ke statistice mluvčí Úřadu práce Kateřina Beránková. „A i naše čísla nemusí být úplně přesná. Je třeba opravdu zdůraznit, že prostě taková data v ČR nikdo neshromažďuje," dodává.
Komplexní statistiku o počtu cizinců, kteří v ČR pracují nebo k tomu minimálně mají oprávnění, nevede ani ministerstvo vnitra ČR. To má přehled jen o držitelích karet, které samo vydalo. "Na našem území však mohou být legálně zaměstnáni i cizinci ze třetích zemí s trvalým pobytem a rovněž cizinci s dlouhodobým pobytem za jiným účelem, například kvůli sloučení rodiny, studiu nebo vědeckému výzkumu. Ve chvíli kdy cizinec získá trvalý pobyt, není již v naší kompetenci zjišťovat kdy, kde a jak je zaměstnán," vysvětluje Hana Malá z oddělení komunikace ministerstva vnitra.
U největšího českého poskytovatele zdravotního pojištění – Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) - bylo na přelomu roku registrováno 189 481 cizinců. Ve více než polovině případů šlo o občany EU, kteří v tuzemsku neměli trvalý pobyt. Dalších šest menších zdravotních pojišťoven evidovalo 25 565 zaměstnanců z ciziny, dohromady tedy 215 046 lidí. Do statistiky ale nejsou zahrnuti cizinci pracující na takzvané dohody, pokud si měsíčně vydělají méně, než je limit pro povinný odvod na zdravotní pojištění (například 10 tisíc u dohody o provedení práce). Stejně tak VZP nemá jednoduchou statistiku cizinců, kteří pracují jako OSVČ a zároveň mají v Česku trvalý pobyt. "Bylo by náročné je dohledat, museli bychom k tomu využít jejich rodná čísla," říká mluvčí VZP Oldřich Tichý.
Z šesti menších pojišťoven sledují data o samostatně výdělečných cizincích s trvalým pobytem jen některé, například Oborová zdravotní pojišťovna. "OSVČ ze zemí mimo EU se do českého systému zdravotního pojištění dostanou jen velice těžko," dodává její mluvčí Mario Böhme.
Česká správa sociálního zabezpečení, která vybírá sociální pojištění, podle své mluvčí Jany Buraňové vůbec nerozlišuje státní příslušnost plátců.
Dominují stavební dělníci
Nejvíce cizinců ze zemí mimo EU, kteří měli podle Úřadu práce ČR oprávnění v Česku pracovat, je hlášeno v Praze - více než 52 tisíc osob. Následují Středočeský a Jihomoravský kraj. Zastoupeni jsou hlavně Ukrajinci, Vietnamci a Rusové, řádově stovky lidí pak pocházejí z Moldavska, Mongolska, Uzbekistánu, USA a Indie.
Nejčastěji pracují jako montážní nebo stavební dělníci, svářeči, zedníci, šičky či pracovníci ve stravování. Konkrétní počty zaměstnanců v jednotlivých profesích eviduje z krajů pouze Praha. V hlavním městě bylo zaměstnáno 3 146 zahraničních dělníků ve stavebnictví, 1 465 uklízečů a pomocníků a 360 kuchařů, číšníků či servírek.
Podobné profese dominují i v Brně. "Ve venkovských okresech Jihomoravského kraje se pak jedná většinou o sezónní práce v rostlinné výrobě. V okrese Blansko pak o dělníky ve zpracovatelském průmyslu, kteří se věnují obšívání volantů," říká mluvčí Úřadu práce Kateřina Beránková.
Kromě manuálních a hůře placených prací si cizinci ze zemí mimo EU vydělávali například i jako řídící pracovníci (v hlavním městě jich bylo evidováno 259), učitelé a lektoři jazyků, tlumočníci, překladatelé nebo lékaři.
Přes 80 tisíc živnostníků
Stejně jako Češi ale mohou i cizinci pracovat nejen jako zaměstnanci, ale i jako podnikatelé, tedy osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ). Živnostenské oprávnění mělo podle Českého statistického úřadu ke konci loňského roku 83 569 cizinců, z toho třetina v Praze.
Z členských států Evropské unie měli živnostenské oprávnění v Česku hlavně Slováci (13,5 tisíce), Němci (tři tisíce) a Poláci (dva tisíce). Z takzvaných třetích zemí pak hlavně Vietnamci (24 tisíc), Ukrajinci (23,6 tisíce) a Rusové (přes dva tisíce).
Naprostá většina - kolem 79 tisíc všech oprávnění, které živnostenské úřady cizincům vydaly - se týká volných živností, v jejichž rámci lze působit v osmdesáti různých oborech. Oprávnění k řemeslné živnosti mělo 16,6 tisíce cizinců (někteří tedy vlastní více oprávnění), dalších 7,7 tisíce pak ke koncesované živnosti, kam patří třeba výroba lihu, střeliva, výbušnin, provádění veřejných dražeb, provoz cestovních kanceláří či pohřebních služeb.
Cizinci mohou provozovat živnosti za stejných podmínek jako Češi. Například u volné živnosti tak stačí, když je cizinec svéprávný a bezúhonný. "Pokud nemá cizinec ze třetí země povolen trvalý pobyt v ČR, musí pro prokázání bezúhonnosti doložit i výpis z rejstříku trestů nebo jiné obdobné evidence ze státu původu," upřesňuje mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu František Kotrba. Nutností je i povolení k dlouhodobému pobytu.
