Ella Anthonyová věděla, že je čas opustit rodnou Nigérii. Když utekla z násilnického a vynuceného manželství a čelila rozzlobeným příbuzným, kteří jí vyhrožovali, že ji udají policii kvůli její homosexuální orientaci. V Nigérii jsou totiž vztahy osob stejného pohlaví nezákonné a počet podobných případů roste, napsala agentura AP.
Anthonyová i s partnerkou utekly před hrozbou vězení nejprve v roce 2014 do Libye a pak do Itálie, kde obě získaly azyl. Svou žádost podpořily odůvodněnými obavami z pronásledování osob z komunity LGBTQ+ ve své vlasti.
Získat azyl kvůli pro členy komunity LGBTQ+ není zdaleka snadné, Anthonyové a její partnerce Doris Ezuruikeové Chinonsové se to však povedlo. Jejich příběh je důkazem, že to je možné, přestože před takzvanými duhovými uprchlíky nadále stojí početné výzvy.
"Určitě život tady v Itálii není stoprocentně takový, jaký bychom chtěly. Ale řekněme, že je z 80 procent lepší než v mé zemi," řekla 34letá Chinonsoová s Anthonyovou po boku v jejich domě v Rieti severně od Říma. "V Nigérii, když máte štěstí, skončíte ve vězení. Když štěstí nemáte, zabijí vás. Tady si můžete žít, jak chcete," dodala.
Většina evropských zemí nevede statistiky o počtu migrantů, kteří uvádějí pronásledování kvůli sexuální orientaci jako důvod žádosti o uprchlickou ochranu podle mezinárodního práva. Nevládní organizace, které tento fenomén sledují, však tvrdí, že jejich počet roste s tím, jak země přijímají nebo zpřísňují zákony proti homosexualitě. Na tento trend upozorňuje Mezinárodní den proti homofobii, bifobii a transfobii, který připadl na pátek 17. května.
Za homosexualitu vězení nebo smrt
K dnešnímu dni platí zákony proti lidem z komunity LGBTQ+ ve více než 60 zemích, většinou v Africe, na Blízkém východě a v některých částech Asie.
"V konečném důsledku se lidé snaží z těchto zemí uprchnout a najít bezpečné útočiště jinde," říká Kimahli Powell, výkonný ředitel organizace Rainbow Railroad, která poskytuje finanční, právní a logistickou podporu lidem z komunity LGBTQ+ hledajícím azyl.
Powell uvedl, že jeho organizace obdržela v loňském roce přibližně 15 tisíc žádostí o pomoc, o rok dříve to bylo přibližně 9 500 žádostí. Desetina loňských žádostí přišla z Ugandy, která v témže roce přijala zákon trestající "přitěžující homosexualitu" smrtí. Za pokus o stejný skutek hrozí až 14 let za mřížemi.
Dobrovolné vztahy mezi dospělými osobami stejného pohlaví a veřejné projevy náklonnosti mezi páry stejného pohlaví kriminalizuje i Nigérie, uvádí organizace Human Rights Watch. V oblastech Nigérie, kde platí islámské právo šaría, za tyto vztahy hrozí až 14 let vězení nebo tresty smrti.
Domácí násilí bylo v pořádku, ale být lesba ne
Sedmatřicetiletá Antonyová uvedla, že to byla právě hrozba pobytu za mřížemi, která ji přiměla k útěku. Žena uvedla, že ji rodina prodala do manželství, ale že ze vztahu odešla, protože ji manžel opakovaně zneužíval. Když se vrátila domů, její bratr a strýcové jí vyhrožovali, že ji udají na policii, protože je lesba. Strach a odcizení ji přiměly nejprve k pokusu o sebevraždu a poté přijala nabídku pašeráka lidí a zaplatila mu za cestu do Evropy.
"V jednu chvíli už jsem všechno to utrpení nemohla snést. Když mi ten muž řekl, že bych měla opustit vesnici, okamžitě jsem souhlasila," vypráví Anthonyová se slzami v očích.
Po příjezdu do Libye Anthonyová a Chinonsová zaplatily pašerákům za riskantní cestu lodí přes Středozemní moře do Itálie. Tam obě dvě požádaly o azyl na základě příslušnosti ke komunitě LGBTQ+. Podle zákonů o migraci mohou žadatelé o azyl získat mezinárodní ochranu na základě toho, že jsou "členy určité sociální skupiny".
Tento proces však v žádném případě není snadný, jednoduchý ani zaručený. Obavy o ochranu soukromí omezují otázky o sexuální orientaci, které mohou být migrantům během azylového pohovoru položeny. Společenská tabu a neochota otevřeně se hlásit k homosexuální orientaci nebo transgender identitě znamenají, že někteří migranti tuto skutečnost přinejmenším zprvu zatají. Když imigrační úředníci neznají detailní zákony trestající homosexualitu v zemích původu těchto migrantů, nemusí se jim této ochrany dostat, uvádí Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu.
Statistiky kvůli ochraně soukromí neexistují
Ze stejných důvodů pak neexistují spolehlivé statistiky o tom, kolik migrantů o azyl požádalo kvůli své orientaci a kolik jich s žádostí uspělo. Na základě odhadů organizací, které pracují s uprchlíky, byly v roce 2016 v Polsku takové žádosti dvě nebo tři, v Itálii jich v letech 2012 až 2017 bylo 80 a ve Finsku v letech 2015 až 2017 dokonce 500.
Směrnice EU poskytuje zvláštní ochranu osobám, které se staly zranitelnými v důsledku sexuální diskriminace, ale uplatnění směrnic se v jednotlivých italských regionech liší. "Tito lidé navíc čelí dvojí stigmatizaci, za to že jsou migranty, i za to, že jsou členy komunity LGBTQIA+," uvedla právnička Marina De Stradisová.
"Lesby opouštějící Afriku často nebo častěji končí v sítích prostituce a sexuálního vykořisťování, protože jim chybí (ekonomická) podpora ze strany jejich rodin. Rodina je považuje za lidi, které je třeba odstrčit, odmítnout. Zejména v zemích, kde jsou tyto vztahy trestné," upozorňuje aktivistka Antonella Ugirashebujaová a dodává že bohatší sever Itálie poskytuje lepší zázemí než chudý jih.
Anthonyová a Chinonsová si myslí, že měly štěstí: žijí v útulném bytě v Rieti se psem Paddym a sní o založení rodiny, i když Itálie nepovoluje stejnopohlavní manželství. Chinonsová, která v Nigérii studovala lékařství, pracuje jako sociální pracovnice ve zdravotnictví. Anthonyová pracuje v lahůdkářství v supermarketu v Římě. Ráda by sice opět pracovala jako filmová střihačka, ale i teď je šťastná.
