Zlín - "Propuštěný dělník je ideální kořist pro rychlá řešení," upozorňuje Karel Popelka, poradce Regionálního poradenského centra pro zaměstnance ve Zlíně.
Hospodářství je na tom podle něj hůř, než se zdá, a možné sociální napětí tak kvůli hospodářské recesi stoupá. Celorepubliková síť bezplatných poraden pomáhá podle Popelky tomuto nebezpečí předcházet.
A.cz: Máte informace z první ruky - denně mluvíte se zaměstnanci, pravidelně jednáte se zástupci podnikatelů. Je pravda, že firmy jsou na tom ve skutečnosti hůř, než se zdá?
Po poslední mimořádné celostátní tripartitě vyslovil jeden významný zaměstnavatel památnou větu: "My nemůžeme na veřejnosti říct, jak na tom ve firmách ve skutečnosti jsme, protože bychom přišli i o ty poslední zakázky, které máme." Úřad práce Zlín nedávno uspořádal kulatý stůl, kam pozval starosty obcí, politiky, zástupce pracovních agentur a velké zaměstnavatele. Výsledek? Všichni jsme mentálně zestárli o pár let. Zjistili jsme, že ve Zlínském kraji není jediné odvětví, kterému by se dařilo. Největší zaměstnavatel, který nabíral stovky lidí, teď propouští, velký strojírenský podnik tu pěje labutí píseň. Z manažerů se na těchto jednáních stávají zakřiknutí lidé. Říkají: s tímhle jsme se ještě nikdy v životě nesetkali.
Regionální poradenská centra
- Fungují zdarma. Na 33 místech v celé republice v nich na plný úvazek zaměstnaní profesionálové poskytují poradenství nejen s pracovněprávními vztahy, ale i všedními problémy zaměstnanců.
- Centra spolupracují s krajskými svazy podnikatelů, krajskými úřady, úřady práce, ale třeba i sdružením na ochranu nájemníků.
- Na vzniku poraden se podílely odbory, zaměstnavatelé i ministerstvo práce a sociálních věcí. Poradny platí z většiny Evropská unie a budou fungovat do jara. Jejich seznam i s adresami a kontakty najdete na adrese www.esondy.cz
- Karel Popelka je zlínský rodák, bývalý zaměstnanec velké dopravní firmy a později uvolněný odborový funkcionář. Dnes je spolu s právníkem Jaromírem Pospíšilem zaměstnancem poradenského centra, místo získal ve výběrovém řízení.
A.cz: Součástí projektu regionálních poraden je takzvaný sociální dialog. Co to znamená?
Naše poradny pozvedají právní vědomí zaměstnanců. Tím se snaží snížit možné budoucí sociální napětí. I čeští politici už totiž zjišťují, že sociální dialog je základ, který dnes hýbe Evropou. Je to mechanismus hledání sociálního konsensu a předcházení sociálnímu pnutí a sociálním bouřím. Vždyť v jaké době vesměs uspěli diktátoři? V dobách krize a sociálních nepokojů. Dnes už k té radikalizaci dochází. Není třeba mluvit hned o Dělnické straně. Je tu pořád ještě generace lidí zvyklá mít jedno razítko v občance, jednu práci za život. Tenhle zaměstnanec dělá 25 let u jednoho stroje, za posledních pár let šestkrát "změní" zaměstnavatele a na konec produktivního věku dostane výpověď. Takový člověk je ideální kořist pro takzvaná "rychlá řešení". A to teď začínají nepokoje i v zemích, kde jsme si to neuměli představit.
A.cz: Tuhle roli "pomocníka v terénu" sehrávají poslední dobou často odbory. Například předseda Odborového svazu KOVO Josef Středula ale tvrdí, že ji vláda zatím příliš nedoceňuje. Souhlasil byste s tím?
Určitě. Ale pozor. Politici by spolu měli častěji hledat konkrétní řešení konkrétních problémů. Tohle se strašně podceňuje. Osvícení politici by si totiž měli říct: pozor, tady může nastat tak velký problém, že ho neustojíme ani my. Stačí, aby tihle radikálové nabrali o pár oveček víc, přidají se zpěváci, kteří do toho vhodně zazpívají, sejdeme se zase na Václaváku... a otočí se to, ani nebudeme vědět jak.
A.cz: Mění se nějak české odbory?
Mně je čtyřiačtyřicet. Pro mou generaci znamenaly ještě odbory ROH (Revoluční odborové hnutí, pozn. red.), kolekce a kolektivní "oslavy" na MDŽ. Vloni jsem ale na konci roku pořádal na žádost odborů kulatý stůl se zaměstnavateli a politiky Zlínského kraje. Tihle odboráři už nejsou funkcionáři typu Milana Štěcha, který je předsedou ČMKOS a zároveň senátorem. To nejsou salónní odboráři, ale lidi z konkrétních fabrik, které si kolegové a zaměstnanci vybrali, aby za ně mluvili. Je tu však stále silný prvek nesolidarity. Výhody kolektivních smluv, na jejichž vyjednávání se podílejí odbory, platí pro všechny. Co si tedy řekne typický český člověk? Zvolí taktiku černého pasažéra - do odborů nevstoupí a z výhod čerpá. Asi je to dáno i mediálním obrazem. Odbory jsou vidět většinou někde na demonstracích, jejich každodenní zájem o lidi ale tak mediálně přitažlivý není, co si budeme povídat.
A.cz: Odboráři také tvrdí, že jim přibývá mladých lidí.
To je fakt. Po letech, kdy třeba zdravotní sestry hromadně vystupovaly z odborů, se vracejí. Vidí, že konkurence personálu z jiných zemí by je mohla pomalu začít vytlačovat.
A.cz: Bude projekt vašich poraden pokračovat? Jak?
Kdyby se podařilo projekt prodloužit, chtěli bychom se víc zaměřit i na vzdělávání zaměstnanců a posilování jejich právního povědomí. Dnes funguje na úřadech práce to, že pokud si podnikatel dovede člověka a řekne, tohoto člověka chci rekvalifikovat a zaměstnat jako svářeče, úřad práce ho vyškolí za peníze státu na aktivní politiku zaměstnanosti. Ten člověk pak neskončí v sociální síti, kde by mu stát třeba rok platil mnohem víc za to, že sedí doma. Tyhle preventivní metody by se měly právě teď podporovat víc. Paradoxně na ně jde peněz stejně nebo i míň.
