Praha - Špičkový ukrajinský mikrobiolog Dmytro Strunin (38) prožívá těžké dilema: nemůže si vynachválit podmínky práce, studia, ale i vstřícnost kolegů v Ústavu organické chemie a biochemie české Akademie věd, zároveň se ale v duchu připravuje na okamžik, kdy jim podá ruku, rozloučí se a odjede na Ukrajinu bojovat.
"Pocházím z Berďansku, což je město na břehu Azovského moře v bezprostřední blízkosti ruských hranic. Pokud se tedy Moskva nespokojí s Krymem a podlehne stále častějším výzvám v ruském parlamentu, aby ochránila i ruskojazyčné obyvatele východní Ukrajiny, nemohu jednoduše zůstat v Praze. Svou vlast půjdu bránit třeba se samopalem v ruce. Jinak bych se nemohl podívat svým krajanům z Majdanu, kteří se teď léčí ze střelných zranění v pražských nemocnicích, do očí. Hlavně bych se ale musel až do smrti stydět sám před sebou," vysvětluje Dmytro motivy svého rozhodnutí.
Uvědomuje si, že jeho odjezd na Ukrajinu není racionální. Avšak emoce a odhodlání, které se ho zmocňují při myšlence na okupaci Berďansku, jsou až příliš silné.
Putin oživil nejtemnější běsy
Na připomínku, že tak hodí za hlavu slibnou vědeckou kariéru, přitakává a jen rozpačitě krčí rameny.
"Kudy chodím, tak přemýšlím, jak bych teď mohl Ukrajině pomoci. Jestli jako obyčejný pěšák vstupem do Národní gardy, anebo tím, že v Česku dokončím doktorská studia, ještě více proniknu do léčby viru HIV či jiných nebezpečných chorob a teprve potom odjedu na Ukrajinu. Pořád se to ve mně tluče," říká.
"Vždy ale stačí vzpomínka na hovory s krajany z Majdanu, kteří tam stáli týdny a týdny proti speciálním jednotkám Berkut, a nemám na výběr," vysvětluje. "Ptal jsem se jich: jak jen jste tam mohli trčet s dřevěnými či plechovými štíty proti odstřelovačům? A oni prý nemohli jinak. Touha po svržení Janukovyče v nich utlumila strach."
Dmytro je urostlý chlap s tvrdým stiskem ruky, do očí mu ale stoupnou slzy, když se svěřuje s - pro něj šokujícím - poznáním.
Až donedávna netušil, že je schopný nenávisti, která dokáže i zabíjet. Jenomže po událostech na Majdanu, okupaci Krymu a pod vlivem hrozby, že ruská armáda obsadí jeho rodný Berďansk, ji v sobě najednou objevil.
"Děsím mě, co v sobě teď nacházím. Putin v mém nitru oživil ty nejtemnější běsy, o nichž jsem neměl ani tušení. Nikdy jsem nechtěl mít nic společného s armádou. Baví mě jiné věci. Jsem vědec, který chce lidi léčit, a ne je zabíjet. Vyvolání nenávisti, která je schopná zabíjet druhé, Putinovi nikdy neodpustím. Když to ale bude při obraně Ukrajiny nutné, budu to dělat," říká se zadrhávajícím hlasem Strunin.
Ukrajině chybí Václav Havel
Dmytro je Čechům zavázán, jak ho přijali a jak mu třeba i v ústavu vyjadřují kolegové v laboratoři kvůli událostem na Ukrajině podporu. Náhle mě ale překvapí přáním: Ukrajina by teď ze všeho nejvíc potřebovala někoho, jako je Václav Havel. Někoho, komu by lidé - jako jemu při pádu komunismu v Československu - věřili a kdo by měl u nich tak velkou autoritu a morální kredit.
"Vy Češi si dosud plně neuvědomujete, jak moc pro vaši zemi Václav Havel v těch zlomových chvílích pádu komunismu udělal. Jenomže já při pohledu na ukrajinskou politickou scénu nevidím nikoho, kdo by mi ho byť jen vzdáleně připomínal."
Česku je Strunin mimochodem vděčný ještě za jednu "maličkost". Potkal zde životní lásku, Ukrajinku Olenu, neuroložku z Ústavu experimentální medicíny.
Ukrajinského vědce trápí ovšem ještě jedna věc: většina Ukrajinců již léta ví, co je bývalý prezident Janukovyč zač. Jasné to prý musí být už po několika minutách i průměrně inteligentnímu člověku.
"Cožpak to evropští politici neviděli, když s tímto banditou, který dostal naši zem na kolena, ještě dlouho před Majdanem hodiny a hodiny jednali?! A podle všeho nevidí dosud, že mezi Janukovyčem a expremiérkou Tymošenkovou, kterou stále považujete za symbol demokracie, není až takový rozdíl. Tahle slepota, stejně jako naivní představy Západu o Rusku, je pro nás obrovským zklamáním," svěřuje se Dmytro.
V Berďansku sice Ukrajinci mluví většinou rusky, ale jde o nadmíru hrdé Ukrajince. Když to vřelo v Kyjevě na Majdanu, stejně silně se na březích Azovského moře demonstrovalo i v bezprostřední blízkosti ruské hranice.
Zajímá mě ještě jedna otázka: pokud by Dmytro Strunin odjel bránit vlast, nechal by v Česku manželku Olenu? "Odešli bychom spolu. Lékaři jsou ve válce stejně důležití jako vojáci."
