Istanbul (od našeho zpravodaje) - Na náměstí pod slavným Egyptským bazarem v tureckém Istanbulu stojí třicet metrů od sebe dvě dodávky. Na jedné je velký nápis Evet, tedy turecky "ano". A na druhé Hayir, turecky "ne".
V zemi právě vrcholí kampaň před nedělním referendem, které rozhodne o změně ústavy, a tím i o budoucnosti Turecka.
Zda půjde směrem k autokracii a islamizaci, anebo zůstane demokracií a bude nadále prozápadně orientované.
"Celé devatenácté a dvacáté století probíhal proces demokratizace a 'pozápadnění' Turecka. Pokud ale v neděli Turci schválí změny ústavy, tohle skončí," řekl pro Aktuálně.cz turecký politolog Yunus Emre z İstanbul Kültür University.
K hlasování pro změnu ústavy přesvědčuje Turky vládnoucí islamistická Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP). Ta se opírá o prezidenta Recepa Taiyypa Erdogana, jejího bývalého šéfa, který stranu stále fakticky ovládá.
K hlasování proti změnám naopak nabádá Republikánská lidová strana (CHP), která navazuje na odkaz prvního prezidenta moderního Turecka Mustafy Kemala Atatürka. Podporuje spíše zachování nenáboženského charakteru země.
Silný prezident
Změna ústavy má přeměnit turecký systém parlamentní demokracie na systém se silným prezidentem.
"Určitě vyhrajeme. Průzkumy ukazují, že většina zvolí 'ano'," říká v Istanbulu turecký úředník, který si nepřál být jmenován. Dosud zveřejněné průzkumy, které šly mimo zadání vládní AKP, ale spíše ukazují, že turečtí voliči jsou rozděleni na dvě téměř stejné části.
Podle příznivců změn se zjednoduší systém vlády, zabrání se střetům mezi prezidentem a premiérem a posílí se postavení Turecka.
Odpůrci změn se ale obávají přílišného posílení moci prezidenta. "Vyhraje 'ne' a pak se moc AKP postupně rozplyne," říká jiný obyvatel Istanbulu. Z tónu hlasu se ale zdá, že jde spíše o jeho přání, protože sám změny ústavy odmítá.
Prezidentský systém a demokracie? V Turecku ne
Turecký politolog Emre upozorňuje, že prezident by ovládl moc výkonnou, zákonodárnou i soudní. Přitom právě rozdělení a vzájemná kontrola těchto mocí jsou základem demokracie.
"Jsou tři věci, které způsobují, že demokratický prezidentský systém je v Turecku nemožný," vysvětluje Emre. "Za prvé jde o to, že vůdci tureckých politických stran v nich mají velkou moc," říká politolog.
V Turecku jsou strany závislé na státních příspěvcích. Například vládní AKP s deseti miliony členů má 99,7 % svých financí od státu. A ti straníci, kteří neplatí příspěvky, nemají ve straně velké slovo. Šéf strany přitom vybírá lidi do strategických pozic a zcela kontroluje své poslance.
Pokud změna ústavy projde a bude zrušena funkce premiéra, stane se prezident šéfem vlády. A jako vůdce strany by kontroloval i parlament.
Za druhé by prezident měl velký vliv na jmenování soudců a prokurátorů.
A za třetí by neměla hlava státu protiváhu ani v místní samosprávě. "Většina prezidentských systémů je federací, ale Turecko je vysoce centralizovaný stát," zdůrazňuje politolog Emre.
Už i současné zákony například umožnily vládě provést po neúspěšném červencovém puči rozsáhlé čistky ve školách nebo zbavit některé starosty funkcí a nahradit je nezvolenými úředníky.
Vyostřená kampaň
Silným tureckým prezidentem by se stal hned ten současný, Erdogan. Ten spolu s vládou tak už nasadil všechny páky na to, aby v referendu vyhráli.
Hlasovat se bude za výjimečného stavu, který byl vyhlášen po zmíněném neúspěšném pokusu o puč loni v červenci.
Za tu dobu policisté zadrželi 40 tisíc lidí. Zatčeno bylo i několik opozičních poslanců, část z nich skončila ve vězení. Více než sto tisíc lidí přišlo o práci ve stáních službách, ve školách nebo na univerzitách.
Náměstí ve čtvrti Eminönü pod Egyptským bazarem je jedním z mála míst v celém Istanbulu, kde se zdají být kampaně zastánců a odpůrců změn ústavy vyrovnané.
Jinde po městě jasně vedou transparenty s "ano", kampaň "ne" je vidět jen na pár místech.
Televize přenáší dlouhé projevy vládních politiků, to samé zní v rádiu.
"Strana spravedlnosti a rozvoje využívá pro kampaň veškeré prostředky státu, včetně státních zaměstnanců. Má dvacetkrát více času v televizi než její oponenti. Když vyvěsíme někde plakáty, do tří hodin je strhnou," stěžuje si Murat Mihci, funkcionář prokurdské Lidově demokratické strany (HDP), zatímco sedí ve své kanceláři v nenápadném domu v Istanbulu.
