Praha – Několik desítek mladých lidí a dětí běhá kolem dvou velkých reproduktorů pod schody kostela na Strossmayerově náměstí a dolaďují poslední detaily akce. Ta si má připomenout nejen odkaz terezínského pamětníka Jiřího Bradyho, ale i ostatních jeho přátel, takzvaných "Terezín boys", jak jim sám Brady s humorem přezdívá. Všechny tyto studenty spojuje žlutá stužka, kterou si každý po svém příchodu připne na klopu. Ta je symbolem naděje a útlaku vězňů za druhé světové války.
"Tato událost není vyjádřením nesouhlasu. Spíše chceme připomenout kluky a holky, kteří byli za války v Terezíně vězněni, a připomenout hodnoty, které vyznávali. Chceme ukázat, že společenství, přátelství a dialog nejsou ani naší společnosti vzdálené," říká student historie a spoluorganizátor akce Daniel Pražák.
Projevy řečníků rámuje sborový zpěv žáků z projektu Terezínská štafeta, kteří zpívají písně terezínských kluků a básníků Petra Ginze a Hanuše Hachenburga, a náměstí se v pár okamžicích plní lidmi všech generací. Úvodní píseň Ach synku, synku chorálem rozezní dolní část náměstí u kostela sv. Antonína, k dětem se přidávají i ostatní lidé. Na schodech u vchodu do kostela to pozoruje Jiří Brady, jemuž po pár písních organizátoři udělují slovo.
"Oba dva byli intelektuálové a to jsem já nebyl. Když čtu svoje příspěvky česky, tak se za sebe stydím. Naopak když si je čtu anglicky, tak si říkám, že jsem měl být spisovatelem," říká s úsměvem na tváři Brady, který v Terezíně přispíval do časopisů Vedem a Rim. Ty založili jeho přátelé Ginz a Hachenburg, kteří se domů už nevrátili.
V závěru své řeči uvedl jednu výtku, která sklidila bouřlivý potlesk. "Vadí mi, že nechodíte k volbám. Zde vidíte, že se nejedná o mě, ale o demokracii," řekl Brady. "Nikdy to nevzdávejte," dodal.
Mezi písněmi, které na setkání zazněly, byla například i Terezínská hymna. "Nejvíc mě na Jiřím Bradym při besedách zaujalo, jak z něj i přes to všechno srší klid a pohoda. Dokáže svůj odkaz předat s optimismem a hodně jsem si vzal z jeho slov, že když tichá většina nepromluví, tak to špatně dopadne. I proto jsem dnes tady, už nechci mlčet," řekl po skončení akce student Daniel Řehák, který stál poblíž transparentu s nápisem "Když ne my, kdo? Když ne teď, kdy?".
"Častokrát můžete slyšet, že se mladí lidí vůbec nezajímají, co se kolem nich děje. Já si myslím, že nám projekt Terezínská štafeta a toto setkání ukazuje, že to tak není. Že i dnes jsou mladí lidé, které zajímá svět kolem. Já bych jim chtěl poděkovat, že to jsou oni, kdo toto světlo, které nesly i terezínské děti, nesou dál," upřesnil před davem lidí význam akce Pražák.
Setkání pořádá fórum Terezínská štafeta sdružující mladé lidi z celé republiky, které se více než šest let snaží navázat na tvorbu dětí v Terezíně a mapuje příběhy pamětníků. Pořádá i soutěž pro školy a vydalo také řadu oceňovaných knih. Fórum navazuje na myšlenky tvorby dětí mezi 13 až 16 lety vězněných v terezínském ghettu za druhé světové války, které i v těžkých podmínkách války našly naději a dokázaly se skrze společenství a kamarádství postavit zlu.
