* Tento snímek se stal i vítěznou astronomickou fotografií roku 2009.
Praha - Snímek "Galaxie M 110", který pořídil Jiří Linet v Kunčicích pod Ondřejníkem, ocenila odborná porota z České astronomické společnosti titulem Česká astrofotografie měsíce za září.
Obláček v Messierově dalekohledu
Je 10. dubna roku 1773 a na Paříž se snesla tma. Noc je neobvykle hezká a nebe čisté. Obvyklý kouř z topení, krbů a dílen, který tak rád rozptyluje světla rozrůstajícího se velkoměsta, zmizel. Charles Messier obrací svůj dalekohled k velké mlhovině v souhvězdí Andromedy.
Nastavuje šedesáti osminásobné zvětšení. Pozoruje jejího slabého souseda, mlhovinu objevenou 29. října 1749 astronomem s dlouhým jménem Guillaume Joseph Hyacinthe Jean Baptiste Le Gentil de la Galaziere. Obraz je úchvatně čistý a Messier ke svému údivu poblíž spatřuje další, slabší mlhavý obláček.
Velmi se podivuje nad faktem, že jej od objevu velké mlhoviny Simonem Mariusem v roce 1612 ještě nikdo, ani on sám, nespatřil. Vždyť se nachází v tomtéž zorném poli. Ještě pořizuje kresbu velké mlhoviny i s jejími společníky.
Zapomnětlivost u katalogu
Při tvorbě katalogu však tuto nejslabší mlhovinu z námi neznámého důvodu opomíjí. Ta největší dostala číslo 31, ta slabší 32. Ta nejslabší jako by ani nebyla. Do Messierova katalogu ji jako posledního člena s číslem 110 doplnil až Kenneth Glyn Jones v roce 1966. Mezitím dostala ještě alespoň číslo 205 v katalogu NGC.
I když na ni Messier pozapomněl, jedná se o mlhovinu, tedy dnes již zařazenou jako galaxii, velmi zajímavou. Dlouho odolávala podrobnějšímu poznání. Až v roce 1944 ji Walter Baade na deskách citlivých k červené barvě pořízených stopalcovým dalekohledem na Mt. Wilsonu rozlišil na jednotlivé hvězdy a zjistil, že je stejně vzdálena jako její obří sousedka, galaxie M 31.
Obtížná klasifikace
To však není jediná zvláštnost. "Galaxie dodnes odolává přesné klasifikaci, neboť její vlastnosti nevyhovují ani typicky eliptickým galaxiím, ani někdy uváděné trpasličí sférické galaxii. Na tu je moc jasná," vysvětluje Marcel Bělík z hvězdárny v Úpici, který je členem poroty astronomické soutěže.
"Eliptičnost" galaxii poněkud kazí minimálně dvě temná prachová mračna. A nejméně osm kulových hvězdokup objevených v její rozptýlené záři (halu) by tam také nemělo být. Na to je zase příliš malá.
A ani to není vše. Mezihvězdný plyn v galaxii na rozdíl od hvězd rotuje. Astronomové si tyto skutečnosti vysvětlují interakcí této trpasličí galaxie s obřím plynným mračnem buď v disku M 31 nebo někde poblíž. Díky této interakci zde také pozorujeme stopy nedávné tvorby hvězd.
K dovršení všeho ani nevíme přesně kolik váží. Astronomové tápou mezi čtyřmi a patnácti miliardami hmoty Slunce. Jasnost na obloze je za hranicí viditelnosti pouhým okem, na nebi zabere plochu asi poloviny měsíčního disku.
Český astrofotograf nezapomněl
A právě tuto zajímavou galaxii si vybral za svůj fotografický cíl Jiří Linet. Na krásném snímku se mu podařilo zachytit nejen ji, ale i ta neposlušná temná prachová mračna a dokonce i několik z oněch osmi známých kulových hvězdokup.
Na rozdíl od Messiera Jiří Linet neopomněl, že krásné nemusí být jen ty největší či nejznámější objekty, ale že se roztomilá princezna může vyklubat třeba i z opomíjené a dokonce i zapomenuté hvězdné popelky.
