Moskva – Mohl by to být scénář hollywoodského trháku. Nechybí skoro nic. Obvinění z vlastizrady, teatrální zatýkání, tajemní hackeři používající pseudonymy z Alenky v říši divů, intriky v nejvyšších patrech moci a válka uvnitř tajné služby.
Jenže podle všeho film nikdy nevznikne, přinejmenším ne v Rusku. V celé kauze je více otázek než odpovědí.
Z velezrady ve prospěch USA byli obviněni dva bývalí pracovníci ruské Federální bezpečnostní služby (FSB) spolu se zaměstnancem ruské softwarové společnosti.
"Všem osobám tohoto případu bylo sděleno obvinění ze zrady. To je jediný bod kauzy, jiná obvinění nejsou," citovala agentura TASS Ivana Pavlova, obhájce jednoho z nich. "Žádná CIA v případu nefiguruje. Řeč je o Americe, ne o CIA," doplnil.
Zatýkání se vší pompou
Počátkem roku se objevily zprávy, že už v polovině prosince byl zatčen zástupce šéfa Centra informační bezpečnosti tajné služby FSB Sergej Michajlov.
To by samo o sobě asi nevyvolalo velké pozdvižení. Michajlov byl považován za jednoho z nejmocnějších mužů ruského internetu a málokterý velký obchod mohl proběhnout bez jeho schválení. Pokud by na něj mířilo obvinění z přijímání úplatků, nikdo by se asi příliš nedivil.
Jenže obvinění znělo: velezrada.
Když budeme věřit listu Novaja gazeta, Michajlova zatkli se vší pompou na jednání vedení FSB, a dokonce mu přes hlavu natáhli neprůhledný pytel. Spolu s ním byl zatčen další agent FSB Dmitrij Dokučajev, který byl sám kdysi hackerem.
Třetím zatčeným byl pak Ruslan Stojanov, vysoký manažer antivirové firmy Kaspersky Lab.
Podle prvních zpráv důvod zněl: Michajlov přes svého známého Stojanova oznámil americkým tajným službám, že útok na volební systémy ve státech Illinois a Arizona byl proveden ze serverů ruské společnosti King Servers.
"Jsme s vámi, i když o tom nevíte"
Současně vychází najevo, že o dva měsíce dříve byl v Petrohradě zatčen údajný vůdce hackerské skupiny Anonymous International Vladimir Akinějev. Vystupoval pod přezdívkou Šaltaj Boltaj. To je ruský překlad postavy Valihracha z Carrolovy Alenky v říši divů, knihy oblíbené mezi hackery po celém světě.
Skupina o sobě dala poprvé vědět v prosinci 2013, kdy pár hodin před novoročním vystoupením prezidenta Vladimira Putina publikovala jeho plný text. Tím dokázala, že má přístup k unikátním materiálům přímo z Kremlu.
Následně skupina vydala mnoho dokumentů nebo obsahů poštovních schránek. Každá publikace končila slovy: "Jsme s vámi, i když o tom nevíte".
Netřeba si ale představovat nějaké bojovníky za průzračnost státní správy. Šaltaj Boltaj nikdy neskrýval, že je to pro něj především způsob obživy.
Naprostou většinu materiálů nejdříve nabízel v internetové aukci za bitcoiny (virtuální měna – pozn. red.). Hacker garantoval kupci, že si sám materiál nenechá a nikdy jej nezveřejní. Teprve když se nenašel zájemce, byly materiály publikovány.
Honoráře za desítky tisíc dolarů
Server Meduza udělal v Bangkoku rozhovor se zakladatelem skupiny, který si nechal říkat Lewis podle obdivovaného anglického spisovatele. Vysvětlil, že Anonymous International je vlastně jen vedlejší produkt jejich činnosti.
"Sháníme informaci na zakázku. Je nás zhruba desítka, žijeme v různých zemích světa. Máme svůj okruh klientů a naše honoráře začínají na několika desítkách tisíc dolarů," vysvětloval hacker.
S vysokou mírou pravděpodobnosti oním Lewisem byl již zmíněný Vladimir Akinějev. Ten se koncem devadesátých let začal živit tím, že pro místní PR agentury sháněl kompromitující materiály na různé lidi.
"Vladimir získával jejich osobní mailové adresy a pak platil hackerům za to, aby se do nich nabourali. Nic složitého, bylo to díky phishingu (podvodná technika používaná k získávání citlivých údajů – pozn. red.)," popsal agentuře Rosbalt Akinějevův tehdejší kamarád postup, kdy si oběť útoku klikne na nevinně vypadající odkaz a nevědomky si stáhne virus.
Podle tohoto zdroje Akinějev první velké peníze vydělal kolem roku 2005, kdy jeden "opravdu vysoce postavený úředník zaplatil hodně, aby nebyla zveřejněna jeho korespondence".
Tou dobou se Akinějev začal točit kolem šedé eminence Kremlu Gleba Pavlovského a seznámil se s řadou lidí v okolí Vladimira Putina. Tehdy si také pořídil speciální zařízení, které napodobovalo veřejné wi-fi sítě. Chodil s ním do kaváren v okolí Kremlu a snažil se dostat do notebooků a chytrých telefonů lidí, kteří ho zajímali.
Ovšem materiály, které skupina publikovala, nebyly nijak skandální. V červenci 2014 například zveřejnila korespondenci vicepremiéra Arkadije Dvorkoviče, ze které vyplývalo, že s rozpočtem jsou problémy a bude potřeba ho korigovat. Což tou dobou věděl každý lepší student ekonomie.
Hackeři se dostali i k obsahu chytrého telefonu premiéra Dmitrije Medveděva a k mailu, který používal při nákupech na Amazonu. Také ovládli jeho twitterový účet, kam napsali "Podávám demisi. Stydím se za činnost vlády, promiňte" a "Budu fotografem na volné noze. Vždy jsem po tom toužil".
Tento žertík byl asi tím nejzajímavějším, co se z celého hacku dostalo na veřejnost.
Kdo hacknul Surkova?
Prokremelská média začala tvrdit, že Šaltaj Boltaj byl zapojen i do úniku korespondence z kanceláře Vladislava Surkova, který má v Kremlu na starosti separatistické republiky v Donbasu. To prý byla poslední kapka, po které vedení FSB došla trpělivost a nechala zatknout jak samotného hackera, tak jeho kontakty z řad FSB.
Nezní to příliš pravděpodobně. Především proto, že Šaltaj Boltaj si vždy dával záležet, aby v jeho materiálech nebylo něco opravdu citlivého. V Surkovově korespondenci jsou důkazy o tom, že anexi Krymu Rusko zvažovalo ještě v létě 2013, což poněkud nabourává kremelskou linii o tom, že ruští vojáci museli na poloostrově zasáhnout kvůli hrozbě násilí ze strany "kyjevské junty".
Jsou tam i dopisy svědčící o tom, že Kreml na jaře koordinoval protesty proti kyjevské vládě, včetně jejich financování a vyzbrojování.
Proti spojování Šaltaje Boltaje s prolomením Surkovovy korespondence se ohradili hackeři z Ukrajinské kybernetické aliance, kteří dopisy zveřejnili.
"Šaltaj Boltaj není žádný hacker, to si jenom jedna část Kremlu zřídila kanál, jímž může házet špínu na oponenty. Za tři roky proti němu nebylo žádné trestní stíhání, zatímco když jsme my publikovali Surkovovy maily, ruská prokuratura okamžitě zahájila vyšetřování," říká mluvčí ukrajinských hackerů, který vystupuje pod přezdívkou Sean Townsend.
Podle jeho verze došlo k tomu, že hack americké Demokratické strany se nepodařilo utajit a stopy vedly do Ruska. Bylo tedy potřeba najít obětního beránka.
Sergej Michajlov, který ve skutečnosti Anonymous International vedl, se jím stal, protože se proti němu spojili i ti v Kremlu, které poškodily předchozí útoky údajné hackerské skupiny.
Kdo ohlídá hlídače
Málokdo zpochybňuje, že propojení hackerské scény a agentů tajné služby je v Rusku časté. "Od přelomu tisíciletí se FSB snažila zverbovat hackery, nejdřív ty nejznámější a potom začala s celou scénou pracovat systematicky," míní Sean Townsend.
V této souvislosti je zajímavé, že zatčený agent Dmitrij Dokučajev byl v hackerských kruzích znám jako Forb, a dokonce vedl rubriku v dodnes vycházejícím časopise Haker. Podle všeobecného mínění žádným hackerem nebyl, ale pro FSB se snažil verbovat nadějné nováčky.
"Já jsem se zamotal do jednoho případu, protože jsem svůj vyvinutý kód prodal nesprávným lidem. A pak jsem dostal nabídku, abych pracoval pro stát, nakolik jsem pochopil, bylo to pro FSB. To ale nebylo nic pro mě a naštěstí mě nehlídali, takže jsem odjel," říká bývalý hacker, který již více než deset let žije "v jedné asijské zemi".
Agenti FSB nechrání jen zájmy státu, ale občas i své vlastní. Na ruských hackerských fórech se otevřeně mluví o tom, že za příslušně vysoký úplatek lze lidem z FSB zajistit beztrestnost, protože oni budou tvrdit, že to byla operace jejich služby.
Byznys Šaltaje Boltaje byl bezesporu velkým lákadlem pro agenty tajné služby, přes jejich burzu se prodaly materiály téměř za dva miliony dolarů. Fakt, že Sergej Michajlov držel nad Šaltajem Boltajem ochrannou ruku, tak nikoho nepřekvapuje.
Obvykle dobře informovaný sloupkař agentury Bloomberg Leonid Beršidskij tvrdí, že hackeři nejsou ideálními agenty s vysokou motivací. "Rusko si je může najmout, aby udělali něco citlivého, ale stejně tak si je mohou najmout i jiné vlády," myslí si Beršidskij.
Ruští hackeři jsou bezesporu jedni z nejlepších na světě, jejich loajalitou si však Kreml nemůže být jist. Je to svět, kde se z dravce snadno může stát kořist.
