Praha - Předák ortodoxního proudu v KSČM Josef Skála nedávno vzbudil pozornost vysokou podporou, kterou získal jako protikandidát staronového předsedy strany Vojtěcha Filipa. Nakonec ho zvolili místopředsedou.
O tom, že si přesvědčení kovaného stalinisty drží od mládí, svědčí i přes čtyři desítky let starý životopis. Skála v něm píše, jak vítal sovětské okupanty v srpnu 1968 a přispíval do kolaborantských médií, jež útočila proti reformní politice tzv. pražského jara. Dnes komunistický politik svoji někdejší horlivost zpochybňuje.
„Internacionální pomoc SSSR a ostatních socialistických zemí v srpnu 1968 jsem přivítal s nadšením a ulehčením. Sovětská vojska jsem uvítal 21. srpna na úsvitu na ruzyňském letišti,“ stojí v životopise. I v dalších dnech prý byl s okupačními vojsky v „trvalém přátelském styku“ a rozšiřoval jejich propagační materiály.
„Snažil jsem se pomáhat sovětským vojákům i ve zdánlivě bezvýznamných věcech jejich každodenního života u nás. Brzy po vstupu vojsk, ihned poté, co se rodičům podařilo navázat kontakt, jsem začal pracovat jako autor článků, zpráv a poznámek pro rozhlasovou stanici Vltava a týdeník Zprávy.“
Životopis je veřejně dostupný ve svazku, který na Skálu vedla Státní bezpečnost (StB) v první polovině 70. let, v současnosti je uložený v Archivu bezpečnostních složek. Komunistická tajná policie vedla tehdejšího studenta žurnalistiky jako „ideového spolupracovníka“ a plánovala ho zaměstnat v rozvědce.
Podle písemných záznamů Skála se spoluprací ochotně souhlasil. Spočívala hlavně v otipování dalších nadějných spolupracovníků mezi studenty. Z plánovaného nástupu do rozvědky a kariéry špióna v zahraničí ale sešlo, protože Skála dal přednost kariéře ve stranických organizacích - před sametovou revolucí předsedal Mezinárodnímu svazu studenstva, proslulé líhni spolupracovníků sovětské KGB.
Prosím vás, bylo mi šestnáct
Skála na dotaz Hospodářských novin zdůraznil, že obsah svazku nezná, a popřel, že by se zavázal ke spolupráci StB. Pasáže o vítání okupantů a pomoci zahraničním médiím vysloveně neodmítl, ale zpochybňoval je. „To jste mě rozesmál. Prosím vás, bylo mi šestnáct let,“ řekl. O záležitosti se nechtěl déle bavit. Naznačil, že si příslušníci Státní bezpečnosti mohli vymýšlet.
Historici a badatelé, kteří se zabývají dokumenty StB, nicméně označují tyto prameny za věrohodné. Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů pak výslovně upozornil na Skálovo krycí jméno „Josif“, zjevně vybrané podle křestního jména komunistického diktátora Stalina. „Takové krycí jméno bylo výjimečné,“ řekl Blažek a dodal, že se v databázi spolupracovníků StB nenachází například přezdívka Uljanov (původní jméno komunistického vůdce V. I. Lenina).
Stanice Vltava vysílala z území tehdejší Německé demokratické republiky. V prvních dnech po okupaci se dala snadno rozpoznat podle češtiny a slovenštiny se silným přízvukem. Hlasatelé, kteří seděli v Berlíně, vystupovali anonymně, napadali oficiální média i reformní komunistické politiky a popisovali sovětské vojáky jako hrdinné zachránce socialismu v Československu. Ve stejném duchu psal časopis Zprávy, který se tiskl rovněž v NDR a vycházel až do května 1969.
