Bělehrad - Když na cestě do Srbska přespávali pod širým nebem v bulharském pohoří Stara Planina, tiskl k sobě syrský běženec Mahmúd Aras děti a modlil se, aby se dožili druhého dne.
Všichni se třásli zimou a slyšeli, jak se kolem potulují divoká zvířata.
"V takových horách nevíte, jestli vás něco nesežere nebo nepřepadne," vypráví Mahmúd s pomocí tlumočníka v centru pro uprchlíky v srbské metropoli Bělehradu.
"V horách jsme hodně zkusili, moje dvě děti měly hrozný strach," vzpomíná. "Říkaly mi: Ne, tatínku, nechceme jít s pašeráky, nechceme jít do lesa," dodává.
Mahmúd svedl před čtyřmi lety doma v Sýrii sám se sebou těžký boj.
Rozhodl se ale nakonec, že vsadí všechno, co má - životy své rodiny i peníze -, a zaplatí neznámým lidem za to, že je propašují přes hranice do bezpečí.
"Když se rozhodnete jít, vyhrajete. Když ne, jste poraženi," prohlašuje dvacetiletý Afghánec Ahmad Šakíb, kterému se z Bulharska do Srbska podařilo přejít až na třetí pokus.
Jeho šestnáctiletý krajan Ali, který je v Srbsku bez příbuzných nebo přátel a nechtěl uvést své příjmení, tvrdí, že přejít hranice je teď mimořádně obtížné.
"Pašerák mě převáděl sedmkrát a ani jednou to nevyšlo," vzpomíná. "Díkybohu pak otevřeli hranice, takže jsem nakonec tady," dodává s úlevou.
Není cesty zpět
Za poslední dva roky opustilo své domovy na Blízkém východě, v Africe nebo Asii kolem půldruhého milionu osob.
Mnozí z nich využili ve snaze dostat se do Evropy nabídky převaděčů. Ti si za své "služby" účtují horentní sumy.
Z pašování lidí se stal postupně stejně výnosný byznys jako nelegální obchod s narkotiky.
Lidé, kteří se vydávají ilegálně přes hranice, přitom hrají riskantní hru se životem a smrtí. Hlavně při ilegální cestě přes Středozemní moře.
V roce 2016 zahynulo na trase do Evropy celkem 7495 běženců. Tisíce dalších jsou nezvěstné.
Uprchlík Mahmúd Aras zaplatil pašerákům 58 tisíc eur (přes půldruhého milionu korun). To je šestnáctinásobek průměrného ročního výdělku v Sýrii.
Jeho osmičlenná rodina nakonec uvízla v Srbsku bez finančních prostředků. Převaděči je obrali o celoživotní úspory. I o sen dostat se do EU a požádat tam o azyl.
"Peníze jsou pryč," povzdechne si Mahmúd. "Všechno, co jsme s otcem vydělali za osmatřicet let, jsme utratili během těch šesti měsíců, co tady jsme," dodává plačtivě.
Jednu místnost, kterou má v bělehradském uprchlickém středisku k dispozici, sdílí se ženou a dětmi, matkou a třemi dalšími příbuznými.
Cesta zpět už neexistuje.
"Opustili jsme Sýrii, kde denně vybuchují rakety a bomby. Útočí na vás letadla, lidé umírají a nikde nejste v bezpečí," zdůrazňuje Mahmúd. "Museli jsme svou vlast opustit, jinou volbu jsme neměli. Krásnější zemi, než je Sýrie, přitom nenajdete. Ta už ale teď neexistuje, všechno je pryč," povzdechne si.
Mahmúd má teď jediný cíl. Dostat se do Německa, kde žije jeho starší bratr.
"Je to taková hra"
Pašerák Sarvár je hrdý na to, že pomohl tolika lidem uprchnout ze zemí zmítaných válkou. Má pověst člověka, který jedná rychle a ručí za úspěch.
"Říkají mi kvůli tomu Tryskáč Sarvár," chlubí se v telefonickém rozhovoru s novinářem z nadace Thomson Reuters. "Já jsem jako tryskáč," dodává.
"Za měsíc podniknu dva tři pokusy o přechod hranic. A vždycky jsou úspěšné," chlubí se. "Pašování lidí je taková hra. Pokud běženci překročí hranici, vyhrajeme," dodává.
Za posledních sedm let propašoval tento třicetiletý muž nespočet afghánských uprchlíků trasou přes Írán a Pákistán.
Podle Europolu vydělali pašeráci lidí v roce 2015 zhruba šest miliard dolarů (150 miliard korun). Pro představu: jde o částku, která odpovídá polovině všech starobních důchodů vyplacených loni českými úřady. Nebo o málo víc než rozpočet českého ministerstva školství.
Když ale loni v březnu uzavřela Evropská unie dohodu s Tureckem, která silně omezila proud migrantů na starý kontinent, klesly jejich celkové zisky o třetinu.
Pro ty obratnější a schopné jít do většího rizika to ale naopak znamenalo vyšší výnos.
"S tím, jak jednotlivé země začaly na svých hranicích stavět ploty proti běžencům, obchod s pašováním lidí postupně vzkvétal," říká Cecilia Manzottiová, která se v rámci Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu zabývá i převaděčstvím.
Vyděrači
Tryskáč Sarvár tvrdí, že si za jednoho uprchlíka účtoval tři sta dolarů.
Když se mu podařilo obelstít pohraniční stráž a propašovat běžence do Íránu, předával je po více než tisíc kilometrů dlouhé pouti na turecké hranici dalším převaděčům.
Poté co Evropská unie uzavřela dohodu s Tureckem ale Sarvár svůj byznys ukončil. A před čtyřmi měsíci začal v Kábulu prodávat auta. Pokud se hranice do Evropy zase otevřou, rád by se k převaděčství zase vrátil.
"Je pravda, že od těch lidí bereme peníze," přiznává Sarvár. "Když jim ale nepomůžeme, jednoho dne je v jejich zemi může zabít sebevražedný atentátník," nabízí vysvětlení pro své "dobré činy".
Pro Afghánce je přitom bezprostřední ohrožení života pořád reálná věc. Když bojovníci fundamentalistického hnutí Tálibán zjistili, že osmadvacetiletý Jamšíd Šadáb pracuje pro americkou armádu jako tlumočník, neměl moc na vybranou: mohl opustit Afghánistán, nebo se nechat zabít.
"Na jedné silnici z Kábulu do Kundúzu prohledávali tálibánci auta, jestli v nich není někdo, kdo pracuje pro Američany," vypráví. "Vytahovali je ven a stříleli," dodává.
Útěk do bezpečí
Jamšíd proto zaplatil převaděčům čtyři tisíce tři sta dolarů a ti ho loni v červenci propašovali z Afghánistánu do Evropy.
Doma nechal ženu, dvě děti a stárnoucího otce. Nakonec se mu podařilo dostat se až do Bulharska. Tam ale bez peněz uvízl v síti pašeráků lidí a musel jim dát telefon na otce.
"Zavolají vaší rodině a řeknou jim, že pokud nepošlou peníze, budete mít problémy," říká Jamšíd. "Vyhrožují, že vám zpřelámou ruce a nohy," dodává a popisuje, jak pašeráci získávají peníze i od lidí, kteří už sami úspory nemají.
Cecilia Manzottiová z Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu potvrzuje, že nebezpečí, která číhají na běžence ze strany pašeráků, jsou naprosto reálná.
A jsou podle ní větší pro lidi, kteří se vydávají na dlouhou cestu do Evropy z Afghánistánu a dalších zemí Blízkého a Středního východu než v případě uprchlíků plavících se na přeplněných člunech k vysněnému kontinentu ze severní Afriky.
100 SIM karet a 50 facebookových účtů
Srbsko sehrálo na migrační mapě Evropy ústřední roli přede dvěma roky, když se balkánskou cestou vydaly do EU statisíce běženců.
Teď je tato cesta oficiálně uzavřená.
Srbské úřady i přesto odhadují, že za poslední rok pašeráci dostali přes tuto zemi do EU zhruba 110 tisíc uprchlíků.
Ve sběrných střediscích, jako je to v Bělehradě, v současnosti přebývá jen asi osm tisíc z nich. Vesměs se jedná o rodiny s dětmi.
Řada migrantů přespává v prázdných skladištích průmyslových zón na předměstí Bělehradu, odkud mohou snáze kontaktovat pašeráky lidí.
"Největší výzvou je pro nás obrovská poptávka po pašerácích, spojená s velkým množstvím běženců," říká Robert Crepinko z Evropského střediska pro pašování migrantů, působícího v rámci Europolu.
Jen v roce 2016 identifikoval podle něj Europol přes sedmnáct tisíc osob podezřelých z převaděčství. Zabavil taky dva a půl tisíce zfalšovaných cestovních dokumentů a zablokoval přes jedenáct set účtů na sociálních sítích, které využívali pašeráci lidí.
Peníze od příbuzných
Crepinko tvrdí, že přestože teď vypadají hranice na Balkáně neprostupně, převaděči si vždycky najdou způsob, jak migranty dostat na druhou stranu. A ze svých obětí vymáčknou peníze i přesto, že už u sebe žádné nemají.
Pomocí sociálních sítí nebo mobilních aplikací, jako je WhatsApp, Imo a Viber, se spojují s rodinami běženců, aby s nimi vyjednali dodání peněz nutných k přechodu hranic. Kvůli policii jsou přitom velmi opatrní.
"Já sám mám více než sto SIM karet," chlubí se Tryskáč Sarvár. "A přes padesát facebookových účtů. Používám je podle potřeby," dodává.
Pašeráci lidí na Facebooku své služby inzerují a uvádějí tam rovnou i způsob, jak běžence do Evropy dostanou, kdy se mají vydat na cestu a kolik je to celé bude stát.
Tlak na běžence, kteří kvůli zpřísnění kontrol na evropských hranicích uvázli na Balkáně, přitom stoupá. Nemají peníze, budoucnost ani možnost se pohnout dál. Do cesty do Evropy už přitom investovali tolik, že se nemůžou vrátit zpět.
Vůči nejrůznějším trikům pašerákům jsou proto čím dál bezbrannější.
Někteří sami začínají s pašeráky spolupracovat a pomáhají jim převádět další lidi. Nezletilé děti bez doprovodu zase často končí v rukou pasáků a obchodníků s bílým masem.
Jiní končí v provizorních táborech. Snaží se zoufale dostat ze svých příbuzných další peníze.
Pro pašeráky.
Na cestu do vysněné Evropské unie.
