Praha - Hlavním rizikem pro českou ekonomiku je bujení sociálního státu, byrokratická džungle a nedostatek vzdělaných odborníků. Na konferenci "25 let ekonomické transformace" na Vysoké škole ekonomické se na tom shodli prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, bývalý guvernér České národní banky Zdeněk Tůma a generální ředitel České spořitelny Pavel Kysilka.
"Přemýšlím, že za naše problémy může Otto von Bismarck (německý politik v 19. století, pozn. red.), který přišel s penzijním systémem," tvrdí například Tůma. Češi si totiž podle něj po rozpadu Sovětského svazu nedovezli ze zahraničí pouze know-how, ale také velmi štědrý sociální stát, který ve srovnání s Asií i Spojenými státy americkými představuje poměrně velkou bariéru k dalšímu růstu.
To podle něj může být i jeden z důvodů, proč Česká republika i ostatní země střední a východní Evropy přestaly dohánět země západní Evropy, co se týká hrubého domácího produktu na osobu.
Jasný recept na to, jak by Evropa mohla současný "welfare state" nebo stát blahobytu opustit, ekonomové přitom neznají. "Já jsem poměrně skeptický, momentálně žádné extra řešení nevidím," říká Tůma. Evropa by podle něj potřebovala ke změně podobně silného lídra, jako byli například Ronald Reagan nebo Margaret Thatcherová.
"Evropa neodejde od welfare state mentality tím, že by se sama rozhodla. Pokud k nějaké změně dojde, bude to trvat generaci, ne-li dvě, a bude to pod vnějším tlakem," dodává Dlouhý. Stát blahobytu je podle něj definiční charakteristikou vývoje Evropy po druhé světové válce a dostal se pod kůži celým generacím včetně té současné.
Investice z ciziny už nestačí
Podle expertů už také nejde dál spoléhat na to, že česká ekonomika bude žít z přílivu zahraničních investic. "Něco se asi strukturálně stalo, asi se vyčerpal určitý model hospodářského růstu založený na tom, že jsme tu měli kvalifikovanou sílu. Zdá se, že tento polštář produktivity byl už částečně spotřebován a nový model bude spíše o inovacích," říká Tůma.
K podobnému závěru došli nedávno i ekonomové think-tanku Glopolis. S lákáním nových zahraničních investorů má Česko podle nich problém už nyní a tento zdroj růstu, který donedávna táhl domácí hospodářství, vysychá. Důvodem je například nižší kvalita podnikatelského prostředí než v ostatních zemích střední Evropy, dále časté změny daňových sazeb či nestabilní politická situace.
Vyšší vzdělanost společnosti je však důležitá hlavně proto, aby Česko zvládlo v budoucnu přilákat zahraniční podnikatele a udrželo si ty současné. "Pokud investoři budou stát o kvalifikaci, jakou nabízejí zaměstnanci z ČR, půjdou spíše do Rumunska, kde je pracovní síla dnes levnější. Potřebujeme proto ještě kvalifikovanější lidi," vysvětluje Jiří Čáslavka z Glopolisu.
Nedostatek expertů a malá podpora vědy
Přeorientovat se na znalostní ekonomiku ale může být problém. "Naši velmi úspěšní korporátní klienti mají plné zakázkové knihy, mají výborné zisky v každoroční produktivitě práce, ale nejsou schopni příslušným tempem rozšiřovat výrobu, protože narážejí na nedostatek správně kvalifikované pracovní síly," uvádí Kysilka, podle kterého na českém pracovním trhu jednoduše panuje nesoulad mezi nabídkou a poptávkou.
Podle Čáslavky, který se tomuto tématu věnuje ve studii „10 let členství České republiky v Evropské unii“, ovšem chybí vládě dlouhodobá koncepce, pokud jde o vzdělávání. "Aktuální politika je trochu ve stylu ode zdi ke zdi. Mění se rozhodnutí, kolik má být vysokoškoláků nebo zda podporovat učňovské školství," shrnuje.
Autoři zmíněné studie také varují, že v současné době hraje podpora vědy a výzkumu v Česku spíše "druhé housle". Například výdaje na vědu a výzkum se v roce 2012 podílely na tuzemském HDP z 1,88 procenta, což je méně než průměr EU (ten činil 2,06 procenta). Česko zaostává i v počtu přihlášených patentů, kde je osmnácté v Unii. V počtu vědeckých publikací je 21. a v zaměstnanosti ve znalostních službách až na 24. místě.
Zrušení regulací musí chtít podnikatelé
Za brzdu české ekonomiky označuje Kysilka také „kontrolorský terorismus“ a nepřebernou houšť regulačních zákonů. "Cokoliv dnes chcete dělat, tak se začnete naprosto dusit v džungli paragrafů, regulací nebo kontrol, od založení firmy, přes fungování," popisuje a dodává, že člověk podobnému systému neuvěří, pokud se s ním nesetká v reálném životě.
Tento problém podle něj nelze vyřešit bez drsného tlaku podnikatelské sféry. "Nemůžeme čekat, že vláda začne osvíceně rušit nesmyslné orgány a instituce," uvádí.
Prezident Hospodářské komory ale jeho víru, že podnikatelé přinutí politiky k uvolnění pravidel, krotí. "Když se podívám, co si myslí naši členové sdružení živnostenských společenství, tak oni po mně naopak chtěli, abych se zasadil o zhoršení vstupu do jejich odvětví," říká totiž Dlouhý.
