Buenos Aires - Argentina stále doplácí na hospodářský propad, který prožila před třinácti lety. Problémy se splácením dluhů ji přivedly do dalšího bankrotu, který ochromí tamní domácnosti i podniky.
Platební neschopnost odradí investory, což povede k oslabení tamní měny a zvýšení ceny importu. Argentinci tak doplatí na zdražování zahraničního zboží. V roce 2013 přitom země dovážela zboží a služby za více než 68,6 miliardy dolarů.
"Dá se očekávat, že zřejmě poskočí inflace, která je však již dnes poměrně vysoká," říká analytik ČSOB Jan Čermák.
Pokud mají firmy nebo spotřebitelé půjčky v dolarech, budou muset splácet více. Kromě toho, že budou lidé méně utrácet, lze čekat, že postižené podniky omezí investice, sníží mzdy a začnou propouštět.
Katastrofa z roku 2001 se nezopakuje
"Osobně nepředpokládám takovou ekonomickou katastrofu jako v roce 2001. Dlužná částka je o poznání nižší než v té době a chybí tu i určitý efekt překvapení," říká analytik Šimara.
Ekonomové se nicméně shodují, že propad nebude tak drsný jako po bankrotu v roce 2001, který byl zatím největší v historii.
Tehdy argentinský HDP meziročně klesal o 10,9 procenta. Míra nezaměstnanosti činila v roce 2002 téměř 18 procent, pod 10 procent se dostala až v roce 2007. Jak uvádí ekonom Josef Jílek, během roku 2002 se ocitla více než polovina populace pod hranicí chudoby.
Prudké zdražování a krachy místních firem měly i sociální následky a v zemi rostla kriminalita. "V bohatších čtvrtích útočí únosci, požadující za svá rukojmí od 240 do 4800 dolarů," psala v roce 2002 argentinská média.
"Osobně nepředpokládám takovou ekonomickou katastrofu jako v roce 2001. Dlužná částka je o poznání nižší než v té době a chybí tu i určitý efekt překvapení," říká analytik společnosti Cyrrus Jiří Šimara. O současných problémech třetího největšího trhu Latinské Ameriky se totiž dlouhodobě ví, takže už málokoho na trhu zaskočí.
Co způsobilo největší krach v historii
V roce 2001 země kromě dlouhodobého života na dluh doplatila také na to, že podobně jako Brazílie nebo Mexiko pevně svázala svoji měnu s dolarem.
Fixní kurz měl lákat zahraniční investory, nakonec ale Argentině podrazil nohy. Když totiž začala americká měna posilovat, dotklo se zhodnocování i tamního pesa.
To vedlo k oslabení domácího vývozu a postupně rostl tlak na devalvaci pesa. Tomu se země pomocí několika půjček od Mezinárodního měnového fondu snažila usilovně zabránit. Řada Argentinců totiž měla úvěry v dolarech a znehodnocení pesa by vedlo k prudkému zdražení těchto dluhů.
Přetrvávající problémy ale prohlubovaly nedůvěru investorů, kteří začali vybírat své vklady v argentinských bankách a hromadně zemi opouštěli. To způsobilo pokles úrokových sazeb, což odradilo další investory. Vklady by se jim tu totiž úročily hůře než v jiných zemích.
Nakonec došlo i na devalvaci. Zatímco dříve stál dolar jedno peso, po oslabení činil kurz 3,4 pesa za dolar. To znamená, že zahraniční zboží i půjčky v dolarech zdražily 3,4krát.
Následky cítí dodnes
Současná platební neschopnost se úzce váže právě na třináct let starý bankrot. Většina věřitelů tehdy přistoupila na restrukturalizaci, v rámci které byly staré dluhopisy vyměněny za nové, a dluh se tak snížil na 25 až 35 procent původní částky.
Několik partnerů v čele s hedgeovým fondem NML Capital ale opatření odmítlo a od té doby soudně požadují splacení původní částky, tedy 1,33 miliardy dolarů, plus úroky. V noci z 30. na 31. července uplynula konečná lhůta, během které měla Argentina peníze zaplatit.
Úpadek ekonomického tygra
Před sto lety bylo přitom vše úplně jinak. Mezi lety 1870 a 1914 rostl tamní HDP v průměru o šest procent ročně. Země patřila mezi nejbohatší ve světě, v první desítce se nacházela spolu s Velkou Británií a Spojenými státy.
Podle listu The Economist se Argentině dařilo lépe než Francii, Německu či Itálii.
Země prožila v sedmdesátých a osmdesátých letech opakované recese, v letech 1989 a 1990 pak hyperinflaci, během které ceny rostly až o 20 tisíc procent.
Postupný úpadek má podle ekonomů několik příčin, patří mezi ně neochota modernizovat. Za někdejší rozkvět země vděčila hlavně komoditám a levné pracovní síle, úroveň průmyslu a vzdělání však zůstávala nízká.
V zemi také příliš nefungovaly inovace. "Argentina ve většině případů využívala technologii ze zahraničí, místo aby investovala do své vlastní," uvádí The Economist.
Na to, co se v zemi postavilo, například železniční síť, si navíc tamní politici masivně půjčovali. Šlo tedy o růst na dluh.
Nepomohly převraty ani cla
K prosperitě nepřispěla ani politická situace – od konce první světové války se historie Argentiny nesla ve znamení vojenských převratů. K prvnímu došlo v roce 1930, další následovaly v letech 1943, 1955, 1962, 1966 a 1976.
Diktátorské režimy se přitom vyznačovaly ekonomickou nestabilitou. Země prožila v sedmdesátých a osmdesátých letech opakované recese, v letech 1989 a 1990 pak hyperinflaci, během které ceny rostly až o 20 tisíc procent.
Za úpadek mohl i vývoj zahraničního obchodu. Během Velké hospodářské krize se rozšířila ochranářská politika založená na vysokých dovozních clech – například v Argentině vzrostly z 16,7 procenta v roce 1930 na 28,7 procenta o tři roky později. Protekcionismus měl ochránit domácí výrobce před levným dovozem z ciziny, vedle toho ale vedl ke zdražování a ztrátě konkurenceschopnosti.
Jak ven ze současných problémů?
Aby se země v budoucnu vyhnula dalším bankrotům, musí podle ekonomů provést razantní reformy ve státní správě i v soukromém sektoru.
"Vláda se vydala na dobrou cestu roku 2011, kdy byl upraven zákon proti praní špinavých peněz. Práce na potírání korupce a rozbujelého černého trhu by měly nadále pokračovat, současná ekonomická krize země je snad urychlí," doufá Šimara.
S další záchranou ze strany Mezinárodního měnového fondu zatím nepočítá.
"Poslední zprávy nicméně hovoří o možné pomoci od Argentinské bankovní asociace, která teoreticky může při dalších vyjednáváních nabídnout nespokojeným věřitelům záruky, případně je za určitou cenu vyplatit," dodává analytik.
Podle ekonoma Davida Marka ale země zůstává v očích ekonomů chronickým pacientem. "Za posledních 190 let prošla země osmi státními bankroty a ekonomika, která kdysi byla tak bohatá, dnes zaostává v tempu růstu za ostatními jihoevropskými zeměmi," říká.
