Od naší zvláštní zpravodajky - Na zápraží zářivě modrého domku s dvorkem, po kterém vedle několika psů pobíhají i slepice, stojí o zídku opřená dvaašedesátiletá důchodkyně Nina. "Bojím se, že se něco stane," svěřuje se a pohled upíná přes řeku Dněstr na Podněstří, separatistický proruský region. "V roce 1992 jsme měli válku, pořád si ji pamatuju. Stali jsme se uprchlíky. Vrátili jsme se až poté, co skončily boje," vzpomíná žena, která dřív pracovala v tabákové továrně.
Konflikt z devadesátých let si ve vesnici připomíná skoro každý, s kým reportéři Aktuálně.cz na místě hovořili. V době rozpadu Sovětského svazu, jehož bylo Moldavsko součástí, vyhlásilo Podněstří nezávislost. Následovaly boje mezi separatisty a vládou v Kišiněvě. Nejintenzivnější byly v roce 1992. Zemřelo přes tisíc lidí, z toho čtyři stovky civilistů.
Podněstří
Podněstří, převážně ruskojazyčný pás území na levém břehu řeky Dněstr, se zhruba půl milionem obyvatel, se odtrhlo od Moldavska v roce 1990 v obavách ze sjednocení Moldavska s etnicky a jazykově spřízněným Rumunskem.
Od mírové dohody z roku 1992, která ukončila boje mezi Moskvou podporovanými separatisty a vládními vojsky, tam Rusko udržuje vojenský sbor zhruba 1500 vojáků. Místní se proto obávají, že by se Podněstří mohlo stát základnu pro ruský útok na Ukrajinu ze západního směru. Bojí se též ostřelování moldavského břehu Dněstru.
Zdroj: ČTK
"Stříleli z obou břehů řeky. Moji tchyni zabili, pohřbili jsme ji v hlavním městě. Tady u řeky zastřelili moji krávu. Chtěl jsem ji nakrmit, šel jsem k ní a oni ji zastřelili. Zkoušel jsem ji dostat do auta, ale stříleli," vzpomíná osmapadesátiletý Ion, který dříve údajně sloužil jako ostřelovač u sovětské armády a pomáhal s tajnými dodávkami zbraní.
Každý ve vesnici ví o sérii výbuchů, které otřásly Podněstřím v minulých týdnech. A všichni se bojí, co může následovat. K útokům se nikdo nepřiznal, odborníci je ale označují za cílenou provokaci, aby vojáci podněsterských separatistů mohli v případě potřeby spolu s ruskou armádou ze západu zaútočit na Ukrajinu.
"Strach tu je. V Podněstří mám příbuzné a říkali mi, že sami válku také nechtějí. Ale je to tak, jak to je. Žijí tam normální lidé, není to tak, že bychom je nesnášeli. Z ničeho je neviníme," upozorňuje dvaačtyřicetiletá Natalia, která právě vyzvedává své dítě ze školky.
Osmapadesátiletý Petru při cestě z hospody tvrdí, že je na případné vyhrocení situace připravený, ve sklepě má zásoby. "Mouky, vody a podobně," vyjmenovává. Prodavačka z místních potravin ale uvádí, že mnoho takových lidí není, a pokud ano, tak nenakupují v jejím obchodě.
Mladí odjedou, starší budou bojovat
Výbuchy cílené na podněsterskou infrastrukturu vyděsily také obyvatele tohoto vzpurného regionu. Ve velkém začali odtud odjíždět. Kontrolní stanoviště, které hlídají jak moldavští, tak ruští a separatističtí vojáci, je od vesnice Holercani vzdálené jen třináct kilometrů. Další přechod pouze pro pěší vede přes řeku jen kousek odtud. Místní mohou hranice překročit z obou směrů, zahraniční novináři ale do Podněstří kvůli explozím nyní nemohou.
Překladatel doprovázející reportéry Aktuálně.cz ale dodává, že ani předtím nebylo příliš bezpečné přes řekl Dněstr jezdit. Když chtěl Podněstřím před pár lety jenom projet cestou z Ukrajiny, ruští vojáci ho zastavili a požadovali po něm úplatek. Když jim odmítl dát víc peněz, vzali mu bundu, kterou popisuje jako hezkou a celkem drahou.
Obyvatelé Holercani mají plán, co by dělali v případě, že by boje zasáhly až sem. "Doufáme, že všechno bude v pořádku, ale pro jistotu máme sbalené dokumenty. Děláme to pro naše děti, nechceme, aby zažily to, co se stalo v roce 1992," líčí Natalia s tím, že tehdy byla v první třídě a musela ve strachu z útoků spát ve sklepě. Podobné plány má podle ní více než polovina vesnice. "Starší lidé možná zůstanou, mladší ale pojedou pryč. Někteří už odjeli," vysvětluje. S rodinou by prý zamířila do Německa.
Starší obyvatelé Holercani její domněnku potvrzují. "Nebojím se toho, co se děje v Podněstří. Už jsme to viděli. Podněstří se nebojím, jenom mi dejte kalašnikov," říká rázně Ion, který sloužil u ruských měst Čeljabinsk, Bajkonur a Murmansk.
Také Georgy, procházející kolem malé hasičské stanice s oprýskaným nátěrem na vratech, je odhodlaný se v případě útoku separatistů na Moldavsko bránit. "Cokoliv, co najdu, můžu použít jako zbraň. Nejsme děti, jsme vojáci," tvrdí muž, který ještě před pěti lety v Podněstří pracoval.
Jinak je ale Moldavsko rozdělené. Mladší lidé Kreml za krvavou invazi jednoznačně odsuzují. Starší, kteří pamatují Sovětský svaz, jsou k současnému Rusku a prezidentovi Vladimiru Putinovi smířlivější. "Ruska se nebojíme, žilo se nám s nimi dobře. Všechno bylo dobré a levné, třeba benzin. Nyní je v Kišiněvě všechno tak drahé," lamentuje důchodkyně Nina.
Reportáže z Moldavska
- Bojím se, co s námi bude. Moldavané s obavami hledí přes řeku, Podněstří je na dohled
- Podněstří ví, že prosperita přichází ze Západu. Rozumí hrozbě války, říká expertka
- Stařence zbyla jediná hůl, zůstala sama. Příběhy z moldavského uprchlického centra
- Sami kvůli Rusku chudnou. Příběhy tří Moldavanů, kteří přesto pomáhají Ukrajincům
- Moldavsko chce do Evropské unie. Překážkou je ale korupce i separatistické Podněstří
- Fotogalerie: Na hranici s Podněstřím. Lidé se chystají na útěk i na boje proti separatistům
- Fotogalerie: Chudé Moldavsko čelí 100 tisícům uprchlíků. Navštívili jsme největší centrum v zemi
- Když se sovětský beton snoubí se zelení. Kišiněv, město podivuhodného brutalismu
