Čtvrteční a páteční jednání vrcholných představitelů členských států bylo poslední velkou událostí půlroční předsednické éry Rakouska v EU. A nevzrušený průběh a v zásadě nevýrazné výsledky summitu jen připomněly, jak byl celý půlrok rozpačitý.
Jedním z mála velkých témat, která se táhla v zásadě celými šesti měsíci, byla kontroverzní směrnice o službách. V bezmála porodních bolestech liberální znění nové legislativy, která má za úkol uvolnit obchod se službami, v únoru osekal Evropský parlament.
Pod vedením Rakouska pak ministerská rada návrh ještě mírně pozměnila ve směru, který více vyhovuje novým členským zemím, tedy těm, které bojovaly za liberálnější verzi. Přesné paragrafové znění, které poputuje do druhého čtení v parlamentu, stihnou ministři odsouhlasit ještě do konce června.
Infobox
CO BUDOU ŘEŠIT ČEŠI
České předsednictví v unii se pomalu blíží. Do čela tou dobou již sedmadvacítky zemí se česká republika postaví v první polovině roku 2009 a nebude to žádný med. Čeká ji reforma zemědělské politiky, přehodnocení rozpočtového výhledu nebo přijímání Chorvatska. Více čtěte ZDE
ČTĚTE SOUVISLOSTI
Největším úkolem Rakouska pak bylo otevřít rozhovory o euroústavě, kterou před rokem odmítli v referendu Francouzi a Nizozemci. Ač se podle výsledku summitu "dejme si ještě rok na rozmyšlenou" zdá, že pokrok učiněn nebyl, vidí to někteří odborníci jinak.
"Toto nebylo období reflexe, ale spánku. O ústavě nikdo vážně nediskutoval. Teď, když se blížil summit, na němž se měla ústava probírat, se všichni vzbudili. A je zásluha Rakouska, že si na úpstavě jako tématu trvalo," míní Marco Incerti z bruselského Střediska pro studium evropské politiky (CEPS).
Rakouská ministryně zahraničí Ursula Plassniková nebyla příliš přesvědčivá, když po prosincovém summitu představovala vize své země, kam vést unii. Vize nebyly příliš přesné. Jenže Británie, která šéfovala pětadvacítce států předtím, nechala po sobě nedodělky, které se Rakousku podařilo úspěšně vyřešit.
Nejnáročnějším úkolem bylo dovést do konce jednání o rozpočtu. Státníci sice schválili perspektivu na léta 2007 až 2013, jenže osekané finance se hrubě nelíbily europoslancům. Ti křičeli, že 862 miliard eur na sedm let nestačí na to, aby unie plnila své cíle.
Rakouský kancléř Wolfgang Schüssel musel tak vést tak zvaný trialog, tedy rozhovory mezi zástupci Rady, Komise a Parlamentu, aby dosáhl kompromisní dohody. Nestálo jej to mnoho. V zásadě čtyři miliardy eur, kdy dvě byly zcela nové a dvě se v rámci rozpočtu převedly jinam.
Podobně nedotažené zůstaly výjimky u sazeb daní z přidané hodnoty. I ty Rakousko přes krátkodobý odpor některých zemí, včetně České republiky, dotáhlo do finále.
Mezníkem, který si k dobru připočtou také Rakušané, je uzavření první kapitoly v předvstupních jednáních s Tureckem. Podařilo se přitom překonat i odpor Kypru. A Plassniková zde ukázala, proč se jí říká "železná lady", podobně jako kdysi britské premiérce Margaret Thatcherové.
Plassniková totiž zvedla všechny ze židle, když začala křičet na komisaře pro rozšíření Olliho Rehna a dožadovala se toho, aby za Unii hovořila ona. Faux pas bylo o to větší, že svým křikem přerušila právě hovořícího tureckého ministra zahraničí Abdulláha Güla.
Právě na lehce arogantní postupy Rakouska si v celém půl roce jeho předsednictví stěžovali mnozí politici i diplomaté v kuloárech summitu.
"Kvůli ´nedbalosti´ Rakouska se některé body na pořad jednání vůbec nedostaly," posteskl si britský konzervativní europoslanec Richard Ashworth.
Také diplomaté byli přístupem Rakouska překvapeni. "Když to porovnám s předcházejícím předsednictvím Rakouska, je to velká změna. Tentokrát si vše dělali po svém, vůbec nezohledňovali ve svých návrzích mínění jiných zemí," uvedl jeden z diplomatů na summitu.
Příkladem podle něj bylo jednání o směrnici o službách. Asi sedmnáct zemí vyslovilo své připomínky. V papírech, které pak vypracovali Rakušané se nic z toho neobjevilo.
Někteří ale vidí rakouské předsednictví naopak velmi pozitivně. "Není sice mnoho konkrétních výsledků. Ale podařilo se jim opět probudit jakýsi společný duch unie. A může to znít směšně, ale třeba fotbalové zápasy mezi euroúředníky a diplomaty, byly přínosné," tvrdí Incerti z CEPS.
